Názory k článku Uchazeči o práci se bojí projevit. Opusťme už zamindrákovanou ustrašenost

Já jsem byl v poslední době několikrát na pohovoru. To co píšete v tomto článku je ještě velmi slušné.
Z pohovorů jsem měl pocit, že si ze mě dělají legraci, jakoby si krátili chvíle nudy. Chtěli mi dokázat, že jsem hlupák. Jako v té divadelní hře Blbec k večeři.

Ano i ne... Samozřejmě na tom článku něco je, ale trochu chybí také druhá stránka věci... potřebovali bychom k tomu i lidi podobné Michaelu Douglesovi alias režisérovi... Vidím, jak se vybírají noví zaměstnanci u nás ve firmě a s náborem do show to rozhodně nic společného nemá... bohužel:-/

Dobrý den,
chci se také podělit se svojí zkušeností s tzv. HR manažerem. Po 25 letech soukromého podnikání, jsem si řekl, že zkusím něco nového. Zareagoval jsem na nabídku, která se několikrát opakovala, tak jsem to chápal, že se na tuto pozici hlásí minimum lidí. Dal jsem do kupy jednoduchý životopis a zaslal jej s myšlenkou, že zbývající sdělím HR manažerovi až při pohovoru. Na druhý den jsem dostal odpověď, že děkují za zájem, ale kandidáta již našli. Takže smůla. Jenže za týden vyšly inzeráty v několika médiích znova. Tak jsem udělal profesionální chybu, jak jsem se později dozvěděl, že jsem vůbec odepsal panu HR manažerovi zpět. Ten mi jen sdělil, že tím, že jsem odepsal zpět jsem je jen přesvědčil, že se rozhodli správně, že mě nepozvali k pohovoru no a pak už to klasické, že mě přeje hodně štěstí do další práce a bla.bla.bla.
Co chci říct závěrem: že první kdo porušil profesionalitu byl ten HR manažer, že vůbec odpověděl na můj "zkušební dotaz" a v jeho odpovědi jsem poznal tvrdé znaky arogance z pozice jeho vydobytého místa. Mám 25 let zkušenost s příjímáním lidí, ale nikdy jsem si nedovolil někoho soudit podle životopisu, ale vždy jsem s každým zájemcem jednal osobně. To je důvod, kde ty lidi se zájmem o práci skutečně najdete. A jestli Vám někdo říká, že by ty "tisíce" životopisů nikdy nezvládl, tak na místě HR manažera nemá co dělat. Myslím, že v dnešní době není doba, kdy se na každou pozici hlásí stovky lidí a tak přichází na řadu buďto známosti, nebo pouhá pohodlnost a alibi z vykonávané práce.
A já po této zkušenosti s tímto HR manažerem jsem se rozhodl i nadále podnikat a vůbec neuvažovat nad nějakou změnou. Lidské vztahy v této době jsou pro mě totiž úplně šílené. Proto se budu snažit i nadále dodržovat hlavně to co mě naučil život a pokračovat v linii slušnosti, pokory a vstřícnosti ke každému.

Dělal jsem ve firmě, kde se shodu okolností během několika málo let vystřídaly 3 způsoby náboru. Nejlepší lidi byli na doporučení. Horší na inzerát, tedy průměrně. I tak mezi nimi byli velmi schopní. To úplně nejhorší, ať již průměrem, či extrémy, bylo přes agenturu. Zároveň to byl nejdražší způsob.

Tak si říkám, na základě výsledků z praxe, k čemu ti "HR specialisti" vlastně jsou?

