Zvýšit daně pro OSVČ? To není ta správná cesta, říká odborník na daně a právo

Lze srovnávat odvody a zdanění zaměstnanců a živnostníků a jejich právní zakotvení tak, abychom dospěli k nějakému relevantnímu výsledku?

Opravdu je velmi těžké tyto dvě věci porovnávat. Zaměstnanci daní příjem a odvádí zákonné odvody z hrubé mzdy. Kdežto živnostníci platí odvody ze zisku. To jsou dvě diametrálně odlišné veličiny. Stejně tak je úplně jiné právní postavení zaměstnanců a živnostníků. Živnostníci si musí práci sehnat sami, zaměstnanci dostanou práci od zaměstnavatele. Stejně tak je výrazně vyšší ochrana zaměstnanců z hlediska pracovního práva než ochrana živnostníků. Zaměstnanec má placenou dovolenou, živnostník nikoliv. Úplně jiná je v obou případech odpovědnost za práci – zaměstnanec ručí za práci do určitého násobku své mzdy, kdežto živnostník ručí celým svým majetkem. Nicméně ve vybraných parametrech jsme srovnání schopní udělat, protože to, co každého zajímá, je čistý disponibilní příjem. Tedy to, co vám po zaplacení všech povinných odvodů zůstane, abyste za to mohla jet na dovolenou nebo zajít nakoupit. Tyto parametry můžeme porovnávat a udělat nějakou srovnávací kalkulaci.

Můžete to ukázat na konkrétním případě?

Ukážu příklad, který se týká již poměrně vysokopříjmových zaměstnanců a podnikatelů. Jako základ vezměme roční hrubou mzdu zaměstnance 2,5 milionu korun. Na tom můžeme změřit daňové zatížení. Z takové hrubé mzdy dostane zaměstnanec zhruba 1,9 milionu korun. Náklady zaměstnavatele jsou k odvodům zaměstnance dalších 460 tisíc korun. K tomu, aby zaměstnanec dostal čistou mzdu 1,9 milionu korun, tedy musí zaměstnavatel vynaložit necelé tři miliony korun. Má-li živnostník, který nemá náklady, příjem 2,5 milionu, jeho čistý příjem bude zhruba 2,1 milionu. Pokud se bude jednat o švarcsystém, zároveň svému zaměstnavateli ušetří zmíněných 460 tisíc korun. To je parametr, který můžeme měřit a v tom je celá „krása“ klasického švarcsystému. Čtěte také: Generální inspektor vydal pokyn ke kontrolám nelegální práce. Známe jeho obsah

Švarcsystém se však zdaleka netýká všech živnostníků, ale případné změny ve zdanění se dotknou všech. Nelze se ale trochu zbavit dojmu, že místo uvolnění zákoníku práce a podmínek zaměstnávání obecně, po kterém zaměstnavatelé volají léta, se sahá po tom jednodušším řešení – zatlačit na OSVČ. Nemohl by liberálnější zákoník práce trh práce u nás narovnat celkově mnohem účinněji?

Máme pocit, že český zákoník práce je velmi svazující a příliš nepodporuje flexibilitu trhu práce. Z mezinárodního srovnání ale náš zákoník práce nevychází až tak hrozně. I v Evropské unii jsou země, kde je ochrana zaměstnanců výrazně vyšší než v České republice. Jako příklad mohu uvést Francii, kde je velmi ochranářský zákoník práce, nebo Řecko či Maďarsko – propustit zaměstnance v Maďarsku je výrazně složitější než v Česku. Samozřejmě, když se na věc díváte aktuálním pohledem českých podnikatelů a zaměstnavatelů, zdá se, že je český zákoník práce, přes všechny zásahy do něj, stále nepružný. Viděl bych ještě lepší alternativy, než víc zpružnit zákoník práce. Jedním krokem je snižování byrokracie, která tu panuje a brzdí podnikatelské prostředí. Dalším bodem je důsledný boj proti korupci, a to nejen ve vztahu ke státní správě, ale i v podnikatelském prostředí. To je také velký problém. V neposlední řadě je problémem vymahatelnost práva. Máme tu relativně standardní právní prostředí, které se dvacet let vyvíjelo, co ale chybí, je rychlá a dobrá vymahatelnost práva.

Vrátíme-li se k debatám zaměstnanci versus živnostníci, probíhají podobné diskuse, kdy se proti sobě staví odvody a zdanění zaměstnanců a živnostníků, i jinde v Evropě, nebo je to naše specifikum?

Nejsem si vědom toho, i když to nemohu vyloučit, zda podobně aktuální debata probíhá v některé jiné zemi. Můžeme se ale podívat na podmínky OSVČ v nám nejbližších zemích. Ze statistik je evidentní, že malé a střední podniky a samostatní podnikatelé tvoří přes 90 procent všech podniků a zaměstnavatelů v Evropské unii. Na zaměstnanosti se podílejí dvěma třetinami. Všechny státy nějakým mixem nástrojů podporují podnikatelské prostředí, ať už jde o daňové úlevy, výhodnější půjčky, speciální vzdělávací či podpůrné programy, nebo administrativní zjednodušení. Nicméně zcela společné rysy mezi Českou republikou a ostatními státy nenajdeme. Ještě nejblíže je nám kvůli historickému vývoji Slovensko. Ale i tam je mix nástrojů na podporu podnikání jiný. Čím se Česká republika odlišuje od jiných zemí, je fakt, že výhody pro OSVČ může uplatnit kdokoliv, bez ohledu na velikost, bez ohledu na to, v jakém stádiu podnikání se živnostník nachází, to znamená, zda začíná, nebo už má rozvinutý byznys. Okolní státy se více zaměřují na podporu rozjezdu. Například v Polsku jsou úlevy na sociálním pojištění pro první roky podnikání. Případně podpora směřuje jen k malým živnostníkům – v Rakousku nebo Maďarsku jsou výhody omezené výší obratu. Na Slovensku nejsou malí živnostníci plátci DPH.

