V České republice je asi 28 procent kuřáků. V Řecku s cigaretou v ruce žije 42 procent lidí, v Číně si vypaluje 63 procent tamní populace a Austrálie se tvrdými zákony chce co nejdřív dostat z 15 na 10 procent. Kuřák svou závislost za dveřmi bytu nenechá, bere jí s sebou i do zaměstnání a tam záleží jen na šéfovi, bude-li jeho vášni nakloněn, či nikoliv. Otázky do pléna zaměstnavatelů tedy zněly: „Tolerujete svým podřízeným „kuřácké pauzy“? Visí u vás někde na dveřích cedulka s nápisem „Kuřárna“? Ptali jsme se v tuzemských bankách a vyjádření jsme získali i od manažerky druhé největší telekomunikační společnosti v Austrálii.
Na začátku dvacátého století bylo kouření považováno za symbol určité společenské úrovně a v koutku úst si tak chtěl hýčkat cigaretu kde kdo. O sto let později je ale trend otočil o 180 stupňů. Kovboj z reklamních poutačů je vyhnán zákony za hranice našeho dohledu, obrázky kuřákových plic se z lékařských knih, v mnoha zemích, přemístily na krabičky cigaret. A kuřárny už dávno nejsou zákonnou povinností zaměstnavatele. Čtěte také: Zákazník náš pán. Pravidlo, které ovlivňuje slušné chování na pracovišti
Kuřárny nejsou povinné
Zatímco v 70. letech byla tehdejší vládou do § 50 směrnice ministerstva zdravotnictví č. 46/1978 ukotvena povinnost zřizovat kuřárny na pracovištích, od 28. 2. 2001 už to ale neplatí. V § 15 odst. 3 vyhlášky č. 327/1992 Sb. se sice píše o možnosti kouřit v místnosti k tomu určené nebo zřetelně označené organizací, ale z toho rozhodně pro zaměstnavatele nevyplývá žádná povinnost vyhradit ve svém drahém pronájmu čtyři stěny pro závislé na nikotinu.
Na druhé straně, absolutní zákazy kouření v zaměstnání nic neřeší. Kuřák je tvor důmyslný a skulinku si stejně najde. A vědí to i zaměstnavatelé, takže se k těmto omezením většinou neuchylují. Zákazové tabulky rozmísťují především v případech, které stanoví zákon 379/2005 Sb., o péči o zdraví lidu.
Krom jiných:
- veřejnosti volně přístupných vnitřních prostor budov státních orgánů a orgánů územních samosprávných celků
- v dopravních prostředcích veřejné silniční a drážní dopravy a městské hromadné dopravy
- ve vnějších i vnitřních prostorách všech typů škol a školských zařízení
- v kinech, divadlech, ve sportovních halách
- ve vnitřních prostorách zdravotnických zařízení všech typů, s výjimkou uzavřených psychiatrických oddělení nebo jiných zařízení pro léčbu závislostí
Kuřárny v bankách nenajdete
I když ve svých týmech kuřáky mají, ani v Raiffeisen stavební spořitelně nenajdete místnost plnou dýmu: V prostorách naší banky nemáme vyhrazeny žádné zvláštní vnitřní prostory pro kuřáky a ani jsme v minulosti neměli,
prozradila serveru Podnikatel.cz mluvčí spořitelny Renata Zikmundová.
Ani podniky, které nežehrají na nedostatek místa, volný prostor nevyužívají ke zřizování kuřáren. Co by efektivnější, s výhodami pro celé osazenstvo firmy, vidí vybudování nového skladu, šatny, zvětšení kuchyňky. Moderní jsou však i tzv. zóny klidu. V prostorách mBank se kuřárna nenachází. Máme za to, že prostor kanceláře lze využít efektivněji tak, aby z něj měli užitek všichni zaměstnanci. Například jsme vybudovali odpočinkovou zónu, kde zaměstnanci společně obědvají nebo zde pořádáme různá formální i neformální setkání.
Kouří se u protinožců?
Z Austrálie, kde vstoupily v platnost ty nejpřísnější protikuřácké zákony na světě, nám tamní přístup ke kuřákům přiblížila manažerka telekomunikační společnosti Optus, Barbora Dražková: Podle místních zákonů se nesmí v uzavřených prostorách, tedy ani na pracovištích, kouřit. V naší společnosti tak žádné takové vyhrazené prostory nemáme. Zaměstnanci mohou v zákonných mezích kouřit před budovou,
pod čarou však dodává, že jich mnoho není. Díky tomu, že krabička cigaret stojí v Austrálii v přepočtu přes 250Kč a její cena stále roste. Zákazy kouření jsou kromě vlastního bytu téměř všude, tak se mnozí kuřáci své vášně i v pracovní době dobrovolně vzdali. Čtěte také: Čechy nejvíce irituje zakouřená restaurace
Kouření povoleno
Kuřárny jsou na ústupu, a tak se mrznoucí zaměstnanci svírající mezi prsty životabudič shlukují před budovami svých zaměstnavatelů. Ne každý šéf však dýmající dav u svých dveří vidí rád, proto se na mnoha vstupních dveřích administrativních budov lesknout nálepky s přeškrtnutou cigaretou. Čtěte také: Restauratéři: Zákaz kouření proti svobodě podnikání
Kuřákům vstříc vychází kupříkladu v ekologické budově ČSOB: Místa pro kuřáky jsou vyhrazená, příkladně v budově ústředí v Radlicích máme na střeše vyznačená místa, kde je povolené kouřit,
upřesňuje kuřácké teritorium Jan Solnička. To v mBank si musí vystačit s chodníkem, kuřáci škrtají zapalovači přímo před budovou banky, víme od mluvčí Ivany Buriánkové. Zatímco všechna pracoviště v České spořitelně jsou nekuřácká, zaměstnanci mají ke kouření vymezené prostory mimo budovy, ve výjimečných případech mohou kouřit např. na balkonech či terasách našich budov, doplnil za Českou spořitelnu Jan Holinka.
Kdo proplácí „kuřácké pauzy“?
Podle průzkumů ztratí průměrný kuřák při svých „desetiminutovkách“, minimálně hodinu z pracovní doby. Jsou ale společnosti, které takto strávený čas nijak neřeší: Neměříme, kolik času venku na cigaretě náš zaměstnanec tráví, za předpokladu, že odvádí dobře svojí práci. V takových situacích vždycky záleží na konkrétní dohodě s manažerem,
informuje o přístupu ke kuřákům Jan Solnička z ČSOB.
Najdeme však i bankovní sektory, které minuty na čerstvém vzduchu sčítají a na konci dne s kuřákem účtují: Našim zaměstnancům „kuřáckou pauzu“ povolujeme, ovšem tuto dobu si musí nahradit,
napsal nám Jan Holinka z České spořitelny.
Na růžích ustláno mají zaměstnanci – kuřáci v Komerční bance. Nejdéle po šesti hodinách nepřetržité práce musí být zaměstnanci KB poskytnuta přestávka v práci na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut. Přestávka v práci na jídlo a oddech může být rozdělena do několika částí v trvání nejméně 15 minut,
odpověděl na otázku „Jak často povolujete zaměstnancům „kuřáckou pauzu“, Michal Teubner z KB.
Foto: www.isifa.com
ČLÁNKY DO MAILU