Trest pro všechny, co nedodržují opatření, vyzývá vládu zástupce podnikatelů

Podnikatelé nemohou otevřít své provozy dříve, než se epidemiologická situace zlepší. Problém je v tom, že lidé opatření nedodržují, protože vláda není schopná efektivně opatření vymáhat, říká v rozhovoru pro Podnikatel.cz Libor Musil, místopředseda představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků České republiky. 

Pane Musile, vaše asociace tento týden vydala poměrně dost ostré prohlášení na adresu vlády. Označili jste ji za neschopnou v rámci vymáhání opatření. Co bylo impulsem tohoto prohlášení? Co vás tak naštvalo?

My jsme vydali memorandum. To vyšlo z debaty, kterou jsme vedli na představenstvu minulý týden. A všechno to jsou témata, která dnes jako asociace řešíme, tedy jak moc je postižené podnikání malých, středních firem a živnostníků v České republice. Už je to takový neverending příběh, který tady pokračuje už spoustu měsíců. A tak jsme se bavili o tom, že jsou tu zase nějaké nové programy, nové pomoci, a to je prostě nesmysl, protože nejhorší, co můžete pro podnikatele udělat, že mu dáte peníze zadarmo. To je devastace podnikání.

Podpory by se tedy dávat neměly a mělo by se radši podnikání zase otevřít?

Ne, takhle to nemyslím. Jsou opravdu firmy, které jsou velmi těžce postiženy zavřením svých provozů, a za těmito firmami jsou příběhy rodin a podnikatelů. V zásadě platí ale jedna věc, že jakékoliv peníze do podnikání dáváte zadarmo, tak to má pro podnikání – to je zásada – špatný efekt, dokonce destruktivní efekt.

Na druhou stranu vláda stále argumentuje tím, že na prvním místě musí být ochrana zdraví obyvatelstva. Tak co je tedy přednější: podnikání a příběhy podnikatelů, anebo ochrana zdraví?

Zdraví je na prvním místě. Ale je zde také problém, že dnes musíme vkládat peníze do toho, abychom udrželi podniky na nohou. A to, že je poškozená úroveň zdraví, tak za to může neschopnost epidemii zvládnout tak, jak to zvládlo spousta už zemí na světě, které mají minimálně poškozené podnikání a kde podnikání funguje v normálním režimu.

Předpokládám, že narážíte na to, že vláda nedostatečně vymáhá ta přijatá opatření.

To bylo podstatou našeho memoranda, že jsme apelovali na vládu České republiky, na politickou reprezentaci, aby opravdu účinně začali vymáhat opatření, která udělali. To nejsou opatření na to, aby se šířila epidemie, to jsou opatření proti ní. Problém je v tom, že lidé opatření nedodržují, protože vláda není schopná efektivně opatření vymáhat.

Nemáte čas si přečíst rozhovor celý? Poslechněte si ho v podcastu

A jak by vláda měla opatření vymáhat efektivně?

Ve společnosti je velká skupina lidí, majoritní většina lidí, kteří opatření dodržují. A pak je zde určitá minoritní skupina, která je nedodržuje a tím dochází k šíření epidemie. A jak by to měla vláda udělat? To není otázka na mě, to je otázka pro právníky, pro policii atd.

Když to uvedeme na příkladu zákazu vycházení. Jak byste řešil toto opatření, kdybyste byl premiérem vy?

Jestliže jedete na červenou, tak dostanete pokutu. Jestliže je zákaz vycházení a vy nemáte venku co dělat, tak lidé, kteří venku jsou, musejí být nějakým způsobem pokutováni. Musejí dostat finanční nebo jiný trest.

Jak hodnotíte událost, která se odehrála v jednom teplickém hotelu? Měla vláda následně ještě více jednotlivé aktéry postihnout?

Myslím si, že jednoznačně. Jednak je tam nepovolené podnikání a jestliže se tam sejdou lidé, kteří by v dodržování opatření měli jít tím nejlepším příkladem, tak tam pochopitelně musí být naprosto exemplární potrestání těchto osob.