Ja si taky dovolil vybocit, a nabobtnany zivotopis plny detailu jsem zkratil na prehlednou prezentaci powerpoint na 5 slajdu. Bum, a HR lidi s uzavrenou mysli s tim maji okamzite problem:)
CV jsem nechal jak je, s HR nespolupracuji, nereaguji na zadne nabidky z webu, emailu, linkedin apod a praci si sezenu bleskove pres zname a jednam se zadavateli. Nezajimaji me blaboly o to co chci dokazat, chci spickove prachy za spickovou praci a to je vse. Prace mi generuje penize, vse pozlatko kolem je bullshit. Pseudokariera, rocni cile, prisliby ruzove budoucnosti, stabilita, benefity, pomlouvani kolegu, nadavani na firmu a prazdne kapsy, to neni nic pro mne:)

inu - jak se říká, pane řediteli - jakej pán, takovej krám. jako zájemce o práci ve vaší firmě jste evidentně nalákali jen blbce. kandidáti, o které byste stáli, se nepřišli ani představit. čí je to asi chyba?

V drtivé většině případů jsem se od zájemců bohužel nedozvěděl, proč dělají svou práci, čeho chtějí v životě dosáhnout, co je jejich snem a co jsou pro něj připraveni obětovat. Většina odpovědí byla ustrašená, naučená z příruček a návodů, byl z nich cítit strach a obavy projevit svá přání a sny.

Na blbou otázku blbá odpověď, že, pane HR manažere. Až se naučíte ptát na relevantní věci, tak dostanete normální odpovědi. Na HR nesmysly se holt doslechnete v lepší případě ty žvásty, které jiní, přinejmenším stejně neschopní vaši kolegové v těch příručkách radí.

V technických oborech na tohle existuje obecně platná reakce: 'UTFG "How to ask the right questions"' neboli "Jak se správně ptát". Tedy pan manažer buď pokládal nesprávné otázky, nebo se neptal vůbec.

"Všichni ale mají obrovský talent a vůli dokázat světu, že jsou dobří a že něco umí, a jsou ochotni pro svůj sen obětovat téměř všechno." - Lidé kteří splňují tyto podmínky zpravidla podnikají sami a nenechávají se zaměstnat. Také je dokáže zaměstnat každý podnikatel i s minimem inteligence. Chít, aby všichni byli jako ji nejlepší je hloupost - někdo prostě slabší bude vždycky. Podnikatelé mají umět zaměstat i průměrné a podprůměrné - pokud to neumí, ať nepodnikají. Psát, že se všichni mají obětovat pro práci je pěkné, ale mnoho lidí na to doplatí - riskovat všechno znamená možnost o všechno přijít a obětovat práci například rodinu je hloupost. Touhu se prosatit pak většina lidí má, nicméně podnikatelé dělají vše proto, aby mohli dávat co nejnižší mzdu a aby nemuseli své zaměstnance vzdělávat. Pokud lidé nevidí motivaci a možnosti, nebude na nich ta touha se prosadit vůbec vidět. Ideální zaměstance si prostě firma musí umět vychovat - jen pištět že téměř všichni stojí za houby a stát se nepostará a nepřipraví lidi, to dokáže opravdu každý. Ani přeplácení na některých pozicích nepomůže - pokud firmy schopné lidi nevychovají, tak nebudou.

"vůli dokázat světu, že jsou dobří a že něco umí, a jsou ochotni pro svůj sen obětovat téměř všechno"

= hledáme absolventy, kteří budou bez řečí dělat neplacené přesčasy, soboty, neděle, stále k dispozici, to vše za mizerný základní plat, bez perspektivy finančního i odborného růstu

Já měl taky zajímavou zkušenost na náboru přes assessment. :-D Nejdříve půl hodinový pohovor, řekne že super, že mám zkušenosti a přesně vím o čem ta práce je. Pak při assessment vypadnu v prvním kole se zdůvodněním, že mám příliš zkušeností... :-D A není se čemu divit, protože jak jsem se díval kdo vybíral, tak by se minimálně 2/3 lidí mohly v budoucnu bát o své místo, protože na svou pozici nemají... Takže asi tak... Vždy když jsem jednal na pohovorech s lidmi co vlastnily firmu, či se chovaly jako majitel v zájmu firmy, tak jsem uspěl, ale pokud tam byl rádoby manager, tak ne. :-D Čímpak to bude? :-D Asi mnou... :-D

Přesně, i moje zkušenost. Strach o vlastní židličku.

