Některé úkoly jsou složitější, než se na první pohled zdají. Článek o romském podnikateli patří mezi ně. Najít Roma, který podniká, se na první pohled nezdálo být vůbec těžké. Vždyť u nás existuje dokonce i Sdružení romských podnikatelů a soukromníků. Povídat si o svém byznysu ale úspěšní romští podnikatelé příliš ochotní nejsou. A důvod? Obavy. Obavy z toho, že jakmile se zákazníci doví, že firma, se kterou spolupracují, patří Romovi, tak odejdou. Nakonec jsem zcela náhodou narazil na romského podnikatele, který je úspěšný a hrdý na to, že je Rom. A obavy některých svých kolegů zcela odmítá. Představujeme pana Milana Horváta.
Milan Horvát začal podnikat hned po revoluci. Jeho romský původ ho v tom nijak nelimituje.
Milan Horvát je energický muž, který si svou pozici tvrdě vydobyl. Už jako desetiletý kluk si přál být stavařem. V romské komunitě na východě Slovenska, odkud pochází, ale panují jasná a předem daná pravidla, která udává hlava rodiny. Milan má ještě osm dalších sourozenců a otec rozhodl, že na školu půjde pouze jeho starší bratr. Mladý Milan musel nastoupit do práce. Když mu zemřela matka, rozhodl se pro změnu a přestěhoval se stovky kilometrů daleko. Usadil se s přítelkyní v Lysé nad Labem a právě tady se začala rozvíjet jeho slibná budoucnost. Nastoupil jsem tu jako krmič ve šlechtitelské stanici. Postupně jsem se vypracoval na vedoucího stáje a měl jsem pod sebou 13 lidí a na tehdejší dobu velmi slušný plat. V podniku mi taky umožnili vystudovat, udělal jsem si zemědělskou školu,
vypráví na úvod Milan Horvát. Už tehdy prokázal, že má vůdčí, dnešními slovy manažerské, schopnosti. Po 11 letech ale ze stanice odešel. Stále ho to totiž táhlo ke stavařině. Začal s bratrem pracovat v přidružené výrobě místního JZD. To už vlastně byla jakási prvotní forma podnikání. A od té doby je stavebnictví věrný.
Skutečné podnikání začalo až v druhé polovině 90. let
Hned po revoluci jsem si udělal živnostenský list a firmu Horvatstav jsem si založil v roce 1991. Brácha mi tehdy půjčil 20 000 korun, já přidal pár korun ze svého, a s tím jsem začínal. Nikdy jsem nedlužil žádné bance a úvěry odmítám dodnes. Podnikám jen v tom prostoru, na který mám,
říká Milan Horvát. Firmu rozjížděl úplně od píky společně s dvěma syny a dvěma zeti. Jednoduše nakoupili krumpáče, lopaty a další nezbytné vybavení a šli kopat a dělat pomocné práce do nedalekých Počernic. Začátky nebyly lehké, ale vypracovali jsme se. Stačila píle a jasný cíl,
dodává Milan Horvát a vzpomíná: Po revoluci nás bylo tady na okrese osm romských podnikatelů. Někteří si tehdy vydělávali víc peněz než my, ale do pěti let všichni zbankrotovali. Nedokázali myslet dopředu a neinvestovali. Všechny peníze šly na auta, holky a do heren nebo hospod. My si naopak z výnosů pořizovali vybavení.
Každý podnikatel z oboru stavebnictví, který začal těsně po revoluci, zřejmě bude souhlasit s tvrzením Milana Horváta, že to pravé podnikání přišlo až v druhé polovině 90. let. Do té doby totiž živnostníci pracovali třeba pro Metrostav a jiné firmy prakticky jako kmenoví zaměstnanci. Stále totiž dozníval socialismus. Živnostníci dostali k dispozici veškeré nářadí a další potřebné vybavení. Jenže to po roce 1996 skončilo, nastala tvrdá realita a na to Horvátovi nezodpovědní kolegové dojeli.
Start: Začněte podnikat s Podnikatel.cz
Teprve krize ukázala, kdo umí podnikat
Dnes je Horvatstav zaběhnutou společností, která živí několik lidí a profiluje se především na lokálním trhu Nymburska a Prahy-východu. Dřív jsme hodně dělali v Praze pro velké společnosti, hodně práce jsme měli třeba po povodni v roce 2002. V Praze jsou samozřejmě trochu jiné peníze, ale zase máte náklady na dopravu a podobně. Já radši dělám tady. I kolem Lysé je práce dost,
říká Milan Horvát, ze kterého se v průběhu let stal patriot. Mimochodem je předsedou romského sdružení v Lysé nad Labem a také jedním ze zastupitelů města.
