Připadá mi, že pan Okamura káže vodu a sám pije víno. Na jedné straně nás stírá za plýtvání energiemi, na druhé straně spoluzajišťuje cesty kolem světa plyšovým hračkám, které "se mají" a o které je postaráno líp, než o průměrného turitu. Zodpovězte mi, pane Okamuro, dvě otázky:
1. Na kolik vyjde cesta jednoho plyšáka?
2. Není tohle "podnikání" zhůvěřilostním plýtváním nejhrubšího zrna?