Stavebnictví se v Česku brzy otřese v samotných základech. Podle směrnice z roku 2010 (EPBD II – Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU z 19. května 2010 o energetické náročnosti budov; směrnice přitom přepracovává a rozšiřuje předchozí směrnici EPBD I) totiž čeká Evropu od roku 2020 éra ekologické, energeticky úsporné výstavby. Konkrétní postupy a legislativa, která směrnici zapracuje do právního řádu, jsou v kompetenci jednotlivých členských zemí EU, tedy také Česka. Implementace musí být hotová do 9. července 2012. „Evropská“ novela zákona o hospodaření energií, jež změny zohledňuje, je nyní v poslanecké sněmovně. S jednou výjimkou by měla být účinná od 1. ledna 2013.
Podle směrnice musí členské státy do 31. prosince 2020 zajistit, aby byly všechny nové budovy budovami s téměř nulovou spotřebou energie. Pro nové budovy, které užívá a vlastní veřejná správa, platí dokonce kratší lhůta – téměř nulovou spotřebu energie musí vykazovat už po 31. prosinci 2018. Spotřebu energie by ještě k tomu, uvádí směrnice, měla pokrýt energie získaná z obnovitelných zdrojů.
Porostou náklady i návratnost
Podle loňské Studie pro implementaci EPBD II, kterou zpracovali Petr Vogel a František Macholda pro Českou radu pro šetrné budovy, je v Česku problematické už zavedení energetických štítků, respektive průkazů energetické náročnosti budov, které jsou pro stavebníky povinné od 1. ledna 2009 v souvislosti se směrnicí EPBD I . V České republice je dnes situace, kdy není zcela dopracována závazná metodika výpočtu energetické náročnosti. V jistých zcela zásadních věcech existuje nejednotný odborný výklad. Mnoho vstupů výpočtu je volných pro zpracovatele, což umožňuje jistou flexibilitu výsledku,
uvádí studie. Pokud stejnou budovu zpracovávají dva různí odborníci, může se podle autorů výsledek hlavně u složitějších budov lišit i o dvě třídy, aniž by došlo k porušení legislativních či technických norem. Základním problémem aplikace EPBD I tak je podle nich neprůkaznost a neporovnatelnost, především u náročných administrativních budov nebo obchodních center. Čtěte také: Tuzemský reverse – charge: od ledna 2012 i pro stavební a montážní práce
Získání energetického štítku třídy C a dokonce i B není při rozumné architektonické koncepci návrhu a použití běžných (ve smyslu dostupnosti a ceny) stavebních materiálů problém a investorovi se jednoznačně vyplatí,
uvádí pro server Podnikatel.cz architekt Martin Rybář. Připomíná ale, že do této úrovně úspornosti staveb směrovala projektanty a stavebníky norma, která platila již předtím. Zpracování průkazu energetické náročnosti přitom stojí stavebníka několik tisíc. Získání štítku A se neobejde bez nákladů na nadstandardní vybavení budovy (např. okna s trojitým zasklením nebo tepelné čerpadlo), jejichž návratnost už zaručena vždy není a závisí mimo jiné na vývoji cen za energie,
dodává Rybář.
V souvislosti s podněty k implementaci EPBD II zmíněná studie také připomíná problematiku prodloužení investičního horizontu staveb a posunutí návratnosti až ke dvaceti letům, zatím investoři cílí návratnost zhruba k desetiletí. Upozorňuje i na zvýšení nákladů na nové hodnocení budov: Naprosto opomíjený faktor posuzování [staveb] je míra únosnosti navýšení investičních nákladů stavby nebo rekonstrukce oproti současné praxi. Zde pro investora vyvstává otázka reálné dostupnosti kapitálu na pokrytí investičních vícenákladů.
Pokud nechce investor budovu provozovat, měly by se vícenáklady podle studie splatit navýšením ceny při prodeji. Ptá se ale, zda bude vůbec možné na trhu navýšené ceny reálně dosáhnout.
Transformace stavebnictví
Podle České rady pro šetrné budovy má stavebnictví dlouhodobé problémy, jež nezpůsobila až ekonomická krize. Je málo inovativním oborem, chybí mu procesní transparentnost a jeho výrobky, budovy, jsou příliš energeticky a zdrojově náročné. I stavebnictví se proto musí transformovat a reagovat na změny, ke kterým dochází ve společnosti: na růst cen energií, environmentální agendu i existenci nových technologií. Čtěte také: 2011: Češi šetřili a více podnikali, zatímco počet pracovních míst klesal
Stavba, provoz a údržba budov představují zhruba polovinu světových nároků na spotřebu energie, s čímž je spojeno zhoršování životního prostředí. Úspory v této oblasti jsou tedy zásadní a nutné,
vysvětluje pro server Podnikatel.cz Martin Rybář. Problém vidí v tom, že pokud se v řešení příliš spolehneme na úzce zaměřenou direktivní politiku a na technologie, což se podle něj zatím děje. Nevyužité možnosti vidím v urbanismu a sociální politice. Architekt má zásadní vliv na aspekty úspornosti budovy, které zpravidla patří k těm nejméně nákladným (např. umístění na pozemku, orientace ke světovým stranám, členitost objemu apod.). Především architekt také může zajistit, že původní dům-stroj na bydlení se pouze nezmění na dům-stroj na úsporu paliv,
tvrdí. A doplňuje, že architekti mají odpovědnost i za potřebnou změnu společenského vnímání toho, co může urbanizované prostředí a stavby poskytnout, mimo jiné i v oblasti úspor energií.
Novela je nyní v legislativním procesu
Svaz podnikatelů ve stavebnictví v České republice na implementaci směrnice do českého právního řádu reagoval svým prohlášením již loni. Novela zákona o hospodaření s energií může významně ovlivnit směřování budoucího stavebnictví. Je potřeba maximálně zachovat volnou soutěž podnikání ve stavebnictví a související cenovou dostupnost staveb v budoucnosti,
uvedl prezident Svazu Václav Matyáš.
Koho všeho se vlastně novinka dotkne? Podle důvodové zprávy k novele zákona to budou mimo jiné nepřímo výrobci stavebních materiálů a stavebních prvků a technických zařízení budov a podnikatelé ve stavebnictví, kteří se věnují výstavbě a rekonstrukcím, přímo pak stavebníci a vlastníci budov.
ČLÁNKY DO MAILU