Tomio Okamura: Miroslava Němcová nebo Madelaine Albrightová jsou ženy, které bych posadil na Hrad

Ženy opravdu chybí. Je to dané tím, že ženy svou povahou neusilují o moc. Není to pro ně taková hodnota, která by stála za námahu spojenou s jejím získáním. Počet žen v politice rozhodně není daný jakoukoli diskriminací. Koneckonců oprávněných voličů je více žen než mužů, takže pokud by ženy chtěly, mohly by ve volbách hladce muže válcovat. Politika je ale náhražka bitevního pole, a to není doména většiny žen.

No, přesto si myslím, že ženy v politice chybějí. Ženy nejsou lepší nebo horší, ale muž a žena patří k sobě, doplňují se. V dobrém i zlém. Miroslava Němcová nebo Madelaine Albrightová jsou ženy, které bych s chutí posadil na Hrad. Nejen proto, že jsou to ženy, a krásné ženy. Ale také proto, že to jsou slušné a poctivé ženy s vyzrálou osobností. Mají šarm, inteligenci, schopnost vést a inspirovat.

Připomínám, že jsou v politice i ženy, které tyhle vlastnosti hluboce postrádají. I ony se umí v hlouposti a neomalenosti vyrovnat mužům. Jmenovat je nebudu. V tomhle, tedy v pomlouvání a urážení, si rovni nikdy být nesmíme – žena je stvořena proto, aby ji muž chránil. Ať je jakákoli.

Když už jsme nakousli případné prezidentství dvou skvělých žen, srovnejme je s ostatními prezidentskými kandidáty. Je to nuda, že? Ani jedna z těch dnes omílaných ”osobností“ nedosahuje jejich šarmu a osobnosti. Pánové jsou naprosto bez osobnosti. Abych si v tuhle chvíli vzpomněl na třetího ”vážného“ kandidáta, pana Fischera, musel jsem si odskočit na internet. V nudě a nezajímavosti své kolegy doplňuje, v něčem je ale převyšuje. V drzosti a odvaze kandidaturu brát vážně. Komunista, který bere svou ideu vážně – tedy absolutní sociální spravedlivost pro všechny, je možná naivní, ale není můj nepřítel. Jsou komunisté jako František Kriegel, Jack London, Hemingway, Kisch nebo Hašek, kterých si člověk musí vážit. Rozhodně ale není můj přítel člověk, který nemá komunistické ideály, zato má ideál budovat kariéru třebas jako normalizační komunista. Lidé jako Fischer jsou ostudou i pro komunisty. Do zadku jako jim lezli po srpnové okupaci, lezou dnes demokratům a lezli za války nacistům. Tohle není ten nejlepší tip na prezidenta. To myslím opravdu vážně.

Většiny kandidátů si můžeme vážit, jsou to slušní lidé a mají za sebou každý kus dobře odvedené práce. Ale na prezidenta to je přece málo. Příští rok bude zřejmě hlavně rokem hledání budoucího prezidenta a rokem diskuze o roli prezidenta naší země. Dovolím si použít zprofanovaná slova. Československá a Česká republika měla od zrození štěstí na velké prezidenty, vůdce a státníky. Vůdcem a státníkem byli Masaryk a Havel. Beneš a Klaus jsou přinejmenším přirozenými vůdci. Dnes taková osobnost v politické aréně chybí. A není naděje, že ji vybere stranický sekretariát nebo straničtí kmotři.

Skutečný vůdce smečky se prostě vůdcem rodí. K tomu být dobrý vůdce není třeba bojovat proti ostatním, vůdce musí bojovat za ostatní. Pomáhat jim a chránit je. Taková osobnost své okolí přitahuje mnohem přirozeněji, byť je to trochu náročnější, než dělat kariéru pomocí zákulisních čachrů. Je také otázkou, jestli naše země dnes potřebuje vůdce. Domnívám se, že Česká republika, jako každý standardní a demokratický stát, potřebuje spíš státníka, který myslí v horizontu generací. Člověka, jehož zájmem je prosperita země, nikoli on sám a jeho prospěch. K tomu není třeba jen dětinsky bojovat a vítězit. K tomu je třeba především budovat, pomáhat a chránit hodnoty, na nichž stojí společnost. K tomu je třeba moudrost, pokora a tolerance.

Podívejme se na naše kandidáty skrze výše uvedené hodnoty. Je některý z nich státník? Jsou dobrými úředníky, manažery, správci. Jsou to ale lidé absolutně bez vize. Chtějí být prezidentem, ale mají vůbec představu, proč by jím měli být?

Prezident má bezesporu malé pravomoci. Ale velkou moc! Prezident pravda nemůže nařídit vládě, národu – zítra uděláte tohle a pozítří tohle. Rozhodně může, a já tvrdím, že musí, ukazovat – zítra byste se měli pustit do toho a dosáhnout bychom měli tohoto. Prezident je motor, směrovka, vizionář. Nic prezidentovi nebrání mít vlastní zákonodárnou iniciativu prostřednictvím poslanců. Inspirovat firmy, živnostníky i ministry. Dávat odvahu nám všem k lepší a dobré práci. Jít příkladem a den co den pracovat na zlepšování našeho života.

Prezident musí umět být nadšený pro věc a svůj národ strhnout. A tím národem myslím zemský český národ, kam dnes rodem už patří Cikáni, Češi, Moravané, Němci, Poláci, Vietnamci a vůbec všichni, kdo žijí na české půdě.

(Ukázka z knihy Tomia Okamury Umění vládnout, Nakladatelství Fragment)

Foto: Ondřej Hošt