Názory k článku Trampoty s osobními údaji pokračují, lidé jsou na ně stále citlivější

A nemyslim si, ze spojenie so zamestnavatelom na tom nieco meni.
To mam mat firemny e-mail "manik_z_technic­keho@firma.com"?
Existuje predsa zakon, kde je presne uvedene, co osobny udaj je a co nie.

Zákon o ochraně osobních údajů, § 4 odst. a

Pro účely tohoto zákona se rozumí osobním údajem jakákoliv informace týkající se určeného nebo určitelného subjektu údajů. Subjekt údajů se považuje za určený nebo určitelný, jestliže lze subjekt údajů přímo či nepřímo identifikovat zejména na základě čísla, kódu nebo jednoho či více prvků, specifických pro jeho fyzickou, fyziologickou, psychickou, ekonomickou, kulturní nebo sociální identitu,

Takové údaje jsou zcela jistě i jméno, příjmení a název zaměstnavatele, neboť taková osoba bude velmi pravděpodobně jediná.

Na druhou stranu se sluší podotknout, že e-mailové adresy nejsou chráněny podle ZOOÚ a zveřejnění jména a příjmení na webové stránce zaměstnavatele nebo na dveřích kanceláře je (dle ÚOOÚ) právem chráněný zájem správce, ke kterému správce registrovaný u ÚOOÚ nepotřebuje souhlas příslušného subjektu.

Jméno že není osobní údaj? Osobní údaj je takový údaj, na jehož základě je možno osobu jednoznačně identifikovat, správně?

No a teď si představte, že se někdo jmenuje třeba Jeremiáš Osolsobě. Nebo Kilián Bělohubý.

Jako zaměstnavatel chci vědět, kdo pro mne bude pracovat a k tomu může patřit i určitá znalost rodinného zázemí, způsob života, koníčky, životospráva, zda je kuřák, alkoholik apod. Samozřejmě nepotřebuju tyto údaje evidovat, ale při pohovoru nebo pak ve zkušební době považuji za vhodné se nezávazně vzájemně pobavit i o rodině - uchazeč se dozví, co jsem já zač a já totéž o uchazeči. Jsme partneři a budeme spolupracovat mnoho let, proto o druhé straně chci zjistit co nejvíce.

Pokud uchazeč na určité otázky nechce odpovídat, může to říct a pak už záleží na mě, jestli odpověď potřebuji slyšet, nebo ne (pro rozhodování o přijetí do práce obvykle nepotřebuji vědět, jestli bydlí s rodiči nebo sám a zda má přítelkyni/přítele, ale pokud ve firmě vládne uvolněnější atmosféra, pak by to uchazeč měl akceptovat). Práce je na trhu dost, kvalitních pracovníků málo. A tu kvalitu poznám nejen podle životopisu a vzdělání, ale také podle toho, jak odpovídá, zda je konfliktní typ a já si potřebuji udělat určitý obrázek o uchazeči i z odpovědí, které s prací přímo nesouvisejí.

Takže ano, já se uchazečů při pohovoru táži i na osobní záležitosti, byť se snažím otázky klást citlivě a odpovědi nevyžaduji. Tím si mj. trochu i ověřím asertivitu člověka a schopnost reagovat.

Zákony proti diskriminaci a o ochraně osobních údajů byly přijímány jako ochrana proti neřízenému zneužívání osobních údajů a před sexistickými nadřízenými. Na co se ale při pohovoru bude uchazeče ptát zaměstnavetel je soukromou věcí těchto dvou subjektů, to žádný zákon omezit nemůže a není jediný legitimní důvod tyto zákony respektovat. (Tak jako nerespektujeme řadu jiných zákonů.) Každý má svou důstojnost a buď na otázky odpovídat chce, nebo nechce, je to jeho věc.

Pokud se uchazeč zachová nedospěle a běží brečet na inspektorát práce, pak můžu být jen rád, že jsem dotyčného nezaměstnal. Jako filtr je to dobré.

Osobne bych prozmenu pro firmu., ktera se pta na zajmy, bydleni ... nedelal, ani kdyby vyplacela miliony. Toz je to dobrej filtr a presne ten okamzik, kdy se zvednout, a bez rozlouceni odejit.

CV, kde zajemce vypisuje ze jezdi na koni. hraje golf ... pak rovnou hazim do kose.

Je treba si uvedomit, ze je zasadni rozdil kdyz se (klidne se sefem/majitelem/­...) bavim nekde u piva vs nejaky pohovor.

Vždyť ano, váš názor pěkně souzní s mým (i když jsme asi každý z různé strany barikády). Pracovní vztah je soukromý vztah dvou subjektů a stát má do něj zasahovat jen minimální regulací.

Pokud vám zaměstnavatel už na první kontakt nevyhovuje, je správné odejít, to svědčí o vaší schopnosti nezávislého myšlení. Pokud byste se mi zamlouval, nejspíš bych vám později zavolal, omluvil se a pokusil se přesvědčit, abyste pro mne pracoval. Přesně takové lidi totiž potřebuji - svébytné, dospělé bytosti.

Bohužel, jak vyplývá z článku, část lidí sedí submisivně až do konce pohovoru, a pak běží jako malé děti poplakat si na inspektorát práce.

