Takže podnikatel při prodeji odvedl DPH z celé částky, ale DPH z nákupu mu stejně nevrátí... Je to tak?
Kdyby koupené zboží bylo fiktivní, asi by mohl nedávalo smysl jej danit při (nutně fiktivním) prodeji. Snad jediný podvod, který mě zde napadl, je udělat si fiktivně vyšší náklady, které krachující prodávající fakticky nezdaní.
Pokud vím, je několik důvodů.
Za prvé, zákon o dani z přidané hodnoty (ZDPH) se nezabývá úplatami, ale plněním. Úplata jen vyjadřuje (obvykle) hodnotu plnění. Pokud např. koupíte ojetou Fabii za 5 MKč, tak prodávající odvede DPH z 5M, ale Vy si na vstupu můžete uplatnit jen DPH z hodnoty plnění (tj. z hodnoty ojeté Fabie). V běžných případech se samozřejmě bere, že hodnota plnění = cena. Zákon se neohlíží na to, jestli jste zaplatil / dostal zaplaceno, DPH odvádíte a nárokujete nezávisle na platbě. Takže platba slouží jen jako podpůrný důkaz toho, že k plnění došlo. Dalším takovým důkazem je výstup DPH (prodej od Vás dál).
No a proč se to řeší je např. kvůli tomu, aby se správně stanovovaly a užívaly koeficienty (ne každý plátce si smí odečítat 100 % DPH).
Dalším důvodem je AML. Pokud potřebujete proprat peníze, tak i za cenu ztráty na daních fiktivně prodáváte. Abyste mohl fiktivně prodávat, musíte fiktivně nakoupit. Z popisu se zdá, že správce daně takovou pochybnost nevyslovil (resp. asi by v takovém případě podával trestní oznámení), nicméně při prověřování mohl narazit právě na pochybnost o tom, jestli plnění nastalo.
Jak se píše v článku, správce daně musel nalézt důvodné pochybnosti, aby mu předložené důkazy nestačily.