Ona je v tom článku věta obětovat pro svůj sen téměř všechno.To se mi tedy moc nezamlouvá.

Taky bych měla problém s otázkou, co je můj životní sen a co pro něj obětuju. To musí mít všichni lidé bombastické životní sny a cíle? Já to chápu u tanečníka, který dělá konkurz do špičkové show, čímž si prakticky ten svůj sen plní, tam to má smysl - sen souvisí s tou prací, a proto touhle otázkou zjistíme, co všechno z dotazovaného bude možné bezbolestně vyrazit, co udělá rád a ochotně, co už je pro něj moc. Ale dělám-li pohovor na pozici řadového obchoďáka, má můj největší sen být to, že se stanu prodejcem roku? A mám pro to obětovat i vlastní babičku? Tomu snad nikdo ani nemůže věřit. Jsou pozice, které jsou životním snem, jsou ale taky pozice, a těch je mnohem víc, kde lidi pracujou prostě pro peníze. A přece při pohovoru nelze dost dobře přiznat "mým největším snem je mít tolik peněz, abych mohl kašlat na práci a aby se mě už nikdy nikdo na žádný sny neptal v rámci pracovního pohovoru!"

Presne - pravdepodobne išlo o výber na nejakú generickú pozíciu s priemerným ohodnotením, kde sa budú hlásiť zase len generickí uchádzači - t.j. takí, ktorým je jedno, či dostanú nejakú všeobecnú kancelársku prácu tu alebo v úplne inom obore. Nie je to ich snom, preto sotva môžu povedať niečo "srdečné" na otázku "prečo by ste chceli práve toto miesto?", ale platiť účty treba...

To je otázka z amerických příruček. Pokud se vás někdo zeptá, jaký je váš životní sen, tak odpovězte také po americku:
"Každý den ve 3 odpoledne mít hotovo a na zápraží svého domku popíjet margaritu." Oni tuhle odpověď neberou negativně, protože nepřímo vyjadřuje cíl: aby všechno šlo hladce. To jen českého personalistu by to vyděsilo.

Zajímavé čtení zkušeností z "druhé strany".

Dle mých zkušeností mají firmy v ČR v naprosté drtivé většině nefungující HR. Lidé na těchto pozicích nemají ani tušení o co firma vlastně usiluje (co potřebuje), protože také v drtivé většině samotní náboráři nemají ani tušení co a jak se vlastně vyrábí v jejich firmě (oni to ví z vět, které opisovali z firemního webu). A znovu podotýkám, jsou i funkční HR.

Pokud se na pohovoru dostane ke slovu budoucí kolega, je to skoro vždy odsouzeno k neúspěchu. Pan budoucí kolega, se většinou zpočátku tváří jako ho ono pohovorování neskutečně zdržuje a otravuje, protože pan specialista .ing PhD. Doc. se zahazuje s póvlem. Pak, když člověk vypadá schopně, nemá tuplem šanci uspět, protože by nařízl chorou větývku ono inženýra specialisty.

Jinde, v lepších případech, z mých zkušeností:
paní samozvaná HR: "tady nebereme středoškoláky, tyhle doporučení jste si vytiskl a vůbec jste moc mladý, chcete moc peněz." Naštěstí dostal kopii CV i jednatel společnosti a byl jsem přijat na místě.

Jiná skutečná HR manažerka s mnohaletou zkušeností mě vyštěkala do telefonu, co si vůbec dovoluji licitovat o mzdě, že nemám to a tohle z inzerátu, že si dovoluji dost! (zkušeného trkne, že se nikdy člověk nebaví o budoucí mzdě telefonem a další) Na pohovoru s budoucím šéfem (ne čecháček) jsem uspěl a chtěl mě přijmout okamžitě. Z firmy jsem odešel ve zkušební době, protože -> nefungující HR a žalostné platy.

