Evidenci tržeb dělal už bolševik. A to i v maloobchodě a dokonce i v hospodách. Se tržby denně nosily do banky, které mívaly pro tento účel i noční trezory pro vklad. Porovnáním skladových karet, tržby a fyzického stavu skladu pak bylo zjišťováno, zda se přiznalo (šlo do banky) vše. Manko (zpravidla ve zboží) do pár stovek bylo celkem v pohodě. Za přebytky v obdobné výši se chodilo "sedět". Hospody mívaly kasy, kde servírky markovaly tržbu zvlášť pro výčep a zvlášť pro kuchyni a pro ČOIku nebylo nic jednoduššího, než se podívat do sešitu, kolik čeho si bral kuchař ze skladu, kolik porcí čeho navařil (ano, to se v kuchyních opravdu psalo), zvážit maso (tam se nechalo kouzlit nejlépe) a porovnat s částkami na kase.
Absolutně všechny pokladny, už od První republiky minimálně, uměly udělat denní součet. Protože každý hokynář pečlivě vedl účetní knihy, je zřejmé, že kontroly od berňáku byly drsné.
Ono je celkem jedno, jestli přiznáváte tržby v reálném čase, nebo periodicky pomocí potrubní pošty nebo poštovního holuba. To je jen otázka technologického pokroku v oblasti přenosu zpráv.
Osobně si myslím, že kasy s fiskální pamětí, jak jsou povinné třeba na Slovensku, jsou větší drsňárna, protože ukládají tržbu po položkách. EET si bere jen celkový součet daného nákupu a není nijak provázána se skladovým hospodářstvím.
Celé neštěstí v podobě vysokých nákladů u živnostníků, obchodníků a hospodských je, že se na nich napakovali prodejci kas a pokladních systémů. Naprostá většina majitelů obchodů už byla nachystána na zavedení kas s fiskální pamětí, měli v nich zajeté skladové karty... jenže kasám chybělo připojení k internetu. Že to jde řešit i jinak, než úplnou výměnou stávajícího fungujícího, no jo, to už vyžaduje chvíli přemýšlení. Platit a nadávat je jednodušší.