Takové internetové obchody jsou typické tím, že prodávají čínské zboží, které odtud přímo distribuují. Fungují tak jako přeprodejce. V zákoně není stanoveno, že musí prodejce přijít do kontaktu se zbožím, ale zpravidla k tomu dochází.
Tyto e-shopy zpravidla nevzbuzují u spotřebitele pochybnosti, že nejde o běžného prodejce. Nabízí k prodeji zboží a inkasují kupní cenu od zákazníků a většinou až v obchodních podmínkách či malým písmem na webové stránce deklarují, že se jedná pouze o zprostředkovatele. Ustanovení v obchodních podmínkách nebo nepřehledně skryté na webové stránce je podle našeho názoru překvapivé, což znamená, že se k němu nepřihlíží. Na e-shopy by tudíž mělo být nahlíženo jako na prodejce se všemi jeho právy i povinnostmi,
dodává na úvod Lukáš Zelený, vedoucí právního oddělení z časopisu dTest.
Kupujícímu by rozhodně mělo být zřejmé, že zboží nenakupuje přímo u českého obchodníka. Ten, kdo figuruje jako přeprodejce, by měl řádně informovat spotřebitele a „netvářit“ se jako e-shop s tím, že následně „skryje“ do obchodních podmínek, že prodejcem je například firma z Číny a ještě třeba napsat, že se nelze domáhat práv podle českého práva atd,
popisuje mluvčí České obchodní inspekce Jiří Fröhlich.
FOTOGALERIE: Některé rizikové e-shopy podle České obchodní inspekce
Lukáš Zelený dále uvádí, že se podle jejich zkušeností takové obchody snaží přiznáním statusu zprostředkovatele obejít zákon a zjednodušit si svoji situaci na trhu. Česká obchodní inspekce však před podobnými e-shopy opakovaně varuje. Podle Asociace pro elektronickou komerci(APEK) se jedná v zásadě o službu, ale jsou si vědomi, že by měl být kupující jednoznačně informován. Už jen proto, že očekává jistá práva, která mu EU garantuje. Je-li zprostředkování zajištěno ze třetích zemí mimo EU, může to znamenat v případě problémů nečekané komplikace,
doplňuje Jan Vetyška, výkonný ředitel APEK.
Prodejce? Často neznámý
Podle Jiřího Fröhlicha bývá zpravidla u prodejců problém v tom, že se na předmětných stránkách nenacházejí požadované informace o prodávajícím. Podle ust. § 1811 odst. 2 písm. a) zákona č. 89/2012 Sb., (občanský zákoník) je podnikatel povinen sdělit spotřebiteli v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy nebo předtím, než spotřebitel učiní závaznou nabídku, svou totožnost, popřípadě telefonní číslo nebo adresu pro doručování elektronické pošty nebo jiný kontaktní údaj. Ani spotřebiteli a ani správnímu orgánu nebývá zřejmé, kdo je v daném případě prodávajícím,
dodává.
V obchodních podmínkách musí být uvedeny další informace, které musí být spotřebiteli poskytnuty v souladu s platnou českou právní úpravou. Prodávající se totiž většinou zaměřuje na české spotřebitele, k plnění může docházet na území České republiky, a proto musí být dodržovány české právní předpisy, jak plyne například z ustanovení § 1 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.
Jedná se o informace o právech vznikajících z vadného plnění, informace o právu spotřebitele na odstoupení od smlouvy či informace o mimosoudním řešení spotřebitelských sporů nebo o řešení spotřebitelských sporů online (čl. 14 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 524/2013 o řešení spotřebitelských sporů online a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES),
vyjmenovává Jiří Fröhlich.
