Opravdu nemohu za to, že u schránek našeho domu se kupí desítky a stovky kilogramů reklamních letáků měsíčně. Já o ně nestojím a roznašeči už také víceméně rezignovali na jejich roznášení, prostě mrsknou s balíkem, několik lidí si to vezme a přes 90% papíru jde rovnou do koše.
Stejně tak protestuji proti tomu, že si banka, mobilní operátoři i pojišťovna i další dělají z výpisů účtů dělají reklamní médium a přidají 4× tolik papírů s reklamami.
Nečtu noviny, časopisy, protože slovní fekálovité emise číst nemusím ani za to platit. Ale i kdyby, kolik procent těchto jsou reklamní stránky a kolik to dělá papíru?
Já důrazně protestuji proti Okamurovi, aby mě nevinil. Ať pěkně seriózně odečtete spotřebu papíru reklamními firmami, kterou nemohu ovlivnit a ani o ní nestojím a pak nechť ukáže zač je toho loket. Já budu jedině pro pokud se reklama omezí zákonem na zlomeček hodnoty, třeba na milióntinu.
Stejně tak nechť odečte spotřebu papíru na hovadiny jako třeba tisk vyhlášek EU, nebo propagačních EU materiálů, které stejně čte jen mizivé promile lidí.
Já opravdu nejsem žádné prase, které spotřebovává papír v tunách denně. Tímto obviněním mě Okamura opravdu naštval. Já reklamní letáky ani zbytečné okecávací úřední paskvily netisknu. Do této chvíle jsem si myslel, že Okamura je rozumný člověk. Beru to jako momentální jeho slabou chvilku.
---
Stejně tak jídlo se vyhazuje mimo jiné také proto, že to co se prodává pod názvem „potraviny“ je v zásadě nebezpečný odpad, který by člověk z minulého, nebo předminulého století – hrdě nedal ani do své latríny natož aby je snědl.
Zde ovšem zapomněl pan Okamura se zmínit, že jsme takoví grandi, že necháváme plýtvat sílu polí a přírody na pěstování biopalivových potravin a že pak je prostě jednoduše spálíme. Že se tím ničí motory a vysává síla půdy, navíc zdražují potraviny i pro celý svět – takže díky tomu pár miliónů lidí zařvalo hlady a odebralo se k Manitúovi – to ani slovo.