Nápad jako takový se mi v zásadě líbí, zamyslel jsem se nad tím z několika stran.
Moc se nepozdává, že v místech, kde jsou SŠ a VŠ bude tento systém konkurovat studentům-brigádníkům, kteří pomocí různých pracovních agentur jsou právě používáni k takovýmto jednodenním/krátkodobým zakázkám.
Pokud by někdo schopný příslušně zapracoval a upravil legislativu, tak např. tyto zavedené pracovní agentury by mohly rozšířit jak své služby směrem k firmám, kde by mohly nabízet i odbornou a kvalifikovanou práci, tak uplatnění popsaným nezaměstnaným nebo i zaměstnaným, kteří si o víkendu rádi přivydělají prací, která je jim koníčkem.
Největší oříšek spatřuji právě v danění a odvodu dávek, do stávajícího systému to prostě nezapadá a kompromisy by byly příliš složité. Toto by vyžadovalo kompletní reorganizaci pracovního práva.
Napadá mě, že mnohé bezpečnostní předpisy pro jinak velmi jednoduchou práci by veškeré výhody tohoto principu práce zabily. Podobně by tomu bylo u odborných činností, např. elektřikáři a jejich vyhláška 50/1978 Sb. Musela by vzniknout nějaká mezivrsta, třeba právě u těch agentur, kde by pečovali o to, že dotyčný má znalosti, zkušenosti a podepsané poučení o tom, že má oprávnění dělat právě takovouto práci.
Dále, jak by to bylo s pojištěním při úrazech? Nebo s odpovědností za přímo způsobené nebo následné (později se projevující) škody? Anebo co opakovatelnost takové pracovní zakázky? Někomu by se opravdu mohlo vyplatit se svou odborností pracovat jen 2 týdny v měsíci a zbytek by měl legitimní volno. :)
Dovedu si představit město, kde by část obyvatel pracovala zmíněným způsobem, dokázali by naplánovat svou práci na pár týdnů dopředu a nemuseli by se držet přežitku "8 hodin a padla", prostě "až bude úkol hotový, můžeš jít".
Nese to ssebou taky zlepšení dovednosti firem správně specifikovat úkol, jak jeho zadání, tak realistický odhad potřebného času, vyhodnocení výsledku a jeho odsouhlasení, případně penalizace za zmetky či nedodržení termínu. Prostě SMART cíle. ;)