Daňový rébus: skutečné výdaje nebo procento z příjmů?

Problematika uplatňování výdajů procentem z příjmů se týká fyzických osob. Jde o to, že podnikatel pro potřeby výpočtu daňového základu a z něj daně eviduje pouze své příjmy a z těchto příjmů pak určitým procentem, které je stanoveno zákonem o daních z příjmů, vypočítá i své výdaje. Výdaje vypočítané procentem z příjmů tak představují pro spoustu fyzických osob, které podávají daňové přiznání, mnoho ušetřené práce, času i úsilí. Nemusí uchovávat doklady o výdajích souvisejících s podnikatelskou či obdobnou činností a evidovat je, ušetří případně peníze za daňového poradce apod. Jedinou podmínkou je vést evidenci příjmů a pohledávek z podnikání nebo jiné samostatně výdělečné činnosti, popř. také evidenci DPH, je-li fyzická osoba plátcem DPH.

Výdaje

Výdaje může poplatník pro potřeby zjištění základu daně a výpočtu daňové povinnosti uplatnit jedním ze 2 způsobů:

• skutečné výdaje prokazatelně vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů (na základě uschovaných dokladů, které souvisejí s podnikatelskou nebo jinou samostatně výdělečnou činností),
• paušálně na základě výpočtu procentem ze zjištěných příjmů z podnikání a jiné samostatně výdělečné činnosti.

Výdaje však nelze uplatnit paušálně z příjmů ze všech činností. Týká se to pouze podnikání a jiné samostatně výdělečné činnosti. Navíc pro každou činnost jsou stanoveny jiné procentní sazby pro stanovení výdajů z příjmů.

Za řemeslnou živnost jsou považovány pouze ty živnosti, které jsou vyjmenovány v příloze č. 2 živnostenského zákona jako živnosti řemeslné. V takovém případě je možné si uplatnit jako výdaje 60 % příjmů. V ostatních případech živností (kdy živnost není živností řemeslnou podle živnostenského zákona) si může podnikatel uplatnit jako výdaj 50 % příjmů.

Kdo nemůže uplatňovat výdaje paušálně

• poplatník nemůže uplatňovat výdaje procentem z příjmů v případě, že přerušil odepisování majetku. Daňové odpisy jsou již v paušálních výdajích zahrnuty. Daňové odpisy vede poplatník v době přerušení odepisování pouze evidenčně,
• pouze výdaje v prokázané výši mohou uplatňovat poplatníci, kterým na základě písemné smlouvy uzavřené všemi spoluvlastníky z titulu spoluvlastnictví k věci nebo ze společných práv plynou příjmy z užívání této věci jinak, než odpovídá jejich spoluvlastnickým podílům,
• poplatníci, kteří jsou účastníky sdružení (při společném podnikání nebo společné jiné samostatně výdělečné činnosti na základě smlouvy o sdružení), pokud nejsou příjmy a výdaje rozděleny mezi tyto účastníky sdružení rovným dílem.

Změny od 1. ledna 2008

Dříve bylo možné kromě takto stanovených výdajů zahrnout do výdajů i platby zdravotního a sociálního pojištění. S účinností od 1. ledna 2008 se však již předpokládá, že takto stanovené výdaje jsou výdaji celkovými, tedy konečnými, proto již nebude moci k nim v příštích daňových přiznáních (od daňového přiznání podávaného v roce 2009) tyto platby připočítat. Na druhou stranu se zvýšily slevy na dani a sjednotila se sazba daně na úrovni 15 %, což by mělo tuto nevýhodu údajně kompenzovat v porovnání s předchozími daňovými povinnostmi.

Výhody a nevýhody paušálních výdajů

Výhody

Mezi zřejmě nejmarkantnější výhody patří:

• výhodné pro ty, kteří mají skutečné náklady nižší než náklady vypočtené příslušným procentem z příjmů, neboť si tak mohou snížit daňový základ o vyšší částku a platit tak nižší daně. V některých případech tak poplatník ušetří i velké finanční prostředky.
• administrativní úspora – není nutné evidovat a archivovat veškeré doklady spojené s výdaji v souvislosti s podnikatelskou nebo jinou samostatně výdělečnou činností
• úspory v souvislosti s vedením účetnictví nebo daňové evidence, za daňové poradce apod.

