Pan Okamura má tu vlastnost,kterou si bohužel nikdo z našich politiků nekoupí,ani kdyby brali svůj, poměry přesahující plat ,několikrát měsíčně. Zdravý rozum a slova podložená činy.
Není člověk,který by kázal vodu a pil víno,ani vyvolený ,odtržený od reality a žijící ve věži ze slonoviny.
Můj názor je názor zkrachovance,který popisované situace,typy lidí a životní situace dobře zná na vlastní kůži.Můžu potvrdit,že zpod mostu se do zaměstnání dochází špatně.
Taky už vím,že měsíc a půl do první výplaty je k nepřežití,a donutí člověka k improvizacím,které občas cestu k té kýžené práci a výplatě zablokují a snadno ho přesvědčí ,že do společnosti nepatří,patřit nebude a pokusy o znovuzařazení jsou směšné a zbytečné.
Pro mě by bylo bývalo úžasné,kdyby mezi improvizace,které se nabízejí ,patřila nádenická práce.
Je pravda,že na stáří by mě nezajistila,ani na případ nemoci nebo zranění,ale pokud se člověk od rána zabývá myšlenkou opatřit si jídlo a nocleh na večer, na dalekou budoucnost nemyslí,ani nesmí. Bralo by mu to sílu přežít ten jeden den,a po něm další...
Mockrát jsem si přála ,jak to bývá ve filmech o hospodářské krizi ve Státech,mít se kam postavit ve frontě na práci .Nádenickou,která nevyžaduje stoh dokumentů,doklady o pojištění,prohlášení,že nehodlám mít další dítě,že se spokojím s minimální mzdou a nekonečně obnovovanou smlouvou nebo zkušební dobou,prohlášení že nikde nic nedlužím,že mám trvalé bydliště,potvrzení o bezinfekčnosti :-) a dalšími prohlášeními ,které jsou vesměs samy o sobě doklady o tom,že žiji spokojený život a nic mi v něm nechybí ani nepřebývá.
Smůla,taková přijatelná a nikomu neškodící ani nepohoršující možnost nebyla,a pokud ano, nebylo mi o ní nic známo.
Dneska je to za mnou,alespoň doufám ,protože, jestli jsem si z toho období přinesla nějakou užitečnou informaci ,tak tu,že i ty pilíře v životě,které vypadají nezničitelně pevně ulité z betonu,mají svůj základ v písku.A stačí jedna vlna,a pískový hrad zmizí a nezůstane ani stopa,že někdy byl.Never say never,pro ty,kteří jsou si jistí,že jim totéž nehrozí.
Těch osm let mi utíkalo hrozně rychle,jak jsem říkala,v životě jsem se tak moc nenalítala a nenadřela,jako když jsem byla bez práce a domova.Ale při pohledu zpátky chápu,že kdo chvíli stál,už stojí opodál.
Klika,že jsem zpátky na nohou ,ale nic víc.Základ je dožít se dne .kdy ta příležitost půjde kolem,ale i přežít dá fušku.Bylo by užitečné mít o tuto možnost ve výběru víc.
Pak by se hned vidělo,kdo v té frontě na práci stojí denně, a kdo tam nebyl ani jednou.Lehce by se rozhodovalo o tom,kdo si pomoc státu zaslouží a u koho je to házení perel sviním.
Vyjimečně se nepodepíšu,natolik si své nové práce a klidu vážím, kdo to bude chtít pochopit,ten to pochopí.