Účtování úvěrů a dalších dlouhodobých dluhů

Pasiva v rozvaze účetní jednotky

Rozvaha je jedním ze základních účetních výkazů, které účetní jednotka sestavuje. Na jedné straně jsou zobrazeny aktiva a na druhé pasiva, přičemž obojí se musí v součtu rovnat.

Pasiva představují zdroje financování účetní jednotky. Odráží jednak závazky účetní jednotky (v cizích zdrojích), ale také vlastní zdroje financování. Cizí kapitál se dále dělí na krátkodobý a dlouhodobý, kdy pro vykazování je důležitá zejména splatnost závazků.

Aktiva naopak představují majetek účetní jednotky. Patří sem například dlouhodobý majetek (nemovitosti, stroje nebo dlouhodobý finanční majetek) a majetek oběžný (zásoby, pohledávky, peníze).

Aktiva tedy znázorňují majetek ve vlastnictví účetní jednotky a pasiva představují zdroje, z jakých byl tento majetek nabyt. Z toho vyplývá, že mezi aktivy a pasivy musí nastávat rovnost.

Bankovní úvěry a jejich účtování

Bankovní úvěry jsou jednou z nejčastějších forem, jak účetní jednotky mohou získat finanční prostředky pro financování svých aktivit. Při účtování o úvěrech se potom nejčastěji vyskytují účetní operace v souvislosti s čerpáním úvěru a dále účetní operace související se splácením jistiny, platbou úroků a ostatních poplatků spojených se správou úvěru.

Při účtování o bankovních úvěrech je nezbytné rozlišit mezi krátkodobými a dlouhodobými závazky, přičemž dlouhodobé úvěry jsou splatné za více než jeden rok a krátkodobé úvěry jsou splatné do jednoho roku.

Při čerpání úvěru se v účetnictví zachycuje zvýšení peněžních prostředků a současně vznik závazku vůči bankovní instituci. Úroky z úvěru jsou finančním nákladem, který snižuje hospodářský výsledek, a jsou účtovány postupně v souladu s časovým rozvrhem splácení.

Pro účtování o bankovních úvěrech se používají typicky účty 231 – krátkodobé bankovní úvěry a účet 461 – dlouhodobé bankovní úvěry.

Dlouhodobé půjčky a jejich účtování

Dlouhodobé půjčky, podobně jako bankovní úvěry, mohou představovat významný závazek v pasivech účetní jednotky. Tyto půjčky mohou být poskytnuty nejen bankovními institucemi, ale i jinými finančními institucemi, jinými účetními jednotkami nebo fyzickými osobami. Dlouhodobé půjčky jsou typicky splatné v období delším než jeden rok a jejich účtování se řídí podobnými principy jako účtování úvěrů.

Při účtování dlouhodobých půjček je důležité zohlednit také smluvní podmínky, jako jsou úrokové sazby, frekvence splátek a možnost předčasného splacení. Složitější může být účtování půjček v cizí měně, kde je nutné zohlednit kurzové rozdíly, které mohou vznikat v důsledku kolísání kurzu během doby splácení půjčky.

Pro účtování o ostatních půjčkách se používají nejčastěji účty 379 – jiné závazky (pro krátkodobé dluhy) nebo účet 479 – jiné závazky (pro dlouhodobé dluhy).

Vykazování krátkodobých a dlouhodobých závazků v účetní závěrce

Zvláštní pozornost patří vykazování úvěrů nebo dlouhodobých závazků v účetní závěrce. Platí, že mezi dlouhodobé závazky patří ty závazky, které mají k rozvahovému dni splatnost za dobu delší než 12 měsíců. Do krátkodobých závazků se zase řadí pouze ta část závazků, která je splatná v následujících 12 měsících.

Pokud je tedy poskytnut úvěr se splatností pěti let, musí se k rozvahovému dni pro účely účetního výkaznictví odúčtovat ta část, která je splatná v následujícím roce mezi krátkodobé úvěry. Na účtech dlouhodobých úvěrů zůstane jen ta část, která bude splatná za dobu delší než 12 měsíců.

Specifické jsou také úvěry a jiné závazky, které byly poskytnuty v cizí měně. Zůstatek těchto úvěrů a závazků se musí k rozvahovému dni přecenit a účetní jednotky musí účtovat o kurzových rozdílech (kurzový zisk nebo kurzová ztráta).

Alternativní formy financování

Kromě bankovních úvěrů a dlouhodobých půjček mohou firmy využívat i další formy financování, které mohou být svou podstatou trochu specifické. Mezi oblíbené formy financování cizími zdroji patří například leasing, faktoring nebo emise dluhopisů.

Leasing funguje obdobně jako účelový úvěr, avšak účtování o něm není totožné. Cíl je ale stejný – v danou chvíli nemusí účetní jednotka vynaložit velké finanční výdaje.

Méně častou formou financování je tzv. faktoring, který umožní účetním jednotkám získat část peněžních prostředků dříve, než je uvedená splatnost na vystavené faktuře. Podstatou faktoringu je totiž postoupení vystavených faktur (pohledávek) nejčastěji bance, která část peněžních prostředků uvolní před splatností, a část po splatnosti pohledávky. Zbývající část bývá ponížena o poplatek a úrok související se službou faktoringu.

Emise dluhopisů představuje další způsob, jak firmy mohou získat kapitál. Dluhopisy jsou účtovány jako závazek, přičemž úrokové náklady se účtují podobně jako u bankovních úvěrů.

Dluhy vůči společníkům

Specifickou oblastí účtování dlouhodobých dluhů jsou dluhy vůči společníkům. V rozvaze účetních jednotek se vyskytují poměrně často. Tyto dluhy mohou vzniknout například při poskytnutí půjčky společníkem firmě nebo při odložení výplaty podílů na zisku.

Účtování dluhů vůči společníkům vyžaduje pečlivou evidenci, aby byly správně rozlišeny od jiných závazků a aby byly dodrženy veškeré daňové aspekty, například správná výše úrokové sazby nebo daňová uznatelnost úroků. Je důležité zajistit, aby transakce se společníky byly transparentní, protože mohou být předmětem kontrol ze strany finančních úřadů.

Pro účtování o dluzích vůči společníkům se používá účet 365 – závazky vůči společníkům. Má-li účetní jednotka pohledávku za společníky, využívá se účet 355 – pohledávky za společníky.

Časté účetní operace v souvislosti s účtováním dluhů a úvěrů

V tabulce níže jsou uvedeny nejčastější účetní operace související s úvěry a jinými dluhy.