Prakticky vždy se jedná o nefukční HR a nízké platy (samozřejmě pro schopné lidi).

Pohovorů jsem prošel dost a dost. Situace se sice zlepšuje, ale jen velmi pomalu a málo. Proč firmy brečí, že nejsou lidi? Když do inzerátu napíšou požadavky VŠ, 2-3 světové jazyky, X let zkušeností toho, znalost 10ti druhů SW na admin úrovni, pokud možno aby byl člověk ve svém volnu programátor ve 3 jazycích, časté zahraniční cesty i dlouhodobě s ridičským průkazem C+E a vlastním kamionem a nabídnete 30tis nástupní plat na dobu určitou... proč se diví, že nikdo nechodí na pohovor o místo za almužnu. Ti opravdu schopní jsou už mimo ČR a ti co zůstali... :)

Ještě jedna zajímavost, co jsem vypozoroval. Pokud má HR manažer 40tis/měs, tak na 99% nikdo z nabraných lidí (kromě ředitelů atd.) nepřeleze tuto hranici a ona hranice má i ochrané pásmo přímoúměrné egu onoho manažera.

Věc co mluví za vše - firmy se ve výročních zprávách buší do prsou obraty a čistým ziskem a na pohovoru škrtí tu stravenky, tu dovolenou. Když někde povolí, tak zase ubírají jinde. CO TO JE ZA CHOVÁNÍ?!?!

Jen velmi málo firem si opravdu cení svých zaměstnanců. Nechápou naprosto fundamentální zákon "kvalitní člověk * kvalitní práce * výsledky = cena".

Tak pokud někdo za kvalifikovanou práci nabízí míň než Lidl nástupku na pokladnu, tak se ani nedivím, že kandidáti nebudou skákat nadšením. Každý příběh má 2 strany, v ČR je mzda shit a tomu odpovídá i pravocní nasazení (teď nemluvím o IT, které je na tom obecně líp, ale i tam je hodně co zlepšovat).

No, to je zase snůška povídáníčka..­..dneska je pytel roztržen s managery takových typů, že obyčejný Čech, jako já, byť s vš, nemá ani potuchy, co které označení znamená, ve výsledku..jaký mají význam? Umělá zaměstnanost, personalisti, osobáři..kdo ví. Nadšení uchazeče pramení také z věku..my, co jsme od života dostali už po rukou, chceme práci slušně zaplacenou na přežití. A se mydlit kdesi do 65 let, a v 50 hýkat blahem, když jde člověk na pohovor, kde ho čeká vesměs přezíravé jednání. Když se zadaří, tak většinou tým, kde si jdou po krku a bují český klientelismus­..drby, donášení, šikana, šplhání po zádech, rektální alpinismus....doba je těžká, tak si jí ještě sami ničíme. A ne schopný a zdatný pracovník, ale známosti a sexkriteria sehrají roli. A tak jsme tam, kde jsme. Dlouho to nebude jinak, jsme především lidi, a ti chtějí chléb a hry. Jenže mnohdy není ani na chléb.....natož předvádět hry u HR managera....

Osobní zkušenost s HR pracovníkem mám jen jednu, z roku 2013 u firmy Panasonic a řekl bych, že byla na profesionální ale přitom lidské úrovni.

Proč dělají svou práci, čeho chtějí v životě dosáhnout, co je jejich snem a co jsou pro něj připraveni obětovat?... To jsou dementní otázky hodné managera co nemá nejmenší potuchu co vše obnáší práce na kterou se uchazeč hlásí! Místo jasných otázek zda zvládne uchazeč to a to, jak rozumí tomuhle a tamtomu, pokládat takové duchaplné bláboly může jen jouda co by danou pozici nezvlád ani jeden den páč o nabízené práci nemá ani nejzákladnější znalosti, nebo je to pronej moc složité...