"Pokud se uchazeč zachová nedospěle a běží brečet na inspektorát práce"

Usmevne souzeni druhych. Zkuste se zamyslet, jak jste se predevsim choval Vy.

"Práce je na trhu dost, kvalitních pracovníků málo".

Mozna je tech kvalitnich, pro vykon dane prace daleko vice, jen nejsou ochotni hrat tu Vasi hru. Vite, to si musite rozhodnout co vlastne chcete. Zamestnani je obchod, zamestnanec nabizi sve znalosti a cas a chce za to odmenu. Tim to konci. Cokoli navic uz je jen otazka dalsich sympatii. Opravdu nevim proc nekomu na potkani vykladat s kym ziju a kolik vypiju alkoholu, o tom se bavi jen lide, co se o tom spolu bavit chteji.

"může to říct a pak už záleží na mě, jestli odpověď potřebuji slyšet"

Myslim ze na Vas to vubec nezalezi, protoze takovou odpoved slyset zkratka nepotrebujete. Nicmene uz sama polozena otazka je pro uchazece jasnym signalem. Jako filtr je to dobre :-)

V pracovních pohovorech se na osobní věci neptám. Jen když o sobě uchazeč něco osobního prozradí, tak to případně rozvineme.

Nicméně smyslem pohovoru, ze strany zaměstnavatele, je vybrat člověka, který je svými zkušenostmi a vlastnostmi nejvhodnější pro výkon určité práce A v určitém kolektivu.

Je-li přímý nadřízený schopný kvalitně pracovat jen s lidmi s určitou povahou, je to jeho problém, nicméně jako majitel firmy to respektuji a chci, aby vybíral i podle osobních kritérií (na druhou stranu bych se snažil takového vedoucího pracovníka co nejdříve vyměnit...).

Ty tak hrozně žvaníš...

Pochop, prokrista, že jsi zaměstnavatelem na území národa alkoholiků. Tady se vypije 10 litrů čistého líhu na osobu za rok, to je, pokud dobře počítám, cca 1 panák tvrdého alkoholu týdně - včetně kojenců a důchodců, jak se říká. Nevím, kdo pije alkohol za mě, ale očividně polovina tvých zaměstnanců dává pravidelně tvrdý alkohol. Tak na co si to sakra hraješ?

Čistě statisticky každý třetí tvůj muž-podřízený někdy v minulosti zbil svou ženu, 3 ze 4 tvých mužů-podřízených zahýbají manželce, a ty tady budeš tvrdit něco o tom, že vybíráš nejvhodnějšího člověka po stránce VLASTNOSTÍ??? Jsi směšný. Prostě řekni narovinu, že nechceš ženskou, která by mohla otěhotnět, a nehraj divadlo.

Do mého rodinného zázemí Vám v žádném případě nic není a ptát se na to při hovoru je neuvěřitelná drzost!

Ale jelikož je to vztah oboustranný, tak jistě jste sám připraven odpovědět na osobní otázky. Jestli máte milenku, co máte za auto, jak ho často měníte, kolik máte hypotéku, co máte za koníčky atd. Tedy aby si zaměstnanec když se jedná o dlouholetý vztah měl možnost posoudit zda vydělané peníze investujete do dalšího rozvoje firmy, motivace zaměstnanců nebo jo prostě použijete pro sebe na luxus a budete se zároveň handrkovat o každou korunu pokud se nejedná o vás samotného.

nebudete spolupracovat mnoho let, protože mu dáš smlouvu na rok, nebo ho stejně nezaměstnáš. tak nekecej.

Osobně naprosto miluji pracovní pohovory, protože je při nich kopec srandy!

Samozřejmě, že je důležité ptát se i na nepříjemné a osobní otázky, protože je potřeba vědět, jak na to bude uchazeč reagovat a jak moc si to nechá líbit.

Viděl jsem například pohovor na ředitele jedné banky: "Tak a teď už jste tady v úzkém kole, takže kdo tu práci chce, stačí, když se postaví na židli..." (Všichni lidi až na jednoho si stoupli na židle)
"Pánové, máte dělat ŘEDITELE BANKY! A ten v žádném případě, nesmí ze sebe dělat šaška i kdyby za to dostal slíbeno cokoliv, takže vy pane, který jste zůstal stát na zemi tu zůstaňte a s ostatními se loučíme..."

Jednoduché a super :-)

zaměstnavatel má právo vědět pouze tyto ůdaje.!!! jméno ,adresu ,zdravotní stav, informaci zda jste uchotni vykonavat přidelenou práci ,cokoliv nad tyto informace je nezákonné a není rozhodující co zákonodárce ze žištných důvodů umožnil v rámci kartelové dohody

90% klientů nemá problém mi po telefonu nadiktovat RČ,č.OP.,trvalé bydliště...... Byť o mně nikdy neslyšeli a firma je založená půl roku takže ani nemáme nějakou dlouhou historii....

kdokoli je OSVČ a plátce DPH, musí dávat svoje rodné číslo na každičkou fakturu, musí ho uveřejnovat na každém svém e-shopu, na každé oficiální listině.

Tak jakápak ochrana osobních údajů? Je to směšné