Nevýhody

• výdaje uplatněné procentem z příjmů jsou od 1.1.2008 konečné celkové náklady a není tedy možné kromě nich zahrnout do výdajů další výdaje, např. zaplacené zdravotní a sociální pojištění, jako tomu bylo dosud,
• pokud poplatník uplatňuje výdaje paušálně, nemůže za dané zdaňovací období uplatňovat odpisy v prokázané výši, ani o tuto dobu prodloužit odpisování pro daňové účely. Odpisy vede pouze evidenčně (pro případ, že by začal uplatňovat výdaje ve skutečné výši).
• povinnost evidovat veškeré příjmy přijaté v hotovosti nebo na účet během zdaňovacího období (od 1.1. do 31.12.),
• je-li poplatníkem plátce DPH, nezbaví se povinnosti vést evidenci o skutečných výdajích prokazatelně vynaložených při podnikání, neboť podle §27 Zákona č. 235/2004, o DPH je povinen uchovávat všechny daňové doklady rozhodné pro stanovení daně po dobu 10 let.

Na první pohled se může zdát, že počet nevýhod rapidně převyšuje počet pozitiv. Ovšem administrativní náklady a čas, které ušetří podnikatel tím, že nemusí shromažďovat a evidovat veškeré doklady spojené s jeho podnikatelskou či jinou samostatně výdělečnou činností, mohou být obrovské. Nehledě na to, že má-li fyzická osoba skutečné výdaje minimální, může si je právě výpočtem z příjmů výrazně zvýšit a tím také snížit základ daně, potažmo tak daňovou povinnost.

Přechod ze skutečných výdajů na výdaje paušální

Při přechodu z uplatňování skutečných výdajů na uplatňování výdajů procentem z příjmů se musí podnikatel řídit zákonem o dani z příjmů, konkrétně §23, odst. 8. Při přechodu je potřeba upravit základ daně za předchozí zdaňovací období. Takže např. rozhodne-li se podnikatel, že od 1.1.2008 bude uplatňovat výdaje procentem z příjmů, musí upravit základ daně za rok 2007. To znamená, že základ daně upraví již v daňovém přiznání za rok 2007, které podává do 31. března 2008. Zde zároveň i informuje svůj finanční úřad o tom, že od nového zdaňovacího období přechází na uplatňování výdajů procentem z příjmů.

Určitý problém nastane, rozhodne-li se podnikatel až v průběhu kalendářního roku, že přejde např. z vedení daňové evidence na uplatňování výdajů procentem z příjmů. Podle zákona musí upravit základ daně za období předcházející tomu, kdy ke změně dojde. To znamená, že pokud se v průběhu roku podnikatel rozhodne přejít na paušální výdaje, má najednou špatné daňové přiznání za předchozí období a musí jej upravit dodatečným daňovým přiznáním. Ovšem to se již nemusí vždy vyplatit, neboť musí zaplatit určité sankce. Proto je dobré rozmyslet přechod na paušální výdaje dostatečně dopředu.

Úprava základu daně závisí na tom, co před přechodem na uplatňování výdajů procentem z příjmů podnikatel vede.

• účetnictví: základ daně upraví:
• o zůstatky vytvořených rezerv a opravných položek,
• výnosů příštích období, výdajů příštích období, příjmů příštích období a nákladů příštích období; nájemné včetně nájemného u finančního pronájmu se do základu daně zahrne pouze v poměrné výši.
• daňovou evidenci: základ daně upraví:
• o výši pohledávek a závazků s výjimkou přijatých a zaplacených záloh,
• o cenu nespotřebovaných zásob a o zůstatky vytvořených rezerv; nájemné u finančního pronájmu se do základu daně zahrne pouze v poměrné výši. Do základu daně se zahrne při dalším prodeji nespotřebovaných zásob již zahrnutých do základu daně pouze rozdíl, o který převyšuje cena, za níž byly nespotřebované zásoby prodány.
• ani daňovou evidenci ani účetnictví:
• o cenu nespotřebovaných zásob,
• o výši pohledávek a zaplacených záloh.

Stručně se dá shrnout, že úprava základu daně se týká především pohledávek a závazků, hodnoty nespotřebovaných zásob a vytvořených rezerv. Podnikatel je tedy povinen v případě, že upravuje základ daně, zvýšit jej o neuhrazené pohledávky a zároveň si může snížit základ daně o neuhrazené závazky.