Názor k článku Uchazeči o práci se bojí projevit. Opusťme už zamindrákovanou ustrašenost od Yarda - Já jsem párkrát hledal zaměstnání, zaplať Pán Bůh,...

Já jsem párkrát hledal zaměstnání, zaplať Pán Bůh, nebylo to moc často. V některých firmičkách, kde bych si nechtěl ani opřít krumpáč o zeď se ke mně chovali, jako kdybych se ucházel o pozici CEO ve Velké Modré nebo v Malé Měkké.
Taky mi v té době přišla nabídka zaměstnání kdesi z ruky, kouknul jsem se na jejich webové stránky, řekl jsem si, že je zbytečné o tom uvažovat, že mne stejně nepřijmou, ale protože jsem měl čas, tak jsem tam zajel, abych si vyzkoušel, jak se takové výběrové řízení dělá. Dostal jsem nějaké otázky, na některé jsem věděl odpověď, na jiné ne, tak jsem to nechal tak, byl jsem v pohodě, protože jsem si říkal, že mi o nic nejde. A za nějakou dobu se ozvali, že jestli mám zájem, tak mohu nastoupit. Naštěstí jsem věděl o jednom známém co v té oblasti měl zrovna prázdný byt a byl rád, že mu z něj bude platit někdo kdo mu ho nevybydlí a v té firmě jsem rok pobyl. Pak s nimi Bohu žel hlavní zahraniční partner ukončil spolupráci, firma to neustála a šla do kytek.

Taky jsem se ucházel o zaměstnání v jedné firmě, hledali někoho v mém oboru, pořád odpovídali, že to nemohou rozhodnout, ten co by mohl je zrovna někde v pryč. Když jsem se zeptal, jestli skutečně na to místo někoho shánějí, prý ne, ten inzerát si dali proto, kdyby se tam hlásil někdo od konkurence a přinesl s sebou štos objednávek.

Zaplať Pán Bůh, že už jsem v důchodu. Někteří magoři ...eee manageři mají chování řeznického psa.