[KOMENTÁŘ] Výzvy mohou ovlivnit nejen producenty vína, ale také celé regiony spojené s vinařskou kulturou a turismem.
K těm největším patří v celosvětovém měřítku klimatické změny a výkyvy. Na poklesu spotřeby se pak rovněž projevují měnící se spotřebitelské trendy a rostoucí obliba alternativních nápojů a nealkoholických verzí. V České republice ale, jak se zdá, toto nestačí a vinaři zejména v posledních dvou letech čelí navíc zdlouhavým diskuzím kolem spotřební daně na tichá vína, které do oboru vnáší velkou míru nejistoty.
Spotřebitelé jsou pravidelně vystavováni řadě pokroucených informací, jež negativně ovlivňují jejich postoj nejen ke spotřebě vína, ale i k vinařům samotným. Tento „hon na čarodějnice“ je ve vinařském světě skutečně ojedinělý a člověk se musí ptát: proč?
Spotřební daň na tichá vína: Více škody než užitku
Vinaři platí DPH a další daně jako všichni ostatní, stejně tak i řadu dalších odvodů, které jiná odvětví neznají (za vinice, zatřídění, do fondu atd.). Tiché víno je však jedním z alkoholických nápojů, na které se dosud nevztahuje daň spotřební, a to v celé vinařské Evropě. Tento stav je historicky odůvodněný značnou přidanou hodnotou vinic a vinařství, která však vyžadují specifickou a nadstandardní péči.
Potýkají se s vyššími výrobními náklady, přísnější, násobně obsáhlejší legislativou a menším objemem produkce oproti pivovarům nebo velkým lihovarnickým podnikům. Navíc je zde limit v přímém provázání zemědělského a potravinářského produktu. Réva je prostě pěstovaná jen za účelem výroby vína. A víno, jak je definováno zákonem, z ničeho jiného nevyrobíte.
O tom, co by zavedení spotřební daně v současné době pro vinaře znamenalo z hlediska administrativy, nákladů a jejich byznysu, bylo řečeno mnoho. Argumenty o dotování dovážené produkce nejsou ničím jiným než potvrzením toho, že tuzemští vinaři kromě legislativních překážek na domácí půdě čelí také velmi silnému tlaku levných dovozů ze zemí, kde svá vinařství podporují. Češi jsou obecně velmi senzitivní na cenu a zavedení daně nepovede k ničemu jinému, než k odlivu zákazníků k nekvalitní zahraniční produkci, jejíž nízké ceně nebudou schopni tuzemští vinaři konkurovat.
Stát by měl mít odvahu chránit náš trh, průmysl a zemědělství
Na argument o tom, že spotřební daň nejvíce postihne levná vína, mohu během mrknutí oka ukázat ceníky vín, která k nám putují za 11–13 Kč za litr. Na to, aby se i se „spotřebkou“ prodávala za 50 Kč, je tam stále dost velká rezerva i s krásnou marží, o které se našinci může jen zdát.
Odhad přínosu pro státní pokladnu nic z toho nereflektuje, nehledě na dopad, který to bude mít na lokální ekonomiky, tradice či cestovní ruch. Stát by měl mít odvahu chránit náš trh, průmysl a zemědělství opravdu efektivními nástroji, když tak oroduje za zdravý životní styl a zdravou ekonomiku. Doporučujeme například zavedení minimální ceny za jednotku alkoholu nebo řadu opatření k eliminaci šedé ekonomiky, která tady vesele kvete.
Měla by podle vás být zavedena spotřební daň na tiché víno?
Potřeba systémové podpory
Vinařství potřebuje jasnou a stabilní podporu od státu. Místo zatěžování vinařů další byrokracií, šílenou pomalostí úředních postupů a zdražováním by měla být rozvíjena spolupráce a strategie, která zohlední specifické potřeby tuzemského vinařství a pomůže mu konkurovat na evropském trhu.
Pokud se stát rozhodne spotřební daň na tichá vína zavést, měl by na to být připraven a zároveň připravit kroky na podporu vinařství, které by tuzemským vinařům umožnily zvládnout přechodné období a zvýšené náklady.
Vinařství má v České republice dlouhou tradici a přináší ekonomické i kulturní benefity do vinařských regionů. Neměli bychom zapomínat, že podpora tohoto odvětví není jen záležitostí ekonomickou, ale také kulturní a regionální.