Vaše asociace kritizovala vládu. Ale ve vládě je i Karel Havlíček, který je ostatně bývalým předsedou představenstva vaší asociace. Chápu to správně, že kritika míří i na jeho hlavu?

V našem prohlášení samozřejmě kritizujeme celou vládu. Je tam agenda ministerstva vnitra, jehož policie by měla konat. Vidíme v televizi, kdy lidé porušují opatření a přitom u toho stojí policie a nekoná, koukají se na to a nekonají.

To je ale ministerstvo vnitra a policie. Mě zajímá ministr Karel Havlíček, protože to byl zrovna ten, který nedokázal prosadit, aby se v bezpečném módu otevřely ski areály. Na jeho hlavu padají i problémy s informačním systémem, který zajišťuje přihlášky do jednotlivých covid programů, konkrétně do Covid Gastro. Program nefungoval, podnikatelé neměli šanci se tam přihlásit, přitom pan Havlíček ujišťoval, že informační systém jede slušně. Připadá vám normální, aby předchozí zástupce podnikatelů jednal v roli ministra právě tímto způsobem?

Také podnikám už asi 30 let a pracuju s lidmi a za tu dobu, co jsem u Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR, tak dokážu proniknout i do státní správy. Na jednu stranu samozřejmě můžeme být nespokojeni s tím, že věci nefungují ideálně, že nejedou tak, jak bychom si představovali. Na druhou stranu vidím, a protože s panem Havlíčkem opravdu komunikujeme, jak ministerstvo musí pracovat proti tomu, co kdysi pracovalo, jakou agendu musí dnes úředníci zpracovat, kolik tomu dávají energie, času atd. Takže bych úplně nebyl až tak přísný. To se stává i v těch nejlepších firmách, že zavedete software a pak ho ještě chvilku ladíte.

A s tím se vším se dnes na ministerstvu lidé potýkají. A vím, že pan Havlíček a jeho ministerstvo průmyslu a obchodu se snaží pro firmy dělat opravdu maximum.

Jestli je to dostatečné nebo není, o tom se můžeme dohadovat, ale enormní snaha tam je. To, co v současné době jako podnikatel vnímám negativně, je množství utracených peněz z podpor, protože epidemie stále trvá. Když se podívám na Asii, Austrálii, Nový Zéland, tak tam to zvládnou disciplínou lidí. Proto je mi strašně líto, že my musíme pořád peníze vynakládat a žít v provizorním prostředí. To je věc, za kterou nemůže žádná vláda, za kterou nemůže žádné ministerstvo. Za tu si můžeme my sami, my občané.

Předpokládám, že komunikujete se svými členy, to znamená podnikateli z praxe. Na co si nejvíce stěžují?

Stěžují si na to, že jejich podnikání je více či méně afektováno, že je zde atak epidemie. A z toho vyplývají další podněty, kdy potřebují, aby někdo sanoval jejich ekonomiku. Zásadní je ale to, že nemůžeme svobodně podnikat, že jsme omezováni a to omezování trvá.

Dobře, to už jsme rozebírali. Mě spíše zajímá, jestli jsou opravdu nějaké konkrétní stížnosti na to, co nyní nefunguje? Jestli je to příjem peněz z jednotlivých covid programů nebo zda je to o tom, že podnikatelé nevidí pomyslné světlo na konci tunelu? Co je konkrétně trápí?

Myslím si, že podnikatelé jsou délkou (epidemie) znechuceni. Že světlo na konci tunelu problikává v podobě nějakých vakcín, které pochopitelně nezvládáme. A pak jsou tady podnikatelé, kteří si stěžují na to, že programy, které jednotlivá ministerstva zpracovávají, nejsou tak rychlá, jak by potřebovali. To je běžná stížnost, to slyšíte dnes a denně v médiích, takže to není nic nového. Ale ten základ, opakuji, je v tom, že nezvládáme epidemii. To je naše velká prohra.

