Tak, ten strach z dodanění je "burešiho verze", která se začala papouškovat. Pravda je, že to může být jeden z důvodů. Ale jednak se často zaměňuje a míchá dohromady ukončení a/nebo přerušení živnosti (o tom se snaží hovořit finanční správa), kde nově vznikající živnosti mohou být relevantní argumnet že to nemusí být tak katastrofické, versus uzavření, resp. zánik, provozoven, které sledoval průzkum mezi starosty. To jsou dva různé jevy.
V letech 2008 až 2009 v Praze skončilo kolem 20 % provozovatelů (zaniklo nebo bylo přerušeno odpovídající množství živností) ale ty podniky přebíral relativně brzy někdo jiný. Na vesnicích je ovšem zpravidla velký problém jakoukoli provozovnu znovu otevřít, protože se jednoduše nenajde nikdo, kdo by do toho šel. A zejména tehdy, pokud je ve vsi "všeobecně známo" že předchozí provozovatel zavřel z důvodu vysokých nákladů proti nízkým příjmům. A přesně takové zhoršení poměru mezi náklady a příjmy je pro ty pidipodniky důsledek EET.
Další věc je, že si každý živnostník poměrně snadno spočte, že již při dosažení příjmů "podniku" srovnatelných s průměrnou mzdou je ekonomicky výhodnější přejít z OSVČ na s.r.o., zaměstnat sám sebe za nízkou mzdu a zbytek peněz si vzít jako podíl na zisku ("dividendu"). Nevýhodou je vysoká administrativní náročnost. Ovšem po zavedení kontrolního hlášení a EET už si stejně musíte na admnistrativu někoho najmout, čili hlavní výhoda pro OSVČ, tedy jednoduchost, už v podstatě není. Na druhé misce vah je ručení OSVČ celým svým majetkem, oproti "omezenému ručení" podílníka s.r.o. A to se při nebezpečí likvidačních sankcí pro podnik (a u OSVČ tím pádem i pro majetek rodiny), třeba i jen v důsledku chyby či zlého úmyslu brigádníka, stává hlediskem velmi podstatným...