U zastropování cen chybí motivace k úsporám energií, upozorňují ekonomové

Cena energií se zastropuje

Vládní návrh novely energetického zákona, který v úterý schválil už i Senát, umožňuje kabinetu nařízením zastropovat ceny silové elektřiny i plynu pro domácnosti a podnikatele. Vláda už dříve avizovala, že cena elektřiny bude zastropována na 6 korunách včetně DPH za KWh a cenu plynu na 3 korunách včetně DPH za KWh. Strop by se měl týkat domácností, veřejného sektoru i podnikatelů v režimu malých odběratelů a měl by platit celý příští rok s tím, že už letos v listopadu by mělo dojít k úpravě záloh. Jsem přesvědčen, že zvolená hranice zastropování cen elektřiny a plynu dává každému z vás jistotu, že zvládnete tuto zimu i celou topnou sezónu, uvedl k zastropování v mimořádném televizním projevu před několika dny premiér Petr Fiala.

Přečtěte si také:

Vláda schválila zastropování cen elektřiny a plynu, týká se i malých podnikatelů

Lepší by byla cílená podpora nejrizikovějších

Jak ovšem upozorňuje řada expertů, z ekonomického pohledu je představený návrh, tedy ničím nepodmíněný cenový strop, nejméně vhodným řešením. Vhodnější by bylo upravit parametry přídavku na bydlení a příspěvku na dítě a posílit kapacity úřadů k administraci těchto dávek. Alternativou by bylo rozšíření již dříve připraveného úsporného tarifu, uvedl serveru Podnikatel.cz David Marek, hlavní ekonom společnosti Deloitte.

S tím souhlasí i ekonom Michal Šoltés, výzkumník ve think-tanku IDEA na Národohospodářském ústavu Akademie věd ČR, podle kterého by byla lepší cílená pomoc, která podporuje především domácnosti, pro které je současná situace nejkrizovější a bez veřejné pomoci ji nemusí zvládnout. Taková pomoc není jen otázka solidarity, ale i prevence následně dramaticky větších společenských nákladů (dluhy, exekuce, kriminalita, zhoršené bydlení dětí, následně horší školní výsledky atd.). V našem kontextu jde o existující nástroje daňově-dávkového systému, jako jsou například přídavky na děti nebo příspěvek na bydlení. To jsou nástroje, které by měly hrát zásadní roli v pomoci domácnostem. Nikoli ad-hoc jednorázová a nekoncepční opatření, domnívá se Michal Šoltés.

Také podle Petra Bartoně, hlavního ekonoma investiční společnosti Natland, jsou všechny zatím ohlášené plány státu příliš plošné. Omezené rozpočtové zdroje tím směřují i za těmi (zejména v řadách domácností), kterým by stačilo se trochu uskromni, a vysoké ceny by přežily. O to méně prostředků zbývá na skutečně existenčně ohrožené, které pak nakonec stejně stát bude chtít řešit nějakým dalším programem, upozornil Petr Bartoň.

Větší pochopení pro vládní krok má naopak Dominik Stroukal, hlavní ekonom Platební instituce Roger a člen Národní ekonomické rady vlády, který bere v potaz i jiné než ekonomické aspekty. Ekonomové znají samozřejmě levnější řešení, které by více motivovalo k úsporám a lépe zasáhlo nejvíce dotčené domácnosti. Nicméně v současné situaci je potřeba brát na zřetel i politickou stránku věci, kdy někteří komentátoři jdou až tak daleko s tvrzením, že tento krok zachránil naši demokracii a směřování na západ. Tomu jako ekonom příliš nerozumím, tak jim budu věřit, že to lépe nešlo, komentoval pro server Podnikatel.cz Stroukal.

Zastropování zvyšuje riziko blackoutů

Zastropování cen ovšem přináší i další potenciální problémy. Tím, že cena ztrácí funkci vyrovnávající nabízené a poptávané množství, vzniká riziko nedostatku dané komodity. Paradoxně se to netýká (aspoň tuto zimu) ani tak plynu jako elektřiny. Elektřinu totiž na rozdíl od plynu nelze skladovat. U elektřiny musí každou milisekundu nabídka odpovídat poptávce. A tak „nedostatek elektřiny“ může v nějakých hodinách skutečně hrozit. Říká se tomu blackout a jeho pravděpodobnost se samozřejmě zastropováním cen zvyšuje. Nehrozí tedy nedostatek elektřiny „obecně“, ale dočasný určitě hrozí, varoval pro server Podnikatel.cz Petr Bartoň. Stačí se podívat, jak strop na cenu elektřiny dopadl v Libanonu. Elektřina je v síti asi dvě hodiny denně, připojil se David Marek.

Kde je motivace pro úspory pro movitější?

Oslovení ekonomové se ale hlavně shodují, že v návrhu chybí především motivace pro úspory. Dalo by se tvrdit, že již vysoká cena, resp. cenový strop, jsou dostatečně motivující k úsporám. Nicméně pokud by spotřebitel při nadprůměrné spotřebě pocítil, jaké jsou skutečné tržní ceny, byl by motivovaný podstatně výrazněji. Stačilo udělat to podobně jako v Rakousku či jiných zemích, upozornil ekonom David Marek.