Naopak. To jsou skvělé otázky. Přesně řečeno, ty otázky nejsou skvělé. Skvělé je, že je někdo pokládá. A ještě mnohem lepší je, když je nepokládá HR, ale tvůj možný budoucí šéf. Nebo když je pokládá HR v přítomnosti tvého možného budoucího šéfa, u kterého tam vidíš reakce na ty otázky.
Jde o to, že se dozvíš dost o lidech, o firmě.

Vážený personalisto, nikdy nereaguji na stupidní články, ale dnes udělám výjimku. Nechápu, že jako personalista postrádáte jakoukoliv empatii, zevšeobecňujete nemožné a pletete si realitu s možnostmi filmu. Pokud jste vy měl štěstí, že jste se projevil na pohovoru suverénně a vzali Vás, gratuluji. Ostatní asi takovou zkušenost nemají. Kdybych byla Váš zaměstnavatel, okamžitě bych Vás za takové kecy vyhodila, abych viděla, jak se bez mindráků - bez peněz a např. s existenčními starostmi dostavujete opakovaně na pohovory, kde se nebojíte projevit...... Pro upřesnění, mám stabilní práci a na pohovory chodit nemusím....

Všichni jsme otroci systému. Podnikatelé a elity mají největší strach, že by mohli přijít o moc, peníze atd., protože lidé se probouzejí a už nechtějí, aby s nimi bylo jakkoli dále manipulováno. Ani lidé ve vládě a na nejvyšších postech netuší, že je jimi manipulováno. Pár lidí řídí chod a tok financí na celé planetě. Když si toto uvědomíme, máme z poloviny vyhráno. Nemusíme se stále s někým porovnávat, přece nemusíme ctít zákony, které v minulosti někdo vymyslel. Stali jsme se otroky vlastního systému a strachu, protože si myslíme, že nemáme jinou volbu, ale my máme. Dokud se budeme řídit podle zákonů, které nám stále něco nařizují, nikdy k žádné změně nedojde. Co je pro nás v životě nejdůležitější? Abychom měli co jíst, kde spát a měli se všichni rádi. Všechno už máme, jenom sami sebe rádi nemáme.

Usa jsou (byli) nejlepší protože si tvrdě hájí svoje národní (obchodní) zájmy. Čr děla od roku 89 přesný opak.
A to že se podnikatelé ve své pohodlnosti a podlézavosti nedovedli postavit proti inkluzivnímu školství ,bude jejich budoucí smrt.

Moc hezky napsáno, díky. Dodám, že v ČR si nejsme schopni vládnout sami a pouze podlézéme jednou na východ, jindy na západ. Naši milí vládní představitelé se vůbec nestarají o budoucnost, ne ještě aby měli nějaký, byť krátkodobý, koncept. V USA byl duch svých obchodních zájmů všude - od dělníka po prezidenta a pak to také podle toho fungovalo. U nás v ČR máme co dělat, abychom splatili hypotéky, takže na nějaké vzletné cíle není místo - viz Maslowova pyramida. A takhle to někdo chtěl. Jsme otroci systému. Ale všeho dočasu..

Hele perník je svinstvo, párkrát na začátku opustíš zamindrákovanou ustrašenost, ale za dva roky táhneš o berličkách s ošoupanejma igelitkama spát do kanálu.

Je dobré si uvědomit, že pracovní smlouva a vše kolem počínaje přijímacím řízením je oboustranná záležitost. I kandidát vnímá a průběžně vyhodnocuje chování zástupce firmy a je možné že přijde na to, že takového kolegu fakt nechce.
Na druhou stranu chápu, že někdy je třeba mít celkem jakékoliv zaměstnání kvůli zachování příjmu. Pak nezbývá, než si rozmyslet, jestli sice nastoupím a přitom pokračuji v hledání práce, nebo to odpískám rovnou. Může se také stát, že okruh spolupracovníků bude někde úplně jinde než HR. Od toho je zkušební doba, opět oboustranná záležitost.

