Nejlepší je nemít žádné závazky a pohledávky. Pak, pokud tomu rozumím, je možné přecházet mezi výdaji v procentech na skutečné a naopak jak se člověku chce.
Já mám výdaje procentem ještě z jiného důvodu. Hodně mých výdajů je mimo ČR, na které nemám faktury a které jsou prováděné kolikrát subjekty, které nepodnikají (například mi nějaký filipínec namaloval logo, dobrý chlapík, práce perfektní, ale účet od něho člověk neuvidí :) ). Takže výdaje procentem je nutnost, protože se mi nechce při případné kontrole prokazovat, že opravdu všechno jsou nutné výdaje.
U nás je děsná byrokracie a výdaje skutečné jsou dobré snad jen pro toho, kdo podniká pouze v ČR a má na všechno faktury (nejlépe z třemi podpisy a dvěma razítky).
Takže paušální výdaje člověka ušetří i případného dohadování u kontroly a to má taky svou cenu. Když si člověk spočítá výdaje na 53 procent, tak bych raději volil paušální 50ti procentní, než se pak dohadovat...
Navíc mnohdy, pro lidi co mají malé výdaje, vychází paušální 50ti procentní výdaje (pro typického živnostníka) jako super věc, když skutečné výdaje jsou třeba jen 25ti procentní...
Smůla ale je, když pak někdo má třeba výdaje 96 %... Paušál je skvělá věc pro někoho, kdo pracuje sám na sebe, bez subdodavatelů.
Jinak s tím Filipíncem to je sranda: já se v zahraničí (anglomluvícím) běžně setkávám, že ani firmy obvykle nedávají faktury (e-commerce), nebo jen takové ňáké divné, které by český FÚ stejně asi neuznal (cosi vygenerované v HTML na webu, nebo poslané jako text v těle emailu) - u dodavatele pouze název a adresa (bez tamního IČ).
Jestliže si s tím Anglolidi nedělají těžkou hlavu, je vidět, že u nás ta byrokracie je opravdu děsivá a stát si jen hraje v duchu dobrých tradic na estébáka.
Ještě dodatek: vzhledem k tomu, že v anglo-státech nemají ŽL, vystavují podnikající lidé faktury na své jméno. U nás něco nevídaného a úředníky neakceptovatelného.
Jsme moderní stát nebo zaostalá východovropská země?
U nás je šílená byrokracie. Taky jsem si kdysi tisknul potvrzení o zaplacení typu TXT, či HTML z webu a nebo emailu, ale pak jsem s tím přestal a přešel na paušál.
U nás je opravdu šílená byrokracie.
Jen si tisknu potvrzení, když zaplatím za nějakou licenci (ať už jde o program, fotku, video, či o grafický návrh), to by se někdy mohlo hodit...
"zhledem k tomu, že v anglo-státech nemají ŽL"
A jaký je tam tedy systém? U nás se můžu rozhodnout, jestli něco nakoupím na sebe jako fyzickou osobu, a nebo na sebe jako živnostníka (pak uvedu spolu se svými údaji i IČO a DIČ). DIČ mají snad všechny firmy v EU, první dvě jeho písmena je kód země a například díky němu nemusím platit (pokud kupuji na firmu) u programů v EU 19ti procentní DPH (záleží, kolik je v daném EU státě). Jaká je obdoba živnostníků v USA a nebo jinde? Jaké máš zkušenosti?
Já už na účty opravdu kašlu, jen si nechávám z ČR pro vrátku DPH (jsem měl kontrolu, na korunu vpořádku), ale jinak si nechávám už opravdu jen ty licence a doklady o příjmu a majetku... Paušální výdaje jsou opravdu velká výhoda, zejména ubyde dokazování výdajů mimo ČR a papírování obecně (a když člověk má navíc ještě menší náklady, než jsou paušální, tak už není třeba opravdu nic řešit). Ale není to pro někoho, kdo má velkou obrátku a marži 10 procent...
USA: s výjimkou určitých činností to není obecně regulováno (neexistuje živnostenský zákon) - podnikatelem-FO se nestaneš na základě povolení státu (formální akt registrace), ale již samotným zahájením podnikatelské-obchodní činnosti. Je to zvykové právo a pro podnikání je naprosto ideální, stát podnikatele otravuje jen minimálně... Stát zajímají jen tvoje zisky a daně, neřeší kraviny typu IČO na vizitce, nebo jestli máš na faktuře číslo registrace v jakémsi živnostenském rejstříku jako u nás ve fašistickokomunistické Evropě.
Jinak s fašisty a komunisty to nemá nic co do činění.
Jsem četl, že byrokracii vynalezi Arabi, prý to u nich tehdy byl obrovský vynález, který strašně urychlil :), ano urychlil podnikání, státní správu atd.