Opravdu mi uniká, v čím zájmu je tato uměle vnucovaná uniformita oblékání. Vůle po větší pestrosti v oblékání by tu evidentně byla, tak proč všichni neustále deklamují, že "se to nehodí"? Proč se po sto letech pořád bazíruje na zastaralém konceptu jednobarevných obleků s kravatou, potažmo úděsných pytlovitých kostýmů, které nejsou ani vzledné, ani přitažlivé?
souhlasím s Vámi, že uniformita není v současné době na místě. Já osobně zastávám názor, že člověk by měl chodit v tom, v čem se osobně cítí nejlépe a nejpohodlněji. A u obleků mám rád pestrost a nápaditost. Nemusí to být extravagantní, ale mělo by to mít šmrnc :o) Jenže na to už musí mít člověk speciální rozpočet :o)))
"Diktát módy dneska není v módě." - cituji Evu Valovou, ředitelku Prague Fashion Week (ano, to existuje, tak jako v Miláně, Paříži, New Yorku...). Takže: co je to supermoderní?:o)) Řekla bych, že móda prezentovaná na PFW je asi supermoderní a do kanceláře bych si toho vybrala spoustu. Holt to ale není černé nebo šedivé, ale třeba růžové...a obléct si růžový kostým, to už chce trochu odvahy, která v Česku často chybí:o))
Jestli to taky nebude tím, že firma na kterou odkazuje paní Magdaléna má letos v nabídce spoustu konzervativních obleků :-)
Osobně jsem rád, když v bankách nebo úřadech vydím trochu "nestandartně" oblečené lidi. Není to nudná úřednická šeď.
Ono se to má asi takto: Zaměstnanci velké firmy dříve nebo později jdou "sami" do nějakého jednání s klientem či partnerem - pracovnice na přepážce stejně jako dealer nebo konzultant (liší se jen to, jak často a případně "jak moc mimo dohled" jsou). Když zavedete "uniformu", může majitel být v klidu, že jeho pracovník nezvolí nějaký příšerný "model" zrovna před klíčovým jednáním, nemusí to každý den kontrolovat. Zatímco když se povolí uzda a zaměstnanci zkouší různé kreace, dříve nebo později to někdo přežene - muž jednatel si nechá do obličeje nastřelit stopadesát cvočků, žena jednatelka se učeše jako šlapka... A obchodu to ublíží.
Souhlasím s Vámi. Problematika oblečení má spíše význam při řešení obchodních záležitostí. Pokud máte v práci extravagantnějšího kolegu, kterého znáte a víte, že má své pracovní (a třeba i lidské -o to tu ale tolik nejde) kvality, je vám v celku jedno, jestli přijde s punkerským čírem, či tetováním přes půlu obličeje a v roztrhaném žlutém obleku s obrázkem Taťky Šmouly. A upřímně, co je komu do toho :-) Ale pokud by ten samý kolega šel na jednání s nějakými např. potenciálními obchodními partnery a přišel by v korzetu a v kulichu s bambulí, který by nesundal, nastává problém. Partneři nevědí, že kolega je velice schopný a do popředí se dostává jeho vzhled, který nevzbuzuje (ač sám jsem proti předsudkům) přílišnou důvěru. Oblek při obchodním jednání je tak na místě. Nemá zde podle mě význam anulovat osobnost člověka, ale spíše nerušit partnery, aby se všichni dokázali soustředit na jádro věci a to je předmět obchodu.
Tady je potřeba ještě říci, že často lidé, kteří uznávají firemní kulturu a oblek (kostým)nosí, nemusí nutně lépe vypadat než ti, kteří dělají pravý opak. Ono totiž "vyrazit" do práce v obleku ještě neznamená, že budu vypadat slušně a obchodní partner se mě nelekne. Z vlastní zkušenosti vím, že některé kreace typu vytažené oblekové kalhoty až pod prsa, košile divotvorných barev a špatně uvázané kravaty moc krásy nenadělají a pro oko tedy nic moc:)). Takže když už formální oblečení, tak padnoucí - i když zase ne každý je oblekový a kostýmkový typ a ani oděv za 20tis. ho nezachrání:))Dle mého názoru by měl být oblek součástí šatníku manažerů a vysoce postavených osob, které společnost reprezentují, dále také obchodníků a lidí, kteří vstupují denně do kontaktu s klientem, ale pro ty, kteří nejsou jednodušše "vidět" celý den by mělo být povoleno casual oblečení, ve kterém se nebudou celou pracovní dobu škrtit a dusit a neupadnou jim nohy:)-ono totiž běhat celý den po budově na 10 cm podpatcích není žádná radost, i když to může vypadat pěkně:))