Jak tedy živnostníci v okolních zemích daní?

Například v Polsku mají živnostníci hned čtyři možnosti zdanění svého příjmu. V Německu vůbec není možné využít daňové paušály, OSVČ jsou tam zvýhodněné pouze ve vedení účetnictví, kdy do určité výše obratu (a to nižší než v Česku) vedou jen zjednodušenou účetní evidenci. V Rakousku mají živnostníci zjednodušené stanovení základu daně, ale opět pouze do určité výše obratu, což zase podporuje především drobné živnostníky. Na Slovensku je situace dost podobná jako u nás, živnostníci mohou využít paušály nebo skutečné výdaje. Paušály jsou ale na Slovenku nižší než u nás, navíc si slovenští živnostníci mohou odečíst zaplacené sociální a zdravotní pojištění, což u nás dříve existovalo také. V Maďarsku je zjednodušená podnikatelská daň, která zahrnuje nejen daň z příjmu, ale i DPH a kterou mohou využít živnostníci do určité výše obratu. Je vidět, že každý stát živnostníky nějakým způsobem podporuje, ale ze srovnání vyplývá, že v Česku jsou živnostníci podporováni nejšířeji.

Myslíte tedy, že v diverzifikaci podmínek můžeme hledat inspiraci pro úpravu našeho systému?

Je to možné, rozhodně je to námět k zamyšlení. Není důvod nevyužít to, co dobře funguje v okolních zemích. U nás se hodně hovoří o paušálech. Důležité je jejich správné nastavení. Hlavním smyslem paušálů je zjednodušit živnostníkům administrativu – nemusí tak evidovat skutečné náklady a tím šetří čas. U nás ale převládá názor, že daňové paušály nerespektují rozumné uspořádání vztahů ve společnosti a že výrazným způsobem zvýhodňují jednu skupinu daňových poplatníků, podnikatelů, na úkor ostatních, zaměstnanců. Paušály se tedy spíše používají jako nástroj daňového plánování, namísto prostředku ke snížení administrativy. Zreálnění paušálů je tedy legitimní debata. Ale zase by bylo chybou házet všechny živnostníky do jednoho pytle. Jsou profese, kde jsou skutečné náklady minimální – ekonomičtí a daňoví poradci, právníci…, kteří pracují hlavou, skutečné náklady téměř nemají a přitom je mohou paušálně uplatnit až do 40 procent. To je, myslím, skupina, na kterou veřejnost svou kritiku nejvíce cílí. Diskuse nejsou zaměřené proti řemeslníkům, kteří skutečně náklady mají. Problém je, že současná úprava nedokáže tyto skupiny dostatečně oddělit a odděluje je jen stanovenou výší paušálu.

Takže je na místě paušály snížit?

Osobně bych se přimlouval k prověření toho, zda jsou paušály nastavené reálně. Paušály se přeci u nás zvyšovaly v době krize s cílem podporovat drobné podnikání. Ministerstvo financí vidí statistiku, kdy dlouhodobě roste počet podnikatelů, ale podíl OSVČ na inkasu daně z příjmů fyzických osob klesá. V momentě, kdy stát hledá peníze, je to fakt, kterého si všimne a položí si otázku, čím to je. Je to proto, že máme příliš štědré paušály? Nebo proto, že dochází ke zneužívání systému? A to jsme u švarcsystému a zintenzivnění kontrol inspekce práce. Jen se trochu bojím, aby se z paušálů nestalo populistické téma, které bude postrádat racionální základy. Čtěte více: Pracujete z domova? Zjistili jsme, zda i vás může inspekce kontrolovat

Chtěl bych totiž opravdu upozornit na rozdíl mezi zneužíváním a využíváním OSVČ. Zneužívání je právě švarcsystém, a to je něco, co stát hlídá. Využívání OSVČ, tedy legální outsourcing, je základní nástroj ekonomicky racionální aktivity, kdy se jako podnikatel musím soustředit na svůj „core byznys“ a na podpůrné činnosti si najímám dodavatele. U úklidových služeb nebo ostrahy se nad tím nikdo nepozastavuje. Pak jsou ale profese, kde není hranice tak jednoznačná – typicky účetní. Je to výkon závislé činnosti, nebo není? Vždy skončíme u toho, že je potřeba posoudit každý případ individuálně.

Kromě úpravy paušálů padaly také další návrhy změn: zvýšení odvodů až na dvojnásobek, nebo odbourání daňových zvýhodnění. Co si o těchto návrzích myslíte?

Začnu slevou na dani. Její vliv je o to významnější, že se počítá od konečné daně, nikoliv od základu. Vliv je tedy výrazně vyšší, a to i v procentuálním vyjádření. Na druhou stranu debata o zrušení slevy na dani se netýká jen živnostníků, ale také vysokopříjmových zaměstnanců. Rovný přístup je tu tedy, myslím, zajištěný. Uznávám ale, že by to mělo na živnostníky velmi silný dopad. Zvýšení sociálního pojištění je na velmi dlouhou diskusi. OSVČ platí pojištění z jiného základu a jinými sazbami než zaměstnanci a zaměstnavatelé a hodně je tím ovlivněný i vyměřovací základ pro důchod. Existuje sice jasná disparita mezi tím, co platí zaměstnanci a zaměstnavatelé a co OSVČ, nedomnívám se ale, že zvýšit odvodové zatížení OSVČ je ta správná cesta.