Česko si nadále udržuje pozici světové taneční velmoci. Klasické taneční pro mládež a poslední dobou stále častěji i pro starší a pokročilé nabízí po celé republice zhruba 250 škol. Je tedy jasné, že jde o obor, kde o konkurenci není nouze. Právě naopak. A kdo chce její tlak ustát, musí se hodně snažit. Totéž platí i pro úzce profilované školy, například školy tanga. Své o tom ví Marianna Arzumanova, která jednu takovou provozuje.
Škola argentinského tanga Buenos Aires Tango vznikla před deseti lety. Zakládal ji Mariannin partner Jaroslav Tůma se svým argentinským kolegou Juliem Martínezem. Tehdy byli mezi prvními a přišli s něčím prakticky úplně novým, takže o kurzisty neměli nouzi. Zájem o lekce byl navíc podpořen novou vlnou zájmu o tanec vyvolanou televizní show StarDance a jejími různými kopiemi. Po nějaké době se cesty zakladatelů školy rozešly a před pěti lety do podniku vstoupila Jaroslavova partnerka, původem ruská divadelnice Marianna, která se tangu začala intenzivně věnovat až po příchodu do Česka v roce 2010. Postupem času ve škole převzala vůdčí postavení a musela se ukázat nejen jako dobrá tanečnice a pedagožka, ale především jako schopná manažerka a podnikatelka. Umělci si často nedokážou plánovat ani svůj vlastní čas a povinnosti, natož aby vedli celý podnik. Já jsem ale jiný případ. Kromě herectví se věnuju i režii. Jsem zvyklá vést tým lidí, sledovat jejich výkony, dávat pokyny a hlídat termíny. Taková zkušenost mi dává dobrý základ pro vedení firmy. Nemůžu říct, že jsem ideální byznysmen, ale profese režiséra má k té manažerské přeci jen blízko. Musím ovšem přiznat, že povinnosti týkající se podnikání sice zvládám, ale nemám je ráda,
popisuje Marianna Arzumanova.
Školám nahrává záliba Čechů v tanci
Kdo se chce v Praze učit tango, bude mít hned na začátku jeden zásadní problém – rozhodnout se pro některou z mnoha škol. V Praze tango aktuálně vyučuje 42 učitelů, což je v porovnání s Moskvou, Londýnem nebo New Yorkem příliš. Konkurence je velká a situaci provozovatelů komplikuje i to, že většina z nich působí ve velmi úzké lokalitě. Nejúspěšnější jsou totiž pochopitelně školy v centru nebo širším centru s dobrou dopravní dostupností. A podnikání mistrům tance nijak neulehčuje ani to, že živnostenský list k provozování této činnosti dostane prakticky každý, kdo o něj požádá. Stačí se prokázat občanským průkazem a zaplatit příslušné správní poplatky. Odbornou kvalifikaci úřady v tomto případě vůbec neřeší, což se někdy projevuje na kvalitě kurzů a v mnoha případech degraduje práci skutečných tanečních mistrů.
Provozovatelům tanečních škol naopak nahrává velký a dlouhodobý vztah Čechů k tanci. Nikde jinde na světě nemají taneční kurzy tak velkou tradici jako právě v zemích střední Evropy. V případě České republiky, kde jsou provozovány už od první poloviny 19. století, je podle některých dokonce možné mluvit o národním kulturním dědictví. Stejně to vnímá i Marianna Arzumanova: Vy Češi máte k tanci skutečně hodně blízko. Cením si toho, že raději dáte peníze za zábavu v podobě tanečních nebo sportovních kurzů než třeba za módu. To je sympatické. Když jdu po městě, všímám si, jak se na ulicích jen pár měsíců po otevření zavírají butiky, zatímco studia jógy nebo tance, fitness centra a další přetrvávají. Zájem o tanec je asi dán i potřebou větší komunikace introvertního národa. Lidé, kteří se neumí dostatečně vyjadřovat slovy, hledají jiné možnosti. A tango je k tomu doslova stvořené.
Málo se to ví, ale tango není originální argentinský tanec. Začalo se vyvíjet až na počátku minulého století, kdy do Argentiny směřovaly tisíce migrantů z celého světa. Země se stala pověstným Babylonem a když se lidé někde sešli, nebyli mezi sebou schopni mluvit. Tanec se svými výrazovými prostředky jim posloužil jako nový způsob komunikace. Proto se za zlatou éru tanga považují 30. a 40. léta 20. století. Do té doby bylo v Argentině takřka neznámé a poté, co migranti začali jako hlavní jazyk používat španělštinu, začalo tango znovu upadat. Boom znovu zažilo až v 80. letech, kdy se na Broadwayi objevila dnes už legendární show Tango Argentino. Tanečníci postupně vystoupili v mnoha zemích na všech kontinentech a prakticky tím tango zachránili. Zájem o něj časem zasáhl i Česko. Vedle škol u nás proto fungují i specializované tančírny.