Jeho firma staví domy, rekonstruuje byty a bytová jádra, podílí se na stavbě chodníků i silnic. Děláme i odbornější práce pro Národní památkový ústav, třeba interiérové štuky. Neodmítám žádnou zakázku. Spousta firem do zakázky za 50 000 korun vůbec nejde. No tak to bere Horvát,
říká s úsměvem Milan Horvát. Firma totiž živí nejen jeho samotného, ale také jeho dva syny, dva zetě a jejich rodiny a další čtyři zaměstnance. Několik dalších živnostníků s Horvatstavem, který funguje jako sdružení živnostníků, spolupracuje jako subdodavatelé.
Práce je teď samosebou méně. A taky je za méně peněz. Holt musíme dělat za drobné. Tak to je bohužel dané a musíme se s tím smířit. Nemyslím si ale, že jsme jako stát ekonomicky slabí. To, co je kolem nás, to je všechno uměle nastavené. Silnější státy z Evropské unie nás k tomu tlačí. Proto je potřeba se snažit. Pokud nejste rychlí, kvalitní, zodpovědní a relativně levní, tak se nechytnete,
vykládá Milan Horvát.
Nesuď podle barvy, ale podle výsledků
V rozhovoru s romským podnikatelem se nedá vyhnout rasové otázce. Jak těžké je pro Roma v České republice podnikat a především získat zakázky a důvěru zákazníků? Na tuto otázku následuje rychlá a zcela jasná odpověď. Já řeknu pravdu. Pokud se ucházím o zakázku někde, kde mě neznají, tak slušně upozorním, aby se na mě nekoukali jako na Roma. Mám své výsledky a v případě zájmu mohu nabídnout kontakty na předchozí klienty. Tam si každý může ověřit, co umíme a jak pracujeme. Říkám, ověřte si mě a pak se ozvěte. Pravdou ale je, že to nebývá potřeba. Nechtěl bych nikomu křivdit,
říká Milan Horvát. Za celou dobu jeho podnikání se prý do takové situace dostal jen dvakrát. To se stane každému, že mu někdo nedůvěřuje. Člověk s tím musí počítat. V tom jednom případě jsem na sebe nechal kontakt, slušně se rozloučil a odjel. Druhý den mi ten člověk volal a žádal, abych přijel, že má pro mě práci,
dodává podnikatel Milan Horvát.
A stejně otevřený je i v náboru zaměstnanců a spolupracovníků. Nepracují pro něj jen Romové. Rasové předsudky se Milanu Horvátovi podařilo smést ze stolu jednou provždy. Já rozdíly nedělám, vždyť všichni žijeme v jedné republice a všichni jsme Češi. S lidmi se musí jednat férově. Nikdy se nestalo, že by moji zaměstnanci nedostali zaplaceno. Když si řeknou, nemám problém ani s vyplácením záloh. Lidi musí být ve firmě spokojení. Když nejsou, tak to její šéf a později i firma mohou zabalit,
konstatuje stavař z Lysé nad Labem a dodává: Tady je to malý region a lidi se znají. Rozkřiklo se, že Horvát by si radši půjčil, než aby svým lidem dlužil.
Dobré pověsti vděčí firma Horvatstav také tomu, že Lysá nad Labem je jedním z mála měst České republiky, kde romská komunita není vnímána jen negativně. Romové se aktivně podílí na kulturním životě města, spolupracují s baráčníky, ochotníky a dalšími organizacemi. Jejich zástupce najdete i na městském úřadě. A několik Romů provozuje v Lysé nebo jejím okolí další firmy nebo obchody. Pokud lidi znají vaši práci a její kvalitu, tak není problém. Možnost je tu pro každého, ale musí si mezi lidmi udělat dobrou reputaci,
hodnotí situaci Milan Horvát.
Česká republika není v otázce rasismu nijak výjimečná. Spíš se u nás projevuje v menší míře než v západních státech. Podívejte se třeba hned vedle nás. Jak se Němci cítí výš než Turci a Jugoslávci, kteří u nich žijí,
říká Milan Horvát a věří, že rasová diskriminace Romů by z České republiky mohla zmizet nebo se zcela minimalizovat. Bát se? Naopak, já jsem hrdý na svůj romský původ. Jsem jiný, všichni nemůžeme být stejní. Není to o barvě, ale o člověku. A na lidi já mám čuch. Když cítím, že o mě někdo nemá zájem, tak popřeju příjemný den a jdu dál,
uzavírá Milan Horvát. Podnikatel, který dokázal svůj sen přetavit v realitu.
ČLÁNKY DO MAILU