Trolling? Paní semestrálka se sice vyjadřuje jako kanál ale v jádru píše pravdu. Ten Jahoda by skutečně už neměl dělat svojí práci, nerozumí ji. Tenhle typ HR managera jednoduše patří někam do divokých 90. let, kdy v článku vychvalované prázdné HR fráze ještě byly "hit".
Uvědomte si, jaké dokáže takový člověk nadělat firmě škody...

Já jsem párkrát hledal zaměstnání, zaplať Pán Bůh, nebylo to moc často. V některých firmičkách, kde bych si nechtěl ani opřít krumpáč o zeď se ke mně chovali, jako kdybych se ucházel o pozici CEO ve Velké Modré nebo v Malé Měkké.
Taky mi v té době přišla nabídka zaměstnání kdesi z ruky, kouknul jsem se na jejich webové stránky, řekl jsem si, že je zbytečné o tom uvažovat, že mne stejně nepřijmou, ale protože jsem měl čas, tak jsem tam zajel, abych si vyzkoušel, jak se takové výběrové řízení dělá. Dostal jsem nějaké otázky, na některé jsem věděl odpověď, na jiné ne, tak jsem to nechal tak, byl jsem v pohodě, protože jsem si říkal, že mi o nic nejde. A za nějakou dobu se ozvali, že jestli mám zájem, tak mohu nastoupit. Naštěstí jsem věděl o jednom známém co v té oblasti měl zrovna prázdný byt a byl rád, že mu z něj bude platit někdo kdo mu ho nevybydlí a v té firmě jsem rok pobyl. Pak s nimi Bohu žel hlavní zahraniční partner ukončil spolupráci, firma to neustála a šla do kytek.

Taky jsem se ucházel o zaměstnání v jedné firmě, hledali někoho v mém oboru, pořád odpovídali, že to nemohou rozhodnout, ten co by mohl je zrovna někde v pryč. Když jsem se zeptal, jestli skutečně na to místo někoho shánějí, prý ne, ten inzerát si dali proto, kdyby se tam hlásil někdo od konkurence a přinesl s sebou štos objednávek.

Zaplať Pán Bůh, že už jsem v důchodu. Někteří magoři ...eee manageři mají chování řeznického psa.

Cizí talenty zde masově dovážet nepotřebujeme, protože pak budou chybět tam odkud přijdou. Nejlíp uděláme, když budeme jen jejich vzorem, jako je USA pro nás.

Problém je ale v základech, USA je země věřících lidí, kteří znají a čtou Bibli. A to jejich civilizaci dostalo tam, kde je. Jsou nadchnuti Duchem Svatým, protože se nově narodili v Kristu.

Že tomu nevěříte a zdá se vám to směšné. No proto taky nejsme USA, tam jim to směšné nepřijde.

Pracovals tam? Žils tam? Pokud ne, kde v sobě bereš tu drzost své pseudodomněnky výkládat jako fakta?

Velké aglomerace v USA na tom nejsou lépe než Evropa. USA jsou dnes taky zkažené neomarxisty. Ale základ je takový, jaký jsem napsal. Trump, nově narozený křesťan se snaží dát to zpátky do pořádku. Zda se mu to podaří nevím, ale dělá to dobře.

Nereagovat, známý troll a spammer, který svými psychopatickými náboženskými bláboly zajebe jakoukoliv diskusi na jakékoliv téma.

Vy považujete víru za výraz psychopatie? Kam jsme to dospěli, komunista, kam se podíváš.

Nepoužívejte výrazy jako komunista a neomarxismus, pokud nevíte, co znamenají. Jinak ten člověk nanazval psychopatem všechny věřící, ale pouze vás.