Rakousko oznámilo zastropování cen elektřiny pro domácnosti do 80 procent loňské průměrné spotřeby. Za spotřebu nad tento limit budou lidé platit tržní cenu.

Podle Petra Bartoně byl z pohledu úspor energií o něco efektivnější předchozí státní plán na slevu z celkového energetického účtu. Kdyby chtěla vláda dát například domácnosti 10 tisíc korun, kdyby to udělala čistě skrze příspěvek na energie (tedy princip úsporného tarifu), měla by domácnost stále motivaci šetřit. V případě ekvivalentu 10 tisíc korun rozdílu mezi zastropovanou a skutečnou cenou však snížená cena za jednotku snižuje motivaci šetřit.

Nejde o to, že by k úsporám nemotivovala sociálně slabé. Ti jsou již velmi motivováni i při zastropované výši, právě svou sociální situací. Jde o to, že zastropování nebude tolik motivovat domácnosti movité. Ano, i ty spotřebují při zastropované ceně méně než třeba před covidem. Ale spotřebují více, než kdyby se cena nezastropovala a částku na ně připadající by dostali (podle předchozího plánu) formou slevy na celkovou výši účtu. Výše kompenzace je samozřejmě politické rozhodnutí. Ale kompenzace skrze slevu na vyúčtování, nikoli slevu na kWh, je mnohem ekonomicky zdravější řešení, které navíc ušetří zimní zemní plyn, vysvětlil Bartoš.

S tím, že movitější rodiny nebude zastropování motivovat šetřit, souhlasí i ekonom Michal Šoltés. Představte si vysokopříjmovou domácnost, která by se ani při současných cenách nijak neomezovala. Doma mají saunu, vyhřívaný bazén a vytápí na 23 stupňů celou zimu, a to i v garáži. Veřejné rozpočty budou nyní hradit několik tisíc Kč měsíčně za spotřebovanou energii této domácnosti. Naopak nízkopříjmová domácnost, která se i se zastropovanou cenou snaží šetřit, bude veřejné rozpočty stát dramaticky méně. Z veřejných rozpočtů tak budeme disproporčně více financovat spotřebu té vysokopříjmové domácnosti, podotkl Michal Šoltés.

Přečtěte si také:

I živnostníci mají nárok na úsporný tarif, záleží však na místě podnikání

Chybí objemové limity či informace o přesunu spotřeby v čase

Jak dále doplnil Šoltés, zastropování neguje tržní mechanismy. Vysoké ceny energií totiž samy o sobě motivují domácnosti i firmy snižovat spotřebu a hledat úsporná opatření, ale zastropováním cen vláda tento signál potlačuje. To se může projevit v různých podobách. Domácnosti a firmy mohou například odložit výměnu kotle, ke které by bez zastropování došlo. Lidé nemusí být tak důslední ve zhasínání apod. Vysoké ceny, které nám říkají, že energie je vzácná a musíme s ní šetřit, ztrácí zatropováním na své motivační síle, doplnil serveru Podnikatel.cz Michal Šoltés.

Podle ekonoma Filipa Pertolda, který rovněž působí na institutu IDEA a zároveň je externím poradcem ministra práce a sociálních věcí Mariána Jurečky (KDU-ČSL), by motivaci šetřit pomohly již zmíněné objemové limity, které mají například v Rakousku. Osobně bych opravdu přivítal, kdyby tam byly jasné objemové limity, aby dal stát zároveň jasný signál k šetření. Sleva na vytápění druhého bazénu je stejná jako na vytápění prvního, dodal serveru Podnikatel.cz Filip Pertold.

Ekonom Petr Bartoň ze skupiny Natland navíc upozornil na další, relativně snadnou, možnost „úspor zadarmo“. Stačilo by, pokud by se celková spotřeba elektřiny lépe rozložila v čase. Drahá elektřina je v ranní špičce 6:30 do 8:30 a večer od 17 do 19 hodin. „Kdyby z ní lidé přesunuli praní, vaření a fénování na jinou dobu, ušetřili bychom na energiích (i na plynu) i bez snížení celkového objemu praní, vaření a fénování,“ řekl Bartoň.

V pokročilejších zemích již existuje dynamická cenotvorba (elektřiny) po minutě. U nás by alespoň stát mohl podle Petra Bartoně udělat apelační osvětovou kampaň. K přesunu v čase totiž drtivá část společnosti není motivována. Stát to nemůže přikázat, ale někdo s větším mediálním dosahem než prostý analytik rozšíří, že každý může systému pomoci, aniž by méně pral, vařil a fénoval. Jistě se spousta rozumných lidí přidá dobrovolně. A hlavně – bude to pak „normální“, nebudou se muset bát, že v hospodě uslyší od souseda, že jsou takové věci k ničemu. Když stát zvládne kampaně typu „normální je nekouřit“, jistě zvládne i „normální je přesunout“, uzavřel Bartoň.