Účetnictví veďte pořádně, jinak vám může berňák stanovit daň podle pomůcek

Kdy lze doměřit daň podle pomůcek

Podle § 92 daňového řádu prokazuje daňový subjekt všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v tvrzeních či jiných podáních, případně ty skutečnosti, k jejichž průkazu byl správcem daně v průběhu daňového řízení oprávněně vyzván. Je proto důležité mít v pořádku účetnictví či daňovou evidenci. Pokud finanční úřad totiž dospěje k závěru, že podnikatel nemá účetnictví v pořádku a neunesl tak důkazní břemeno, může mu doměřit daň podle pomůcek.

Dle § 98 odst. 1 daňového řádu, který se týká pomůcek, nesplní-li daňový subjekt při dokazování jím uváděných skutečností některou ze svých zákonných povinností, a v důsledku toho nelze daň stanovit na základě dokazování, správce daně stanoví daň podle pomůcek, které má k dispozici nebo které si obstará, a to i bez součinnosti s daňovým subjektem. Dle § 98 odst. 4 daňového řádu pak platí: Neprokázal-li daňový subjekt svá tvrzení vztahující se k jeho daňové povinnosti a daň nelze dostatečně spolehlivě stanovit ani podle pomůcek, které má správce daně k dispozici, správce daně s daňovým subjektem daň sjedná.

Aby berňák mohl stanovit daň podle pomůcek, musí být splněno, že podnikatel nesplní některou z povinností při dokazování. Daň proto nejde stanovit dokazováním a daň lze pomůckami spolehlivě stanovit.

Pomůckami jsou podle daňového řádu zejména:

• důkazní prostředky, které nebyly správcem daně zpochybněny,
• podaná vysvětlení,
• porovnání srovnatelných daňových subjektů a jejich daňových povinností,
• vlastní poznatky správce daně získané při správě daní.

Ze ztráty najednou zisk a statisícové daně

Že se nevyplatí flákat vedení účetnictví či daňové evidence, se přesvědčila i kolínská firma Target Desing, které finanční úřad kvůli neúplnému a neprůkaznému účetnictví, ze kterého nešlo hodnověrně zjistit množství spotřebovaného materiálu ani výši ostatních přímých nákladů, stanovil za roky 2014 a 2015 daň podle pomůcek ve výši 295 tisíc Kč a 269 tisíc Kč. Firma přitom v roce 2015 dokonce v přiznání vykázala ztrátu 1,6 milionu Kč. Berňák zároveň společnosti uložil uhradit odpovídající penále.

Firma se s doměřenou daní nesmířila a podala žalobu. Jak u krajského soudu, tak u Nejvyššího správního soudu ale nakonec prohrála. V žalobě i kasační stížnosti pak společnost argumentovala, že správce daně nezpochybnil podstatnou či převažující část jejího účetnictví a že nebylo pravdou, že by účetnictví bylo neprůkazné. Firmě rovněž vadilo, že finanční úřad neprovedl výslech svědků, kteří by údajně vysvětlili, proč některé zakázky byly v roce 2014 a 2015 ztrátové. V neposlední řadě společnost namítla, že krajský soud nesprávně zhodnotil její námitky ohledně nespolehlivosti zvolených pomůcek a že daňové orgány neměly k výnosům připočíst DPH.

Zaměření na ztrátové zakázky je logické

NSS však argumentaci firmy ve všech bodech odmítl. Soud nejprve připomněl judikaturu, podle které záleží především na intenzitě pochybností ohledně zjištěných chyb a nesrovnalostí v účetnictví, na jejich rozsahu, ale také obsahu. Jak doplnil NSS, není přitom rozhodné, zda daňovou povinnost ověřoval správce daně namátkově, anebo vyčerpávajícím dokladovým způsobem. 

Krajský soud v nynější věci shora uvedenou judikaturu následoval. Jak soud správně vysvětlil, pokud jde o velikost zkoumaného vzorku, správce daně se z logických důvodů soustředil na ztrátové zakázky, které v převážné míře zapříčinily záporné výsledky stěžovatelčina hospodaření v letech 2014 a 2015, doplnil v rozsudku NSS s tím, že z roku 2014 správce daně přezkoumal co do počtu více než polovinu ukončených ztrátových zakázek, co do hodnoty se pak jednalo o více než tři čtvrtiny. Z roku 2015 pak správce vybral ke kontrole co do počtu třetinu ze ztrátových zakázek dokončených v tomto roce, co do hodnoty šlo o nadpoloviční většinu.

Firma vykázala náklady ještě před uzavřením smlouvy

NSS dále upozornil, že firma u některých zakázek neúčtovala o nedokončené výrobě, u jiných zase o tržbě, v některých případech dokonce neúčtovala ani o nedokončené výrobě, ani o tržbě apod. Správce daně u většiny kontrolovaných zakázek zjistil, že k nim stěžovatelka účtovala materiály a subdodávky, které se zakázkou prokazatelně nesouvisely, u jedné zakázky vykazovala náklady ještě před účinností smlouvy o dílo, u řady jiných pak zase vykazovala náklady i poté, co podle protokolu předala odběrateli dílo bez vad a nedodělků, píše NSS.

NSS odmítl i další argumenty firmy, kdy neshledal postup finančního úřadu nezákonným. Berňák totiž při určení daně podle pomůcek vyhledal celkem šest různých subjektů, které se zabývaly stejným typem činnosti jako stěžovatelka, měly srovnatelný obrat a obdobný počet zaměstnanců. Srovnatelnost ověřil správce daně i tím, že stanovil koeficient vyjadřující, jakých výkonů v daných zdaňovacích obdobích každý ze subjektů (včetně stěžovatelky) dosáhl v přepočtu na 1 Kč nákladů vynaložených na výkonovou spotřebu a na osobní náklady. Následně dva subjekty vyloučil, protože se jejich portfolio příliš lišilo od stěžovatelky, a ze zbylých pak vybral ten, který nejvíce odpovídal kolínské firmě.

Započítání DPH je v pořádku

Společnost neuspěla ani s námitkou započtení DPH. Soud totiž souhlasil s finanční správou, že v případě, kdy firma nevykázala věrohodně své výnosy a její výkony v daném zdaňovacím období bylo třeba určit s využitím pomůcek, pak jejím majetkovým prospěchem byla i DPH, kterou z takto určených výkonů neodvedla. Proto podléhá zdanění. Jestliže správce daně následně stěžovatelce DPH ze stanovených výkonů pravomocně doměří, může ji stěžovatelka později uplatnit jako daňově uznatelný náklad daného zdaňovacího období, uzavřel NSS a kasační stížnost označil jako nedůvodnou.