K porušení zákona o ochraně spotřebitele dochází také u obchodů s oblečením. Přečtěte si o tom více: Nákup oblečení přes internet? Na obrázku módní kousek, v reálu kus hadru
Problémy jsou i s cenou
Na internetových stránkách přeprodejce nebývá uvedena cena za poskytovanou službu dostatečně jasným a zřetelným způsobem. Spotřebitel totiž není řádně seznámen s tím, že za „službu“ přeprodejce zaplatí XX Kč, přičemž oficiální cena za výrobek je XX Kč. To by bylo nejlepší možné řešení informování spotřebitele. Náklady, které je spotřebitel povinen hradit navíc nad rámec oficiální ceny výrobku, jsou servisními poplatky daného provozovatele portálu. Spotřebitel by měl být jasně seznámen s charakterem poskytované služby a s cenou za tuto službu,
dodává Jiří Fröhlich.
Ten dále poukazuje také na nález Ústavního soudu České republiky ze dne II. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, ve kterém se uvádí: Je třeba zdůraznit, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru.
Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou. Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.
To se podle něj dá aplikovat také na ujednání o ceně, navíc cenu je třeba uvést způsobem odpovídajícím požadavkům ust. § 12 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, které odkazuje na zákon č. 526/1990 Sb., o cenách. V ustanovení § 13 odst. 2 zákona o cenách je stanoveno, že prodávající je povinen při nabídce a prodeji zboží poskytnout informaci spotřebiteli tak, aby měl možnost seznámit se s cenou předjednáním o koupi zboží, pokud tento zákon nestanoví jinak, a to označit zboží cenou, kterou uplatňuje v okamžiku nabídky a vztaženou k prodávanému jednotkovému množství zboží a určeným podmínkám; zpřístupnit na viditelném místě informaci o této ceně formou ceníků; zpřístupnit tuto cenu jiným přiměřeným způsobem, nelze-li označit zboží cenou způsoby uvedenými výše; předložit nabídkový ceník dílů a činností, pokud se zboží sestavuje z běžných dílů nebo činností na základě zvláštních požadavků kupujícího, nebo oznámit kupujícímu odhad ceny, nelze-li podat informaci o ceně způsoby uvedenými výše.
O cenách v internetových obchodech jsme psali v článku Podle evropského průzkumu e-shopy čarují s cenami. Jaká je situace u nás?
Jaká jsou rizika?
Hlavním rizikem při nákupu z takových obchodů je podle Jana Vetyšky omezení práv spotřebitele, je-li prodávajícím obchodník ze zemí mimo EU. A to především proto, že odstoupení od smlouvy či reklamace mohou být velmi komplikované.
Podle Lukáše Zeleného si spotřebitelé nejčastěji stěžují na to, že zboží není doručeno v termínu nebo s nimi e-shop přestal komunikovat. Dalším problémem je, že zboží neodpovídá popisu a liší se od fotografie. Často si lidé stěžují také na nízkou kvalitu zboží, které může v krajním případě znamenat až bezpečnostní riziko. Jakmile chce spotřebitel zboží reklamovat, odkazuje jej e-shop na prodejce v Číně.
Takový postup je podle našeho názoru protizákonný. E-shop vystupuje jako prodejce, a proto musí sám vyřizovat reklamace, nehledě na to, odkud je zboží zasíláno,
doplňuje.
Před nákupem ověřujte
Weby označené Českou obchodní inspekcí jako rizikové například antivirus ESET blokuje a místo požadovaných stránek spotřebiteli zobrazí jen varování o tom, že právě vstupují na rizikový web. Totéž dělá také prohlížeč od firmy Seznam.cz.. Je to další z možných opatření, jak ochránit spotřebitele v okamžiku, kdy provozovatel „překupnického“ portálu nepostupuje v souladu s platnými zákony ČR,
popisuje Jiří Fröhlich.
Rady a tipy, jak se nenechat napálit, najdete v našem článku Je možné rozeznat podvodný e-shop?
Při nákupu na neznámém e-shopu Asociace pro elektronickou komerci doporučuje vždy sledovat důležité informace, tedy kdo je provozovatelem, co je v obchodních podmínkách, jaké jsou možnosti platby za zboží atd. Také doporučujeme najít si recenze zákazníků na daný obchod a ověřit si, že nákupní proces probíhá bez problémů,
uzavírá Jan Vetyška.
ČLÁNKY DO MAILU