Topíte se ve stresu i zahlcení informacemi a úkoly? Zjistěte, jak z toho ven

Co to je lifehacking?

Lifehacking se vyvinul ani ne před dvaceti lety v prostředí počítačových expertů. A to z potřeby nějak si poradit se zahlcením informacemi i rozvíjet vlastní produktivitu a tvořivost v zahuštěném informačním prostředí, z potřeby experimentovat s různými přístupy k práci. A také k tomu využít prohloubenou znalost těla a mysli, včetně praktického využití informací, jež nabízí například bádání v oblasti neurověd nebo genetiky. V Česku pro zapálené zlepšovatele života existuje i specializované nakladatelství Jan Melvil Publishing Tomáše Baránka, který na to téma také vede blog Lifehacky.cz. V anglickojazyčné verzi se nabízí například Lifehacker.com.

Hacknutý život a hacknuté tělo

Produktivita a efektivita práce patří v byznysu k nejskloňovanějším slovům. Kdo se snaží vědomě maximálně naplnit svůj potenciál i kapacitu a aktivně pracovat se svou produktivitou a efektivitou, může se hrdě označit za lifehackera. A když si při tom dotyčný nebo dotyčná ještě pomáhají aktivním ovlivňováním svého organismu, živého těla a jeho funkcí, ať už sledováním biometrických dat a prací s nimi, výživou, fyzickou aktivitou, kvalitou spánku, ale třeba i takovými experimenty, jako je microdosing (tedy mikrodávkování drog posilujících výkon), nebo testováním všech možných i nemožných vychytávek z oblasti výživových doplňků a podobně, mohou se označit dokonce za biohackery.

Pokrok měřený kuchyňskou minutkou

Konceptů, tipů a rad ke zlepšení produktivity či snížení stresu je nepřeberné množství. Patří mezi ně, namátkou, metoda Mít vše hotovo (Getting Things Done) a stejnojmenná kniha zaměřená na produktivitu práce, respektive na umění bezstresové produktivity. Autorem je Američan David Allen, který se k podnikání v osobním rozvoji propracoval přes řadu profesí, včetně iluzionisty, učitele karate, manažera nebo kuchaře. S produktivitou však napomáhá i dobře vedený papírový diář, koncept hluboké práce nebo Pomodoro, technika z oblasti time managementu, která spočívá v práci v krátkých časových úsecích odměřovaných kuchyňskou minutkou. A to jsou jen střípky.

Zde jsou proto obecnější doporučení vycházející z koučování, která mohou pomoci k tomu, jak se neztratit v metodách ke zlepšení života a dát si šanci na změnu:

Nemlsejte bezhlavě rozličné metody, nastavte si cíl a pochopte proč

Zkoušet různé metody na organizaci času, lepší jídelníček, lepší spaní, lepší kondici a podobně, které by v konečném důsledku vedly k lepší pracovní produktivitě a efektivnosti, je fajn, základ je ale vědět, co je cílem takového snažení a proč se do něj pustit. Mít jako cíl „větší produktivitu“ nestačí, je to příliš obecné. Co konkrétně to znamená, jak se to pozná a co to přinese, v čem přesně nastane zlepšení? Je namístě udělat si v té souvislosti jasněji i v tom, o co podnikatelce nebo podnikateli v práci a životě celkově vlastně jde.

Než se stanete sběrači, začněte u sebe

Koučování je rozvojová metoda, která je zaměřená na řešení. Jedna ze zásad, která se v koučovacím procesu uplatňuje, je pravidlo „najdi, co funguje a dělej toho víc“. Každý má své funkční návyky a pak ty nefunkční nebo fungující hůř z hlediska výsledků i subjektivního pocitu. Taková sebereflexe a práce na sobě, včetně pochopení a prohloubení znalostí souvisejících s fungováním vlastního těla a mysli, může předcházet chvíli, kdy se zájemce vrhne na rady, knihy a další obsah o tom, jak se sebou zacházet, a začne je bezhlavě testovat. Co funguje někomu jinému, nemusí být platné univerzálně. Při upřímném obhlédnutí toho, co už podnikatelce nebo podnikateli funguje a kdy, za jakých podmínek jsou produktivnější a pracují efektivněji, se může ukázat, že největším „hackem“ je víc houževnatosti při rozvíjení těchto dobrých vlastních návyků.