Klasický marketing nezabírá, důležité je PR
Tango není jen tanec, pro mnoho lidí je to životní styl. Od jiných druhů tance se liší i tím, že je hodně založené na improvizaci. Neexistují v něm figury, jen pravidla, podle kterých se tančí a která umožňují nespočet variant. Tango má svůj vlastní jazyk, kterému je potřeba porozumět. Možná i proto k nám chodí hodně tančit programátoři a lidé z IT. Je jim to svým způsobem blízké. A navíc mají vzhledem ke své práci touhu po mezilidském kontaktu. Mezi kurzisty jsou ale i právníci, malíři, dokonce i jeden kandidát na prezidenta,
říká Marianna Arzumanova. Jinak si chodí zatančit páry, ale také mnoho singlů. Sice se o tom veřejně nemluví, ale takto výrazový tanec plný vášně a emocí je ideálním prostředkem k navázání bližších kontaktů. Tango ale zároveň vyžaduje obrovskou trpělivost, kterou ne každý má. Víc než zábava je to dril. Taneční školy proto mívají velkou fluktuaci.
Z toho důvodu je potřeba neustále pracovat na propagaci, která ale funguje na trochu jiných principech než v běžném obchodě. Je zbytečné vynakládat peníze na placenou reklamu. Pokud totiž lidi o tangu nic nevědí a nezajímá je, bude taková investice promarněná. Mám vyzkoušeno, že nejlepší výsledky má organické vyhledávání. Proto je nutné pracovat na PR a optimalizovat webové stránky, aby se ve výsledcích vyhledávání objevovaly na předních pozicích. Kdybych měla k dispozici milion a investovala ho do reklamy, asi by to něco přineslo, ale takhle se to dělat nedá. My musíme lidi nejprve zaujmout a vzbudit v nich touhu po tanci,
komentuje Marianna Arzumanova a dokazuje tím, že marketing a PR jsou dvě odlišné věci, což si řada lidí neuvědomuje a při jejich zaměnění pak zbytečně žehrá nad špatnými výsledky kampaní.
Největší efekt mají vystoupení na plesech, večírcích a dalších kulturních akcích, třeba na Zažít město jinak. Pokud tanec publikum zaujme, je snadné rozdat letáky a pozvat lidi na lekci. Ani v takovém případě ale není efekt okamžitý a už vůbec ne dlouhodobý. Podle Marianny je nutné na propagaci pracovat v podstatě nepřetržitě, dávat vědět nejen o sobě, ale i o tanci jako takovém, publikovat články, videa a podobně. Je to mravenčí a často sysifovská práce, protože už se nejedná o novinku a kouzlo nedostupného se vytrácí. Mladí lidé navíc dávají přednost salse.
To si dobře uvědomují i majitelé jiných škol a tango jako tanec i životní styl podporují, někdy dokonce i společnými silami. Tanečníci se setkávají na takzvaných milongách, což jsou speciální tango taneční akce, kde se navazují nové kontakty a zároveň na nich mají lektoři šanci ukázat své umění a zaujmout případné žáky. Přesto zatím žádná tango škola na rozdíl od kurzů salsy jinou školu nezahubila. To je super. Přechody žáků mezi školami jsou přirozený proces, to moc neovlivníme. Samozřejmě je ale nutné nabízet kvalitu. Pak se můžeme udržet i my, kteří máme oproti velkým školám mnohem méně žáků. Je mi líto, že je víc škol, které to dělají jen pro byznys a před kvalitou výuky upřednostňují počet žáků. Na druhou stranu pak máme víc prostoru i my, kteří se spokojíme s méně klienty, ale chceme odvádět co nejlepší práci,
říká Marianna Arzumanova.
Je přesvědčená, že kdyby se tangu a jeho propagaci věnovala nonstop, určitě by se její škola rozrostla. Možná by stačilo jen málo, například začít používat Instagram, který se k využití tak vizuálně zajímavé záležitosti, jako je tanec, vyloženě hodí. Zatím se škola Buenos Aires Tango prezentuje jen na Facebooku. S menším počtem stálých tanečníků se čím dál tím víc posouváme ke scénickému tangu, což je záležitost, která mě jako herečku a režisérku hodně baví. Je ale pravda, že z byznysového pohledu by bylo potřeba s tím trochu pohnout. Na vrcholu jsme byli zhruba před čtyřmi lety a myslím, že v nejbližší době nemůžeme počítat s nějakou novou vlnou zájmu o tango. Na trhu se objevují jiné a neokoukané druhy tance, které jsou zejména pro mladou generaci lákavější. Je to jako u sportovních aktivit. Obyčejné posilovny se taky musí snažit, aby v nabídce kruhových tréninků, spinningu, jógy a tak dále uspěly,
dodává majitelka taneční školy. I pohybové aktivity zkrátka podléhají módě a je důležité o nich a jejich efektu mluvit. Steve Jobs se zkrátka nemýlil, když prohlásil, že zákazník neví, co chce, dokud mu to neukážete.
ČLÁNKY DO MAILU