Nedávno zveřejněná aféra týkající se sledování milionů lidí po celém světě americkými tajnými službami je jen důkazem, jak důležité je umět si ochránit své soukromí. Specialistům pracujícím pro světové mocnosti se zřejmě jen tak neubráníme. Je ale důležité umět se hradit i ve zcela běžných situacích, jakými může být třeba pracovní pohovor. Někteří zaměstnavatelé totiž chtějí o adeptech vědět víc, než na co mají zákonný nárok. Na jeden takový případ pozorňuje Státní úřad inspekce práce. Obrátila se na něj žena, která se ucházela o místo v restauraci. Zaměstnavatel se jí během pohovoru začal ptát i na to, zda bydlí s rodiči nebo sama, zda má manžela, přítele nebo děti i na to, jaká byla výše hodinové mzdy u předchozího zaměstnavatele. Měl na to právo?
Zákoník práce ve svém § 30 říká, že za účelem výběru budoucího zaměstnance potřebuje zaměstnavatel shromáždit pouze takové údaje, na jejichž základě je schopen objektivně vybrat nejvhodnějšího uchazeče na obsazení pracovního místa:
1. Výběr fyzických osob ucházejících se o zaměstnání z hlediska kvalifikace, nezbytných požadavků nebo zvláštních schopností je v působnosti zaměstnavatele, nevyplývá-li ze zvláštního právního předpisu jiný postup; předpoklady kladené zvláštními právními předpisy na fyzickou osobu jako zaměstnance tím nejsou dotčeny. Zvláštní právní předpis upravuje například zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů.
2. Zaměstnavatel smí vyžadovat v souvislosti s jednáním před vznikem pracovního poměru od fyzické osoby, která se u něj uchází o práci, nebo od jiných osob jen údaje, které bezprostředně souvisejí s uzavřením pracovní smlouvy.
Jak je to s firemními e-maily
Ilustrační obrázek.
Když už člověk do zaměstnání nastoupí, je mu zřízena e-mailová adresa, která často obsahuje celé zaměstnancovo jméno. Při posuzování, je-li určitá informace osobním údajem, záleží na tom, jestli na jejím základě je možnost identifikovat konkrétní fyzickou osobu. V uváděném případě tedy e-mailová adresa ve tvaru jan_novak@seznam.cz osobním údajem nebude, protože takovouto e-mailovou adresu si může založit kdokoliv a nevypovídá nic o svém majiteli. Naproti tomu e-mailová adresa přidělená zaměstnavatelem, která obsahuje jméno a příjmení zaměstnance a název zaměstnavatele, osobním údaje bude, protože minimálně ostatní zaměstnanci na jejím základě mohou danou osobu jednoznačně identifikovat.
Problém s osobními údaji je i při uzavírání smluv
Ochrana dat je velice komplikovanou tématikou a je o ní nutné přemýšlet nejen ve vztahu k zaměstnacům, ale také obchodním partnerům. Při uzavírání smluv s klienty se podnikatel dostává do styku s osobními údaji podobně, jako při pracovněprávních vztazích. A proto by si měl rozmyslet, jaké údaje ve smlouvě skutečně potřebuje a zda jich neshromažďuje zbytečně příliš. Úřad pro ochranu osobních údajů radí jednoduše se při uzavírání smlouvy zeptat: kdo – komu, co a za kolik, kdy a jak. Odpovědi na tyto otázky pak srozumitelně vymezují okruh osobních údajů, které podnikatel potřebuje pro smlouvu zjišťovat. Údaje by měly identifikovat zákazníka a být nezbytné pro plnění smlouvy. Podnikatel si musí uvědomit, v jaké právní situaci se nachází. Při uzavření smlouvy musí tedy vědět především to, jaké údaje musí zjišťovat, aby dostál souvisejícím zákonným pravidlům a smluvním ujednáním,
říká právník Jiří Maštalka.
Speciální pozornost je při uzavírání smluv potřeba věnovat rodnému číslu. Tam, kde ho ve smlouvě výslovně vyžaduje zákon, je samozřejmě nutné ho uvádět. Ve všech ostatních případech však jen se souhlasem nositele rodného čísla. Uzavření smlouvy není příležitostí, jak z klienta dostat maximum možných údajů, které je možné do budoucna marketingově nebo obchodně využít.
ČLÁNKY DO MAILU