Jak na ukončení činnosti podle nového daňového řádu

Povinnost doložit souhlas správce daně s výmazem z obchodního rejstříku, resp. z obdobného veřejného rejstříku, se týká pouze právnických osob zanikajících bez právního nástupce. Souhlas lze získat na základě žádosti podané u místně příslušného správce daně. Správce daně je povinen o žádosti rozhodnout (kladně nebo záporně) do 2 měsíců od podání žádosti, jinak platí právní fikce souhlasu.

V případě, že daňový subjekt nevykonává činnost nebo nepobírá příjmy, má správce daně povinnost urychleně zjistit, stanovit a vybrat daň. Pokud daňový subjekt nevykonává činnost déle jak 3 roky, musí správce daně oznámit tuto skutečnost živnostenskému úřadu. Jde-li o právnickou osobu zapsanou do obchodního rejstříku, podá správce daně návrh na její zrušení a provedení její likvidace soudu příslušnému k vedení obchodního rejstříku. Podle důvodové zprávy k návrhu daňového řádu se jedná o postup, který by měl odstranit z registrů „mrtvé duše“. Čtěte více: Odborný průvodce změnami ve správě daní podle nového daňového řádu

Sankce

Sankce v daňovém řádu lze rozdělit do následujících skupin:

a) sankce postihující deliktní jednání daňového charakteru přímo ze zákona:

• sankce za porušení povinností daňového subjektu v platební rovině – úrok z prodlení (§ 252); mírnější dopad má úrok z posečkané částky (§ 157 odst. 2), který nahrazuje úrok z prodlení v případě povoleného posečkání daně,
• sankce za porušení povinností daňového subjektu v rovině tvrzení – penále (§ 251) a pokuta za opožděné tvrzení daně (§ 250),
• sankce za porušení povinnosti na straně správce daně – úrok z neoprávněného jednání správce daně (§ 254); sankční charakter má také úrok z vratitelného přeplatku (§ 155 odst. 5), který byl vrácen po lhůtě,

b) sankce za porušení povinností nepeněžitého charakteru:

• sankce za porušení povinnosti mlčenlivosti – pokuta za přestupek (§ 246),
• sankce za ztěžování součinnosti při správě daní – pořádková pokuta uložená při jednání nebo mimo jednání (§ 247).

Z ustanovení § 246 daňového řádu vyplývá, že pokud fyzická osoba poruší povinnost mlčenlivosti uloženou daňovým řádem nebo jiným daňovým zákonem, jedná se o přestupek podle zákona o přestupcích. Daňový řád upravuje povinnost mlčenlivosti v ustanoveních § 52 až 55. Přestupek spočívá v porušení mlčenlivosti a může ho spáchat fyzická osoba, která je buď úřední osobou nebo osobou zúčastněnou na správě daní. Nejedná se o výkon správy daní. Procesně se postupuje podle přestupkového zákona a správního řádu. Pokutu za porušení mlčenlivosti lze uložit až do výše 500 000 Kč. Čtěte více: Seznamte se s novými pojmy v daňovém řádu

Uložená pokuta není příslušenstvím daně. Příslušným správním orgánem k projednání přestupku je správce daně nejblíže nadřízený správci daně, k jehož činnosti se povinnost mlčenlivosti vztahuje (např. pracovníkovi finančního úřadu bude sankci ukládat finanční ředitelství, pracovníkovi celního úřadu bude sankci ukládat celní ředitelství).

Podle ustanovení § 247 daňového řádu lze pořádkovou pokutu uložit jak daňovému subjektu, tak jiné osobě zúčastněné na správě daní, a to:

• za delikty při jednání se správcem daně spočívající v rušení pořádku, neuposlechnutí úřední osoby, urážlivém chování,
• za jiné ztěžování či maření správy daní spočívající v nesplnění procesní povinnosti nepeněžité povahy stanovené zákonem nebo rozhodnutím správce daně.

Pokutu lze uložit maximálně do 50 000 Kč. Pokutu za delikty při jednání se správcem daně lze uložit pouze při jednání. Pokutu za jiné ztěžování správy daní lze pravomocně uložit nejpozději do 1 roku ode dne, ve kterém došlo k deliktnímu jednání. Čtěte více: Jak u firem komunikovat se správcem daně v rámci nového daňového řádu

Pořádkovou pokutu při jednání lze uložit ve zjednodušeném procesu za splnění tří podmínek, a to, že pokuta nepřevýší 5 000 Kč, že ten, komu je pokuta ukládána, uzná důvody a výši pokuty a na místě pokutu uhradí a že správce daně uvede výši a důvody pokuty do protokolu.

Pokuta za opožděné tvrzení podle § 250 daňového řádu vzniká přímo ze zákona, pokud daňový subjekt podá řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení po zákonem stanovené lhůtě (tolerováno je zpoždění 5 pracovních dnů) anebo je nepodá vůbec. Výše pokuty není závislá na uvážení správce daně, ale bude činit zákonem stanovené procento z částky daně, daňového odpočtu nebo daňové ztráty (0,05 %, resp. 0,01 %, za každý den prodlení, nejvýše 5 %), přičemž minimální částka je 500 Kč a maximální částka je 300 000 Kč. Pokuta bude stanovena samostatným platebním výměrem. Čtěte více: Jak se mění podmínky doručování písemností v novém daňovém řádu?

Penále podle § 251 daňového řádu vzniká ze zákona za nesplnění povinnosti tvrzení, pokud dojde ze strany správce daně k doměření daně z úřední povinnosti. Penále nevzniká z částky uvedené v dodatečném daňovém přiznání nebo dodatečném vyúčtování. Penále se počítá z částky doměřené daně ve výši 20 %, je-li daň zvyšována, 20 %, je-li snižován daňový odpočet, 1 %, je-li snižována daňová ztráta. O povinnosti uhradit penále bude rozhodnuto v rámci dodatečného platebního výměru.

Podle § 252 daňového řádu je daňový subjekt v prodlení, neuhradí-li splatnou daň nejpozději v den její splatnosti. Úrok z prodlení vzniká ze zákona za každý den prodlení počínaje pátým pracovním dnem od původního dne splatnosti daně, až do dne platby včetně. Výše úroku odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB, zvýšené o 14 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

Zdroj: Daně a právo v praxi č. 8/2010, s. 2 a Daně a právo v praxi č. 9/2010, s. 2.