Udělali jste v daňovém přiznání chybu? Víme, jak to můžete napravit

Při vyplňování daňového přiznání a případném placení daní buďte pozorní a vždy zkontrolujte, zda jste vše udělali správně. Chybovat je však lidské a ani daňová oblast netvoří výjimku. Přečtěte si proto, co dělat, pokud uděláte v daňovém přiznání nějaký přešlap a jaké faktory hrají při následném postupu roli.

Zásadní je, kdy na chybu přijdete

Ať už uděláte jakoukoli chybu, rozhodující především je, kdy na chybu přijdete. Pokud ještě před termínem pro podání řádného daňového přiznání (letos 2. dubna pro OSVČ bez daňového poradce a 1. srpna pro OSVČ s poradcem), vše se dá bez problémů a sankcí napravit. V případě, že jste přiznání zapomněli podepsat, stačí se jen dostavit na úřad a svůj podpis doplnit. Jestliže se ale jedná o závažnější chybu, musíte podat opravné daňové přiznání. Výhodou včasného odhalení pochybení a podání opravného přiznání ještě ve lhůtě do 2. dubna (případně 1. sprna) je fakt, že se na vás nevztahují žádné sankce a můžete změnit prakticky cokoli. Opravných daňových přiznání lze podat dokonce několik, to poslední považuje správce daně za daňové přiznání řádné, a pouze toto přiznání bere v úvahu, doplnila serveru Podnikatel.cz Jana Vítková, daňová poradkyně společnosti MIVO.

Všechny chyby nejdou napravit

Pokud však zjistíte chybu po termínu pro podání řádného daňového přiznání, s opravným přiznáním už nevystačíte. Jestliže se jedná o chybu, která vám daň snížila (po nápravě byste tedy měli zaplatit více), musíte ze zákona podat dodatečné daňové přiznání (DDP). To platí také v případě, že naposledy pravomocně vyměřená daňová ztráta je nižší, než má být, respektive daňový bonus byl uplatněn vyšší, než na jaký je ze zákona nárok. Takové přiznání se označuje jako dodatečné daňové přiznání na zvýšení poslední známé daně, vysvětlila Vítková.

V opačném případě, tedy když jste udělali chybu, která vám daňovou povinnost zvýšila, máte právo dodatečné přiznání podat, nejde ale o povinnost. Na rozdíl od zvýšení daně navíc nelze DDP na snížení poslední známé daně podat vždy a za všech okolností. Pro DDP na snížení daně totiž existují omezení, pokud jde o důvody pro jeho podání.

Zákon o daních z příjmů zakazuje podat DDP jen proto, aby poplatník zvýšil uplatnění těchto odčitatelných položek:

• daňová ztráta z minulých let,
• odpočet nákladů (výdajů) na projekty výzkumu a vývoje,
• dary na veřejně prospěšné účely.

Autor: www.isifa.com

Ilustrační obrázek.

Zvýšit hodnoty uvedených položek nelze v DDP na snížení poslední známé daně. Abyste mohli dodatečně uplatnit tyto odčitatelné položky, museli byste podat DDP na zvýšení poslední známé daně anebo dodatečné daňové přiznání, kterým se výše daně nemění, ale poplatník pouze mění údaje uvedené v předešlém daňovém přiznání. Navíc ani v těchto případech to nejde úplně vždy. Jak se uvádí v § 38p zákona o daních z příjmů, odčitatelné položky lze zvýšit v DDP na zvýšení poslední známé daně jen tehdy, aby výsledný základ daně snížený o ně byl při respektování pravidel zaokrouhlení alespoň o 1000 Kč vyšší u právnických osob anebo o 100 Kč vyšší u fyzických osob. Specifickým případem jsou řízení o závazném posouzení určitých skutečností správcem daně. Výdaje na projekty výzkumu a vývoje, stejně jako daňové ztráty, lze v případě, že rozhodnutí o jejich závazném posouzení bylo doručeno až po termínu pro podání řádného daňového přiznání, uplatnit v DDP, upřesnila Jana Vítková, daňová poradkyně společnosti MIVO.

Co se týče opomenutí slev na dani nebo daňového zvýhodnění na dítě, legislativa tak přísná není. Od roku 2013 totiž daňový řád říká, že daňový subjekt je oprávněn podat dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování na daň nižší, než je poslední známá daň, jestliže daň byla stanovena v nesprávné výši. Dříve paragraf obsahoval spornou pasáž, která kladla jako podmínku pro podání DDP na snížení poslední známé daně, aby vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nasvědčují tomu, že byla daň stanovena v nesprávné výši. Od letoška tedy lze podat dodatečné daňové přiznání nebo vyúčtování i v případě omylu daňového subjektu. 

Dokdy lze dodatečné přiznání podat

Dodatečné daňové přiznání se podává do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém zjistíte, že daň nebo daňová ztráta má být odlišná, než je poslední známá daň. Datum, od kterého se odvíjí lhůta pro podání DDP, je naprosto subjektivní, takže je třeba věnovat pozornost tomu, jaké rozhodné datum je v dodatečném DP uváděno, dodala Vítková.

Bude-li den zjištění důvodů pro podání DDP například 7. května 2013, potom lhůta pro podání DDP uplyne 30. června. Lhůtu pro podání dodatečného daňového tvrzení nelze prodloužit ani navrátit v předešlý stav. Rozhodné datum zjištění důvodů pro podání DDP, které uvedete, je také určující pro náhradní lhůtu splatnosti rozdílu oproti poslední známé dani, protože poslední den lhůty pro podání DDP se stává posledním dnem lhůty pro úhradu případně vzniklého nedoplatku. Pokud podáte dodatečné daňového přiznání na zvýšení daně a jde tedy o akt vaší vůle, správce daně nevyměří žádnou sankci. Změna poslední známé daně samozřejmě ale ovlivňuje i výši a periodicitu záloh.

Další důležitou lhůtu u DDP tvoří lhůta, ve které může být jakékoliv DDP podáno, jinak řečeno lhůta, ve které ještě lze zasahovat do naposledy vyměřené daně. Základní typickou lhůtu u stanovení daně z příjmů fyzických osoba určuje § 148 daňového řádu a činí tři roky. Pro aktuálně podávaná přiznání tak bude běžet od 2. dubna 2013 do 2. dubna 2016. Ze stejného ustanovení plyne rovněž prodloužení základní lhůty. Nejvíce se delší lhůty týkají poplatníků, kteří v daňovém přiznání vykázali daňovou ztrátu (viz § 38r odst. 2 zákona o daních z příjmů). S delší lhůtou pro doměření daně (ale tím i pro možnost podat DDP) musí počítat rovněž poplatníci uplatňující jako výdaj/náklad nájemné z finančního pronájmu, uzavřela Vítková.