Budujte také mentální odolnost

Mentální koučka a lektorka Daniela Sedloňová nabízí svůj pohled na lifehacking: Lifehacking vnímám v širším kontextu. Můžeme ho zjednodušeně přeložit jako „životní zlepšováky“, jež nám umožňují stát se lepšími lidmi a žít spokojenější a úspěšnější život. Z mého pohledu je náš život o růstu a rozvoji potenciálu, o zbavení se limitujících přesvědčení a nefunkčních vzorců a zároveň o objevení a osvojení si kvalitnějších vzorců, návyků, metod, způsobů myšlení, přístupů. Jde podle ní o to stávat se každým dnem lepší verzí sebe samých, než jakou jsme byli včera.

Mentální odolností se Daniela začala zabývat, když pracovala na manažerské pozici jako ředitelka obchodu pro střední a východní Evropu. Začala si všímat, že její dosavadní mechanismy, s jejichž pomocí se vyrovnávala se stresem, už nestačí. Nechtěla usínat s plnou hlavou a obavami, budit se se staženým žaludkem, pozorovat, jak najednou jedná přehnaně a unáhleně. Chtěla jsem být tím klidným, moudrým lídrem a spokojenou, vyrovnanou ženou. Proto jsem začala hledat řešení, vzpomíná a nabízí pár tipů, které jí samotné pomohly a teď je sdílí s ostatními na svých workshopech:

Konkrétní tipy pro větší mentální odolnost

Nejprve doporučuje: Začněte s pár hlubokými nádechy a výdechy a položte si otázku: Co bych teď nejvíce potřeboval/a? Pořádně se vyspat, odpočinout si, být den o samotě, vyčistit si hlavu na kole, začít opět cvičit jógu? Ať již je to cokoliv, poslechněte svůj hlas a dobijte si baterky. Jakákoliv práce na budování mentální odolnosti totiž podle ní začíná tím, že se člověk zklidní a postará se sám o sebe.

Jako další tip doporučuje pojmenovat své největší stresory. A pak se na každý z nich podívat z jiného úhlu pohledu. Co když tato situace pro vás není hrozbou, ale příležitostí? – nabízí změnu perspektivy a možnost hledat smysl i v nejtěžších momentech. Je prokázáno, že pokud je úkol stresující, ale děláte ho, abyste pomohli ostatním nebo proto, že věříte v jeho smysluplnost, neguje se negativní dopad stresu. Ve skutečnosti místo stresové reakce vaše tělo aktivuje reakci na příležitost, která je mnohem zdravější, dodává.

Upozorňuje také na výzkumy ukazující, že emoce sama o sobě trvá jen 90 vteřin. To, že ji zažíváme déle, je jen díky tomu, že se k té situaci vracíme ve svých myšlenkách. Naučte se proto pracovat se svými myšlenkami a svou pozorností, nabádá a jako cestu doporučuje snahu zaměřit se na něco pozitivního. S tím podle ní může pomoci deník vděčnosti. Každý den si napište tři věci, za které jste vděční. Naučíte svůj mozek více si všímat toho dobrého. Budete klidnější a spokojenější, říká s tím, že pokud někdo potřebuje okamžitě přepnout ze stresu do klidu, může si vyvolat vzpomínku, kdy byl opravdu vděčný. Tak vyměníte emoci stresu za emoci vděčnosti. Neumíme totiž zažívat dvě emoce najednou, vysvětluje.

Mentálně odolní lidé podle Daniely chápou, že těžké situace jsou běžnou součástí života. Necítí se diskriminováni jako oběť tím, že se jim něco stalo. Vybírají si, na co soustředí svou pozornost, a soustředí se na to, co dokážou změnit. Neignorují negativa, ale ladí se na pozitiva. Umí pracovat se svou energií, se svým vnitřním prostředím a budují si návyky, které je na cestě podpoří, uzavírá.