Je zde nějaká oblast podnikání, kde hrozí riziko zániku?

Tak riziko bankrotu a zániku hrozí všem, kteří mají provozy zavřené, protože to trvá dlouho. A není to jenom o tom, že je ztráta financí, obratu, je zde i ztráta lidí (zaměstnanců). A navíc jsou ohroženi i následní dodavatelé do nejvíce postižených sektorů. Například není postižena pouze čistírna, která čistí pro hotely, ale i dodavatel strojů, který dodává pro čistírnu.

Buďte, prosím, více konkrétní. Které obory jsou opravdu ty nejpostiženější? Je to gastro, jsou to kadeřnice, velké podniky?

Určitě jsou to gastro provozy, je to hotelový provoz, který zkolaboval totálně, a jsou to jejich dodavatelé. Ať už jsou to pekaři nebo čistírny do hotelů. To všechno je dnes atakováno touto prodlužovanou krizí.

Pojďme se zaměřit na malé živnostníky, protože ty vaše asociace zastupuje také. Máte i od nich zpětnou vazbu?

Tady jsou živnosti, které nejsou téměř atakovány, jedná se na příklad o stavebnictví. Pak ale jsou živnosti, které jsou totálně utlumené. Těm vláda dává peníze, jsou doma a dostávají podporu, která je na hranici přežití.

Jak by lidé mohli podnikatelům pomoci? Mohla by to být finanční sbírka v rámci komunity, ve které se podnikatelé pohybují? Nebo jsou jiné cesty, jak mohou místní občané svým podnikatelům pomoci? Například chodit si pravidelně pro oběd do místní hospody?

Dobrá otázka. Ano, jak říkáte, je dobré se zajímat o to, jak bych mohl spolupracovat s hospodou. Dnes tam jsou okénka. To znamená, jakým způsobem si můžu večeři koupit skrze okénko a dovézt si ji domů alespoň jednou týdně. To je to, co těm podnikatelům by nejvíc pomohlo, alespoň omezené provozy.

Nemyslím si, že by podnikatelé vítali to, že se na ně někdo bude skládat. Podnikání je o tom, že jdete trošku proti proudu, že berete ta rizika na sebe. S tím do toho šli a myslím si, že by bylo špatně, kdyby měli být součástí nějakých sbírek. Prostě hledat cesty v komunitách k tomu, aby podnikatelé alespoň částečně mohli provozovat svoje živnosti. Je ale stále nutné dodržovat pravidla.

Protože pokud budou všichni dodržovat pravidla, tak o to dřív ta epidemie skončí a o to dřív zase ti podnikatelé budou moci svoje živnosti otevřít.

V Polsku už některým podnikatelům z gastro oboru došla trpělivost, a dokonce se i svolávali k tomu, že už svá zařízení na protest vládě otevřou, což se nakonec i stalo díky příznivějším podmínkám. Myslíte si, že podobné protestní akce mohou ve větším měřítku hrozit ze strany podnikatelů i u nás?

Ne, rozhodně si nemyslím, že nám toto hrozí. Předpokládám, že ještě máme v sobě dobrou disciplínu, dobrý rozum. Že pochopíme, že ještě pár týdnů se to musí vydržet a opravdu zabrat. Obětovat se tomu boji, obětovat svůj komfort, své tužby, které máme. Prostě obětovat to ještě chvilku, abychom epidemii porazili, nečekali na vakcínu, protože vidíme, že je to běh na dlouhou trať. Porazit to tím, jak to porazili Asiati, kteří nám ukázali cestu, a potom to bude fungovat. Cesta nějakého kverulantství a vzpoury je nesmyslná, protože virus je mezi námi všemi, ten prostě nemá dovolenou. A pokud bychom zvolili tuto cestu, tak si jenom ublížíme. Ublížíme si více, než si pomůžeme, to není dobře.

Myslíte si, že například takový spolek Chcípl pes, který se teď velmi často veřejně prezentuje, že toto není ta správná cesta?

