Jeden pohled na věc: Desetitisíce lidí raději přecházejí i vážné nemoci,( nebo si berou dovolenou), než aby marodili. To si totiž nemohou dovolit, protože by buď byli vyhozeni ze zaměstnání, nebo (v tom „lepším“ případě by je to „jen“ ohrozilo existenčně. Tzv. „průměrné“ platy jsou pro většinu lidí nedosažitelným snem, jejich „hodinovka“ činí 50-60,- Kč brutto/hod.
Pohled druhý: Politici pobírají nemocenskou od prvního dne jejich pracovní neschopnosti - a to plných 100 %. Jak je to možné? To jsou ti „rovnější mezi rovnými“ - nebo, jak si tuto diferenciaci mezi osobami máme vysvětlit? Při kontrolách „marodérů“ jsou také nebetyčné rozdíly při načapání provinilců „na hruškách“. Politici na neschopence si klidně jezdí odsouhlasovávat různé zákony, zúčastňují se různých rautů, popíjí, nikdy nejsou za porušování nemocenského řádu sankcionováni, zatím co z obyčejných lidí děláte málem zločince, zneužívající „dobrodiní“ sociální sítě. To výše zmíněné „dobrodiní“ je ve skutečnosti ubohá almužna, která jim v nemoci nikterak nepomůže (nezmiňuji přitom tzv. redukční hranici).
Tak toto je můj pohled na věc „nemocenských dávek. Není divu, že u dělníků stoupá počet úmrtí více, než u „kancelářských krys“, úředníků, politiků... zbytek „profesí“ si doplňte podle libosti...