Způsobil současnou finanční krizi trh nebo stát?

Včera skončil dvoudenní summit EU v Bruselu. Hlavním tématem setkání evropských státníků se jednoznačně stala světová finanční krize. Politici se po dvou dnech jednání dohodli na záchranném plánu pro peněžní trhy a podpoře automobilového průmyslu.

Krize započala již před rokem v USA, kdy se do existenčních potíží dostal trh s hypotékami. Hypoteční krize tak bývá označována za původce současných problémů. Přesněji by se však podle ekonomů mělo říkat, že hypoteční krize jen současné potíže odstartovala. Dnes se již v podstatě skoro všichni odborníci souhlasí, že jádro problému leží mnohem hlouběji. Zda však za krizi může nenasytnost a chamtivost investorů, nedostatečná regulace a dozor nad trhy, či stát samotný, se už každý neshodne. Ekonomové však zastávají vesměs názor, že původcem krize jsou především státy a centrální banky.

Politici vs. ekonomové

Již před posledním summitem EU zaznívaly hlasy (např. britský premiér Gordon Brown), které za příčinu současné krize označovaly nedostatečnou regulaci trhů. Včerejší projevy některých politiků to jen potvrdily. Cestu z krize vidí státníci v zásazích států a následné regulaci trhů, které bez státního dohledu selhávají. Čtěte více: Vklady Čechů stát zajistí více, přesto nebude ručit za všechny.

Tomu však oponuje řada ekonomů, která považuje za počátek problémů zcela opačnou věc. Primárně podle nich selhaly státy a centrální banky, které právě svými nekompetentními zásahy krizi způsobily.

Levné peníze přinesly blahobyt jen krátce

Krize „se narodila“ nepochybně v Americe. USA zažívaly v 90. letech minulého století období hospodářského růstu, nízké inflace a rozmach zažíval i trh s realitami. Jenže tento hospodářský boom táhla kromě jiného i uměle nízko udržovaná úroková míra a nadměrná emise peněz. Peněžní zásoba rostla rychleji než ekonomika a začala se tak pomalu vytvářet investiční bublina. Čtěte více: Krize od počátku až do současnosti.

Vznikal tak nadbytek peněz, které se umisťovaly mnohdy do „virtuálních“ cenných papírů a část finančního sektoru – mimochodem regulovaného státní autoritou – připomínalo spíš hazardní hry nebo spíše finanční letadlo, vysvětlil pro server Podnikatel.cz Miroslav Ševčík, ředitel Liberálního institutu.

Spekulační bublina bobtnala již dlouho

Důležitým faktorem se také stal podle dalšího ekonoma Marka Loužka nový zákon, který vešel v platnost za prezidentování Billa Clintona a který umožňoval rizikové úvěry převádět do podoby cenných papírů a obchodovat s nimi. I tento právní akt totiž pomohl velkému nárůstu trhu hypoték.

Určité náznaky propadu a částečné splasknutí bubliny nastaly na přelomu tisíciletí. Avšak FEDu se tehdy pomocí další emise peněz a dalšího snížení úrokové míry podařilo příznaky krize potlačit. Ekonomika opět rostla, nastal rozvoj realitního trhu, pokračovala doba levných úvěrů a hypoték a značně se též zvýšily ceny nemovitostí. Současně s tím vším ale dále bobtnala i spekulační bublina a krize nenápadně zapustila své kořeny. Čtěte více: Evropou obchází strašidlo – strašidlo finanční krize.

Nafouknutí nemovitostní bubliny pomohly i centrálními bankami neúměrně dlouho držené nízké úrokové sazby. Dalším faktorem jsou státní podpory trhu s bydlením, které též přispěly k nafouknutí nemovitostní bubliny u v USA i v západní Evropě, potvrdil Petr Sklenář, hlavní ekonom společnosti Atlantik FT.

Bylo chybou, když FED razil politiku snižování úrokových sazeb v době rostoucí poptávky po hypotékách, kdy by jinak trh tlačil na růst úroků a nadměrné zadlužování by tak korigoval, připojil se pro business server Podnikatel.cz Petr Mach, výkonný ředitel Centra pro ekonomiku a politiku (CEP).

Bankéři nezvládli risk management

Dalším prvkem, jenž podle ekonomů stojí za současnými problémy, byla vládní garance obligací agentur Freddie Mac a Fannie Mae, které skupovaly od bank hypotéky chudých. Regulací tzv. kapitálové přiměřenosti totiž vláda tlačila banky, aby zpětně kupovaly tyto obligace.

Nemalou roli v krizi samozřejmě sehrály i samotné finanční instituce. Mnoho bank nezvládlo tzv. risk management, na který po vypuknutí krize doplatily. Důležitým prvkem byla i nezodpovědnost komerčních bankéřů, kteří v posledních letech přestali brát ohled na bonitu klientů a půjčovali kde komu, dodal serveru Petr Čermák, analytik firmy Colosseum.

Někteří odborníci jmenují i další prvky, které se na krizi významně podepsaly. Například podle analytičky X-Trade Brokers Lucie Vitamvásové způsobil nemalé potíže fakt, že přestože existuje mezinárodní trh a svět se globalizoval, regulace bank a finančního sektoru zůstala více či méně na národních úrovních s různými pravidly v jednotlivých státech. Čtěte více: Hrozí světu největší hospodářská krize posledních sta let?.

Jistě správná iniciativa byly pravidla MiFid, které zavádějí společná pravidla v bankovním sektoru na úrovni Evropské unie. Podobná ale širší iniciativa je nutná pro finanční trh na celosvětové úrovni, domnívá se Lucie Vitamvásová.

Krize byla jen otázkou času

Nízké úroky, státní podpora a garance trhu s hypotékami, vysoké ceny nemovitostí a nedostatečná opatrnost finančních institucí způsobily, že na hypotéky dosáhli i lidé, kteří by za normálních okolností peníze od banky nedostali. Hypoteční trh výrazně rostl, podle ekonomů tak bylo jen otázkou času, kdy spekulační bublina praskne. To se stalo zhruba před rokem, kdy se poprvé začalo hlasitě mluvit o hypoteční krizi.

Po vypuknutí krize navíc vyplul na povrch podle ekonomů další problém, který situaci zrovna nepomohl a který se zřejmě ještě v budoucnu negativně projeví. Jedná se o rapidní nárůst zadluženosti USA.

Čas všechno spraví?

Ač recese hospodářství není ničím příjemným, patří k pevným součástem tržního systému. Státy se sice logicky snaží propadům ekonomik zabránit, ale často se jim to stejně nedaří, či docílí pouze toho, že se problémy oddálí. Zůstává tak otázkou, jak velkou roli má stát v hospodářství hrát. Ekonomové mají v tomto ohledu jasno.

Hospodářské cykly jsou přirozenou součástí tržní ekonomiky. Snažit se je vyhlazovat státními zásahy nedělá dobrotu, neboť vzhledem k časovým zpožděním se cykly více rozkolísají, místo aby se stabilizovaly, uzavírá Marek Loužek.