1) USA celou svou historii těží z toho, že masově dováží talenty. Po druhé světové válce dokonce talentovaným lidem, kteří pracovali pro Hitlera a moc dobře věděli, co dělají, odpouštěla, pokud začali pracovat pro ně. Asi nejznámější případ je Wernher von Braun, ale byli jich stovky. Protože kvalitní školství si dnes (narozdíl od minulosti) v USA většina lidí dovolit nemůže, musí USA svým způsobem parazitovat na školství jiných (hlavně evropských) států, které do vzdělávání investují více.

2) USA měly po většinu své historie podstatně vyrovnanější příjmy než evropa a v klíčovém období také progresivnější daně, v době největšího rozvoje (asi jedno století, které skončilo asi v 70. až 80. letech) měli celkové zdanění pro nejbohatší lidi často přes 80%, z čehož si evropa příklad nevzala (ovšem nevzala si ho ani z pozdějšího masivního snižování daní a progresivity zdanění). Právě to, že měli rozdíly v příjmech vyrovnané, přitahovalo do USA mnoho lidí a považovali je za zemi neomezených možností. Z tohoto období si USA zachovaly spoustu výhod, ale se dnes už postupně upadají.

3) USA má vysokou životní úroveň jen v některých oblastech. Jiné jsou velmi zanedbané a rozdíly se neustále zvětšují. Také mají velké procento uvězněných lidí (větší než třeba Čína) a relativně vysokou zločinnost (oproti Evropě).

4) Více věřících než v USA je i v Polsku a mnoha jiných zemích, které mají nízkou životní úroveň.

Ano, ale v Polsku jsou katolíci, katolicismus = chudoba. V USA jsou hlavní křesťanskou silou bibličtí křesťané (protestanti) a to je základ jejich úspěchu. Ten základ je v tom, že čtou a vykládají Bibli sami, nevykládá jim ji kněz podle katechismu, jak je to u katolíků. A to podporuje ve společenství přirozené kognitivní funkce, které rozšiřují jeho možnosti a umožňují lépe alokovat zdroje, protože křesťanská pravidla právě toto podporují. Svobodné jednání individua na volném trhu. Na rozdíl od katolické církve, jejíž funkcí bylo od počátku etatizovat křesťanství a neumožnit se mu rozvinout. To bylo možné až před 500 lety s reformací. Do USA se utíkalo právě před katolicismem.

Vysoké zdanění může přitahovat jen zloděje a lidi s lachtaníma rukama a na nich žádnou kvetoucí civilizaci nevybudujete. Vysoké zdanění je neomarxistický výmysl. Má sloužit k tomu, aby lidi odnaučilo pracovat, protože podle neomarxistů je největším zlem práce a největším dobrem lenost.

Stačí se podívat na dnešní "vzdělanou" mládež, která prošla neomarxistickým výplachem mozku.

Proč tedy největší rozvoj zažili USA v době, kdy měly vysoké a progresivní zdanění? Proč mají vysokou úroveň skandinávské zěme, které se vysokým zdaněním vyznačují? Peníze z daní je možné rozkrást, nicméně podkud se státu podaří je využít dobře (a některé země jsou příkladem, že to jde), je to mnohem efektivnější. To, že některé země státní peníze rozkradou neznamená, že tomu nejde zabránit.

Proč je vyspělé Německo, Francie, Švédsko, Norsko kde náboženství upadá nebo nejateističtěj­šízemě na světě Japonsko?
(mimochodem i Japonsko zahájilo a dlouho udržovalo svůj ekonomický růst státnímy zásahy do ekonomiky a nespoléhalo se na čistě svobodné podnikání)

To je neomarxisitcká lež. Co je to rozvoj? Když se všichni flákají a stát tiskne peníze? To není rozvoj, ale úpadek. Skandinávské země na tom byly dobře díky asketickému protestantismu, zdroje, které vytvořil, už ale skandinávští socialisté prožrali. Úpadek bude rychlý. Rozumní lidé ze Švédska už utíkají. Poslední zhasne. Co taky dělat v zemi, kde místo peněz budou mít elektronické poukázky na zboží.