Že pro vznik ručení nestačí pouhá platba na zahraniční účet, určil Nejvyšší správní soud (NSS) už na začátku loňského roku. Podle soudu se finanční úřad musí vždy zabývat konkrétními okolnostmi, které jsou s takovou platbou spojeny a z nichž lze prokazatelně dovodit, že záměrem právě takového způsobu úplaty bylo nezaplacení daně. Jak zjistil server Podnikatel.cz, právě nedostatečné zdůvodnění stálo za nedávným rozhodnutím Krajského soudu v Brně, který zrušil rozhodnutí finančního úřadu, že firma FAU ručila za zhruba 220 milionů korun, které státu nezaplatila zkrachovalá společnost Verami.
Platba na zahraniční účet samo o sobě pro ručení nestačí
Od roku 2012 je v § 109 zákona o DPH ručení příjemce zdanitelného plnění, pokud je úplata za toto plnění poskytnuta zcela nebo zčásti bezhotovostním převodem na účet vedený poskytovatelem platebních služeb mimo tuzemsko. O rok později pak do zákona přibylo ručení příjemce zdanitelného plnění, pokud je úplata za toto plnění poskytnuta zcela nebo zčásti bezhotovostním převodem na jiný účet než účet poskytovatele zdanitelného plnění, který je správcem daně zveřejněn způsobem umožňujícím dálkový přístup, ručení příjemce při přijetí plnění od tzv. nespolehlivého plátce nebo ručení příjemce při nákupu pohonných hmot od osoby neregistrované jako jejich distributor. Před dvěma lety se pak zákon ještě rozšířil o ručení za nezaplacenou DPH o případy, kdy k úhradě za zdanitelné plnění dojde prostřednictvím virtuálních měn.
Tyto paragrafy začala finanční správa vykládat tak, že stačí splnění pouze jedné z výše zmíněných skutečností (například zaslání peněz na zahraniční účet) a ihned vzniká ručení. Tento výklad zákona však před rokem a půl odmítl NSS, který v případu sporu firmy Kovář plus s finanční správou rozhodl, že poskytnutí úplaty příjemcem zdanitelného plnění zcela nebo zčásti bezhotovostním převodem na účet vedený poskytovatelem platebních služeb mimo tuzemsko bez dalšího, nemůže samo o sobě založit ručitelský vztah, byť by tomu tak doslovné znění zákona mohlo nasvědčovat
. Podle soudu je totiž nutné vnímat příslušné paragrafy v kontextu celého systému ručení.
Aby mohlo být ručení uplatněno, musí k samotnému provedení platby přistoupit podle soudu i další okolnosti, ze kterých bude zjevné, že osoba povinná k dani, která úplatu na účet mimo tuzemsko učinila, věděla či mohla vědět, že záměrem takto směrované platby mimo tuzemsko je právě nezaplacení daně. Platba na účet zahraničního peněžního ústavu není zákonem zapovězena a ani jí nemůže být v souladu se zásadou volného pohybu kapitálu v rámci evropského hospodářského prostoru paušálně bráněno. Platba na účet mimo tuzemsko není ničím výjimečným. Ani mezi subjekty uskutečňujícími zdanitelná plnění v tuzemsku nemusí být ekonomicky neodůvodněná, podezřelá či signalizující úmysl nezaplacení daně či jiné podvodné jednání,
uvedl v rozsudku NSS a odmítl argumentaci finanční správy, že z obecného pohledu je neobvyklé, aby český plátce daně, který v tuzemsku uskutečňuje ekonomickou činnost a realizuje zdanitelná plnění s místem plnění v tuzemsku, požadoval platbu za tato zdanitelná plnění na účet, který v tuzemsku vedený není.
Podle soudu neobstál ani argument, že z konkrétních poznatků finanční správy vyplývá, že platba na zahraniční účet za tuzemské zdanitelné plnění oproti platbě na tuzemský účet představuje vysokou pravděpodobnost zapojení do řetězce stiženého podvodem na dani z přidané hodnoty. Správce daně se musí zabývat konkrétními okolnostmi, které jsou s takovou platbou spojeny a z nichž lze prokazatelně dovodit, že záměrem právě takového způsobu úplaty bylo nezaplacení daně,
doplnil soud.
Soud rovněž nepřisvědčil úřadu, že firma mohla postupovat dle § 109a zákona o DPH, který umožňuje odběrateli uhradit správci daně daň sám dobrovolně (aniž by byl vyzván jako ručitel) a tuto skutečnost správci daně oznámit. Poukazem na možnou eliminaci dopadů na ručitele doporučeným postupem dle uvedeného ustanovení, které de facto ručiteli zakládá povinnost zajistit daň, se žalovaný nemůže zbavit důkazního břemene, které mu eurokonformní výklad § 109 odst. 2 písm. b) zákona o DPH zakládá,
uvedl soud.
Jak zjistil server Podnikatel.cz z rozsudku, který si od soudu vyžádal, i u firmy FAU vzniklo ručení dle berňáku na základě pouhého zaslání peněz na zahraniční účet, Krajský soud v Brně rozhodnutí úřadu před více než dvěma měsíci zrušil. Přestože už finanční úřad s podobnou argumentací neuspěl, i u firmy FAU tvrdil, že platba na zahraniční účet je u českých firem působících v Česku neobvyklá a zvláštní a že mohla eliminovat rizika dle § 109a zákona o DPH. A protože NSS už tuto argumentaci dříve odmítl, ani v případě FAU finanční správa neuspěla.
Zajišťováky za stovky milionů už byly zrušeny
Firma FAU už dříve pravomocně vyhrála několik sporů o zákonnost samotných zajišťovacích příkazů, naposledy letos na jaře. Nejvyšší správní soud tehdy zamítl kasační stížnost Generálního ředitelství cel a potvrdil tak rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, kterým byly zrušeny zajišťovací příkazy proti firmě FAU ve výši 343 milionů korun. Celníci podle soudu neměli důvod pro tak masivní zajištění.
Čtěte více: „Zakleknutá“ firma FAU definitivně vyhrála spor o zajišťováky za 343 milionů Kč
Firma FAU je majitelem skladu pohonných hmot v areálu firmy Precheza, kterou vlastní Agrofert a který měl se společností FAU spory. Na konci srpna roku 2017 se objevila nahrávka, ve které bývalý ministr financí a šéf ANO a nynější premiér Andrej Babiš hovoří o tom, že na firmu „ti naši klekli“. Že by své podřízené orgány úkoloval, Babiš následně odmítl. Firma se každopádně v říjnu 2016 dostala po zásahu úřadů do insolvence.
ČLÁNKY DO MAILU