Vlákno názorů k článku Uchazeči o práci se bojí projevit. Opusťme už zamindrákovanou ustrašenost od Eve - Taky bych měla problém s otázkou, co je...

Taky bych měla problém s otázkou, co je můj životní sen a co pro něj obětuju. To musí mít všichni lidé bombastické životní sny a cíle? Já to chápu u tanečníka, který dělá konkurz do špičkové show, čímž si prakticky ten svůj sen plní, tam to má smysl - sen souvisí s tou prací, a proto touhle otázkou zjistíme, co všechno z dotazovaného bude možné bezbolestně vyrazit, co udělá rád a ochotně, co už je pro něj moc. Ale dělám-li pohovor na pozici řadového obchoďáka, má můj největší sen být to, že se stanu prodejcem roku? A mám pro to obětovat i vlastní babičku? Tomu snad nikdo ani nemůže věřit. Jsou pozice, které jsou životním snem, jsou ale taky pozice, a těch je mnohem víc, kde lidi pracujou prostě pro peníze. A přece při pohovoru nelze dost dobře přiznat "mým největším snem je mít tolik peněz, abych mohl kašlat na práci a aby se mě už nikdy nikdo na žádný sny neptal v rámci pracovního pohovoru!"

Presne - pravdepodobne išlo o výber na nejakú generickú pozíciu s priemerným ohodnotením, kde sa budú hlásiť zase len generickí uchádzači - t.j. takí, ktorým je jedno, či dostanú nejakú všeobecnú kancelársku prácu tu alebo v úplne inom obore. Nie je to ich snom, preto sotva môžu povedať niečo "srdečné" na otázku "prečo by ste chceli práve toto miesto?", ale platiť účty treba...

To je otázka z amerických příruček. Pokud se vás někdo zeptá, jaký je váš životní sen, tak odpovězte také po americku:
"Každý den ve 3 odpoledne mít hotovo a na zápraží svého domku popíjet margaritu." Oni tuhle odpověď neberou negativně, protože nepřímo vyjadřuje cíl: aby všechno šlo hladce. To jen českého personalistu by to vyděsilo.