Ne, to není, je to nešťastné. Vím, že lidé jsou ve špatné situaci, že hledají každou cestu, ale možná je to taky tím, že jim to někdo pořádně nevysvětluje. Východiskem je to ještě chvíli se vší disciplínou vydržet. Stačilo by opravdu možná pár týdnů, bezpochyby maximálně dva tři měsíce a ten virus porazíme a my budeme moci svoje provozy otevřít.

Mně to připadá, jak kdyby se lidé chtěli sami obětovat, a to je zbytečné. A když už se někdo po této cestě vydá, tak by měl být potrestán, stejně jako to zavedli v Německu. V německých televizních novinách jsem viděl, že dokonce otevřeli věznici, detenční centrum pro lidi, kteří nedodržují nařízení. Myslím, že to bylo Sasko nebo Severní Porýní-Vestfálsko.

Dobře, ale to se pořád motáme v pomyslném kruhu, že lidé nedodržují opatření.

Ano a tam je ten začátek.

Na druhou stranu musíme také vnímat to, že zatímco jednomu byznysu se nedaří a pohybuje se ve ztrátách, tak druhému byznysu se naopak daří a tam ty tržby jsou několikanásobně vyšší. Jedná se především o online byznys. Měli by se podnikatelé, u kterých je to možné, více věnovat i online byznysu? A případně jak?

To je právě to, čeho podnikatelé jsou schopni. A mnoho z nich to už dělá. Znamená to redefinovat svůj byznys, restrukturalizovat ho, přepnout na jiné linky. To je to, k čemu musíme podnikatele vést a k čemu je vyzývat, aby hledali cestu, jak v této situaci podnikat jinak. Zajistit si příjem jinou cestou, nejen doma čekat a nadávat, že mi stát málo platí.

A většina podnikatelů opravdu po této cestě jde. A to, že tady vznikají dnes úplně nové trendy, to je dobře, protože něco z toho nám zůstane už do toho budoucna.

Znamená to, že v budoucnosti budeme některé věci dělat efektivněji. Proto si myslím, že vedle toho, co nám doba bere, tak nám dává i spoustu pozitivních impulzů. Proč někam jezdit nebo běhat, když to dnes můžu nakoupit z domova? A dokonce dovoz těch věcí se může dnes soustředit na to, že auto objede více domácností. Má to ohromný vliv na efektivitu, na peníze, na náklady, ale i na životní prostředí, a to je strašně důležité.

Do restrukturalizace byznysu patří i home office, kdy některé firmy nechaly zaměstnance pracovat z domova, kde jsou v bezpečí. Myslíte si, že právě home office bude mít v práci větší důraz než kdy dříve? U některých firem se jasně ukázalo, že jim to výrazně šetří náklady na provoz jednotlivých kanceláří. Je i toto ta budoucnost, o které jste mluvil?

Každá z nových věcí, které jsme použili v době tohoto „válečného stavu“, tak více či méně bude mít nějaký odraz do budoucnosti. A co se týká home officu, tak jsou dnes firmy a obory, kde je to velice vítané a kde má opravdu svoje opodstatnění, kde dokonce efektivita home officu převáží negativa, která home office má.

Ale jsou obory a jsou firmy, kde do toho lidi na základě karantény v podstatě musíme nutit, držet je na home officu, a kteří se těší a potřebují přijít do práce. Takže zde se to vrátí zpátky do běžných kolejí. Nehledě na to, že se ukazuje právě v této době, že pro spoustu lidí je opravdu velice důležité se ráno obléct a jít do práce a odpoledne přijít zase zpátky domů. Takže není to jenom o ekonomice, je to i životní nastavení. A životní komfort lidí bude rozhodovat o tom, jestli home office bude či nebude v budoucnosti rozšířen více či méně.

Náš rozhovor začal vládou, vládou to také zakončeme. Co byste jí vzkázal jednou větou?

Aby nás ochránila.
To je cesta, jak se dostat z epidemie.