Abychom si rozuměli, nebudu psát o nějaké náhodné výhře, kterou osud, nějakou chybou, přihrál outsiderovi. Mám na mysli zcela zasloužené výhry, které by ovšem mohly být ještě větší.
Vyhráli jsme, ale…
Jak jsme po Štědrém dnu spočítali, dosáhli jsme v Kase.cz pěkného vítězství. Prodali jsme totiž v předvánočním období o 50 procent více zboží než loni. Proč se nepochválit, je to pěkný výsledek. Vedla k němu cesta přes plánování našeho nákupu, marketing, propagaci, logistiku a samozřejmě fungování našich výdejních míst. To je to vítězství. A teď je čas začít hledat chyby.
Musím přiznat, že zatím si žádné nejsem vědom. Právě proto nyní musím požádat kde koho z kolegů, aby mi řekli, co oni považují za chyby. Obávám se například toho, že jsme se sice vystříhali všech hloupostí z loňského roku, ale že se nám někam vloudila nějaká chyba, kterou jsme vyřešili už předloni.
Právě tyhle dávno vyřešené omyly totiž mají, alespoň podle mého, tendenci se za pár let vrátit. Samozřejmě pod rouškou zapomnění, do nějž za ty roky upadly. Jestli se k tomu ještě vyměnil vedoucí, který si původní problém pamatuje, průšvih je prakticky zaručen.
Tomáš Richter pro Podnikatel.cz
Hledejme chyby
Taková situace může snadno nastat ve chvíli, když například vypjatou předvánoční dobu zvládneme jen díky tomu, že si část zaměstnanců odřekla volné víkendy a prodloužila si pracovní dobu. Šéf logistiky ovšem, právě pod vlivem úspěšného zvládnutí vánočního presu, může snadno zapomenout, že naši zaměstnanci už nemusí příští rok udělat to samé. A na žádné poradě vedení o tom proto nebude mluvit. Jenže lidem se prostě příští prosinec nebude chtít, nebo se jim narodí děti a oni už nebudou moci zůstat v práci tak dlouho. Bez ohledu na odměnu, kterou by za to dostali.
Jakmile však si neřekneme, že jsme letošní Vánoce zvládli sice vlastními silami, ale se zatraceně odřenýma ušima, máme zaděláno na průšvih. Personálním zajištěním předvánoční špičky se totiž, v takovém případě, budeme zabývat až tehdy, když nám lidé odmítnou jít do práce. A to už bude pozdě na to, abychom stihli najít a zaškolit dostatek krátkodobých zaměstnanců.
Chci říct, že po prvních lednových dnech slastného pocitu, že vedu firmu, jež perfektně zvládá předvánoční prodejní šílenství, musí nastoupit pochyby. „Všechno jsme zvládli bez průšvihu, to je paráda. Ale nemohli jsme to zvládnout lépe? Fungovalo by to stejně dobře, kdybychom měli takový frmol zvládnout i v únoru?“ přesně takhle musím nyní začít uvažovat.
Udělám to, jak nejlépe dovedu
Nejsem expert na asijská náboženství, ani jejich bojová umění, i když jejich duševní základ se mi docela líbí. Někde jsem si přečetl, že tlouštíci, kteří vyznávají japonské sumo, se mají při zápase řídit prostým krédem: „Půjdu a udělám to, jak nejlépe dovedu“. Jasné, srozumitelné, žádné jinotaje, tomu můžeme rozumět i my v Evropě. A měli bychom tomu chtít nejen rozumět, ale také se podle toho chovat. Protože dokud se podle toho nebudou chovat, alespoň šéfové všech úrovní, tak všechna plánování, vize a mise a analýzy, budou mít poloviční efekt. Možná přeháním, třeba bude větší než poloviční, ale ti, kteří se podle toho kréda nesnaží pracovat, na to ani nikdy nepřijdou. Protože si k tomu sami zavřou cestu.
Jdu se zamyslet nad tím, zda děláme vše nejlépe, jak dovedeme. Myslím, že je to dobrý začátek nového roku.
Autor: Tomáš Richter, generální ředitel společnosti Internet Retail (zahrnuje několik internetových obchodů, například Kasa.cz, Obchodní dům.cz, Hej.sk)
ČLÁNKY DO MAILU