Taky bych měla problém s otázkou, co je můj životní sen a co pro něj obětuju. To musí mít všichni lidé bombastické životní sny a cíle? Já to chápu u tanečníka, který dělá konkurz do špičkové show, čímž si prakticky ten svůj sen plní, tam to má smysl - sen souvisí s tou prací, a proto touhle otázkou zjistíme, co všechno z dotazovaného bude možné bezbolestně vyrazit, co udělá rád a ochotně, co už je pro něj moc. Ale dělám-li pohovor na pozici řadového obchoďáka, má můj největší sen být to, že se stanu prodejcem roku? A mám pro to obětovat i vlastní babičku? Tomu snad nikdo ani nemůže věřit. Jsou pozice, které jsou životním snem, jsou ale taky pozice, a těch je mnohem víc, kde lidi pracujou prostě pro peníze. A přece při pohovoru nelze dost dobře přiznat "mým největším snem je mít tolik peněz, abych mohl kašlat na práci a aby se mě už nikdy nikdo na žádný sny neptal v rámci pracovního pohovoru!"