Trhovcům platil statisíce v hotovosti, nezaplacené DPH šlo na jeho vrub

Podnikateli byla proto doměřena DPH. Že byl postup správce daně správný a že se podnikatel nechoval obezřetně, potvrdil před několika dny i Nejvyšší správní soud (NSS).

Podnikatel neprokázal dodavatele zdanitelného plnění

Pražský podnikatel neuspěl před několika lety u finančního úřadu s nárokem na odpočet DPH a následně mu byla vyměřena daň ve výši přesahující 200 tisíc korun. Dodavatelé z tržnice, od kterých údajné plnění pocházelo, totiž nepodali daňová přiznání a byli nekontaktní. Jak navíc vyplynulo z šetření, podnikatel za plnění platil v hotovosti, přestože šlo celkem o stovky tisíc korun.

Finanční úřad proto vyzval podnikatele, aby prokázal, že k přijetí zdanitelných plnění od dodavatelů skutečně došlo v deklarovaném rozsahu. Podnikatel předložil daňové doklady, pokladní doklady k úhradě faktur, skladovou evidenci vybraných položek, záznamní povinnost k řádku 1. daňového tvrzení a knihu jízd. Jako důkazní prostředek též uvedl tržby z prodeje nakoupeného zboží.

Finančnímu úřadu však materiály předložené podnikatelem nestačily. Kniha jízd osvědčuje pouze skutečnost, že žalobce uskutečnil v rámci ekonomické činnosti konkrétní jízdy služebním autem. Obdobně skladová evidence prokazuje pouze pohyb zboží na skladě a jeho existenci, tj. příjem a výdej zboží a účetní stav zboží na skladě. Ani kniha jízd, ani skladová evidence však nemůže prokázat, kdo byl skutečným dodavatelem zboží. Přijetí zdanitelných plnění od deklarovaných dodavatelů nemůže být prokázáno ani evidencí tržeb za prodané zboží, ani pokladními doklady k úhradám daňových dokladů. Ty totiž mohou osvědčit pouze transfer peněz za prodej zboží, nikoli reálnou povahu a rozsah zdanitelných plnění, resp. skutečnost, že zdanitelné plnění bylo přijato právě od deklarovaných dodavatelů, oponoval finanční úřad.

Podnikatel se s rozhodnutím úřadu nesmířil a podal žalobu s tím, že je neoprávněně „trestán“ za chování svých dodavatelů. U krajského soudu ovšem neuspěl. Soud uvedl, že podnikatel nemohl očekávat, že na něj správce daně bude klást nižší nároky jen proto, že zboží nakoupil na tržnici a zaplatil za ně v hotovosti. Žalobce si měl ve svém vlastním zájmu zajistit takové důkazy, kterými bude schopen uskutečnění zdanitelného plnění v souladu s daňovými doklady v budoucnu prokázat. Prokázání oprávněnosti uplatněného nároku na odpočet DPH nepostačuje, že si žalobce v době realizace zdanitelného plnění prověřoval existenci dodavatelů v obchodním rejstříku a ověřoval, že nejsou evidováni jako nespolehliví plátci DPH, konstatoval soud.

Svoboda nakupovat v tržnici není bezmezná

Vzhledem k tomu, že podnikatel podal kasační stížnost, o případu nakonec rozhodoval NSS. Podnikatel v kasační stížnosti argumentoval, že se finanční úřad nevypořádal s jeho odvolací námitkou, že nemohl zabránit daňovému úniku. Podle podnikatele mu správce daně nedokázal sdělit, co by měl v rámci prevence daňového úniku a prokázání daňového odpočtu konkrétně učinit. V stížnosti podnikatel dále uvedl, že finanční úřad měl zohlednit specifika realizace obchodních případů v hotovosti, v daném případě na tržnici. Pokud svoboda podnikání dovoluje nakupovat na tržnici, pak musí stát nést riziko, že dojde k podobné situaci jako v případě stěžovatele, který navíc splnil odpovídající míru obezřetnosti, cituje v rozsudku NSS podnikatelovu stížnost.

Podnikatel dále dodal, že nemá žádné další důkazní prostředky, kterými by mohl prokázat uskutečnění zdanitelného plnění poté, co na něj přešlo zpět důkazní břemeno. Pokud je dodavatel nekontaktní pro správce daně, je pochopitelně nekontaktní i pro stěžovatele. Bezprostředně po vzniku problému navštívil tržnici, kde k uzavření obchodu došlo, a snažil se oba dodavatele vyhledat, ale marně. Je však nepřiměřeně tvrdé mu jen proto neuznat nárok na daňový odpočet a správce daně se tím fakticky dopouští nepřípustné libovůle, parafrázoval soud podnikatele.

Pokud nakupujete za statisíce v hotovosti, musíte být obezřetní

NSS však podnikatelovu argumentaci neuznal a potvrdil verdikt krajského soud. NSS předně připomněl, že nestačí jen předložit doklady, ale v případě důvodných pochybností musí být prokázáno, že údaje na dokladech odpovídají zjištěnému skutkovému stavu. Správce daně nemá povinnost prokázat, že údaje o určitém účetním případu jsou v účetnictví daňového subjektu zaznamenány v rozporu se skutečností, je však povinen prokázat, že o souladu se skutečností existují vážné a důvodné pochyby. Pokud správce daně shora uvedené skutečnosti prokáže, důkazní břemeno přechází zpět na daňový subjekt, který je povinen doložit pravdivost svých tvrzení a průkaznost, věrohodnost a správnost účetnictví ve vztahu k danému obchodnímu případu, popř. svá tvrzení korigovat. Tyto skutečnosti bude daňový subjekt prokazovat zpravidla jinými důkazními prostředky než vlastním účetnictvím, vysvětlil NSS a odkázal na daňový řád.

Podle soudu byly důkazy shromážděné správcem daně dostatečné pro zpochybnění věrohodnosti a bylo tak na podnikateli, aby plnění prokázal. Soud dále upozornil, že způsob, jakým podnikatel uskutečňoval obchody, tedy, že platil vysoké částky v hotovosti, nasvědčuje jeho neobezřetnosti. Pokud stěžovatel nakupoval, jak tvrdí, značné množství zboží na tržnici od dodavatelů, jimž platil stotisícové částky v hotovosti, bylo na něm, aby (…) věnoval „náležitou pozornost prověření solidnosti smluvního partnera a shromažďování důkazů“, i nad rámec toho, že v době uskutečňování obchodů ještě nebyli jeho dodavatelé označeni za nespolehlivé plátce. Pokud tak neučinil, musel v určité míře (…) počítat s tím, že půjde o výdaje daňově neuplatnitelné, uzavřel NSS.

Na závěr je nicméně nutné dodat, že březnu letošního roku podal NSS žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na evropský soud, zdali je v souladu s evropskou směrnicí, pokud je uplatnění práva na odpočet daně z přidané hodnoty na vstupu podmíněno splněním povinnosti osoby povinné k dani prokázat, že jí přijaté zdanitelné plnění bylo poskytnuto jinou konkrétní osobou povinnou k dani.