Pokud fyzická osoba v daném zdaňovacím období vykáže vyšší výdaje, než byly její příjmy, je rozdíl ztrátou. Fyzická osoba tak vykáže ve svém daňovém přiznání záporný základ daně, a pokud i přes úpravy zjištěného základu daně bude základ daně stále záporný, vykazuje poplatník daňovou ztrátu.
Co se dozvíte v článku
Zatímco právnické osoby mají jeden základ daně, fyzické osoby v rámci svého daňového přiznání vykazují nejen základ daně, ale i dílčí základy daně.
Dílčí základ daně u fyzické osoby
Zákon o daních z příjmů definuje pět dílčích základů daně u daně z příjmu fyzických osob. Fyzická osoba tak ve svém daňovém přiznání vykáže odděleně základ daně pro:
- Příjmy ze závislé činnosti
- Příjmy ze samostatné činnosti
- Příjmy z kapitálového majetku
- Příjmy z nájmu
- Ostatní příjmy
Při stanovení základu daně se tak vychází z informací o příjmech a výdajích poplatníka. Pro zjištění základu daně je tak zapotřebí znát výsledek hospodaření, pokud poplatník vede účetnictví. Pokud poplatník vede daňovou evidenci nebo jednoduché účetnictví, zjistí se základ daně jako rozdíl mezi příjmy a výdaji.
Z jakých příjmů může vzniknout daňová ztráta?
Zákon o daních z příjmů definuje, z jakých příjmů může fyzickým osobám vznikat ztráta. Pokud tak výdaje přesáhnou příjmy v případě vedení účetnictví, vedení daňové evidence nebo podle záznamů o příjmech a výdajích a jedná se o příjmy ze samostatné činnosti nebo o příjmy z nájmu, je rozdíl ztrátou. Fyzickým osobám tak nemůže vzniknout ztráta z příjmů z kapitálového majetku, z příjmů ze závislé činnosti a ostatních příjmů.
Zákon o daních z příjmů ale zároveň umožňuje poplatníkům kompenzovat vzniklou ztrátu případným vykázaným ziskem, který poplatník vykazuje v daném zdaňovacím období, v jiném dílčím základu daně. Ztrátu tak může poplatník kompenzovat případnými zisky ze samostatné činnosti, příjmy z kapitálového majetku, příjmy z nájmu a ostatními příjmy. Daňovou ztrátu však nelze využít ke snížení dílčího základu daně ze závislé činnosti.
Převedení ztráty na spolupracující osobu
V rámci optimalizace daňové povinnosti fyzické osoby rády využívají institutu spolupracujících osob. Na spolupracující osobu je tak možné přerozdělit příjmy a výdaje ze samostatné činnosti, a to i v případě, že poplatník vykazuje daňovou ztrátu.
Převedení ztráty na spolupracující osobu je výhodné zejména tam, kdy spolupracující osoba má i další příjmy, kterými by mohla převedenou ztrátu kompenzovat – tomu je tak zejména v případě, že má spolupracující osoba příjmy ze samostatné činnosti.
Jak můžu ztrátu uplatnit?
Daňová ztráta je položkou odčitatelnou od základu daně. Pokud poplatník daňovou ztrátu vykázal, může si ji uplatnit a snížit tím tak svůj základ daně, a to ať už v plné výši nebo jen částečně. Daňovou ztrátu musí poplatník vyčerpat nejpozději v pěti zdaňovacích obdobích bezprostředně po období, za které byla daňová ztráta stanovena. Pokud poplatník ztrátu ve stanovené lhůtě nevyužije, propadá.
Daňovou ztrátu ale může poplatník uplatnit i zpětně, a to ve dvou zdaňovacích obdobích, která bezprostředně předcházela zdaňovacímu období, ve kterém byla daňová ztráta vykázána. Pokud by poplatník ztrátu uplatnit nechtěl, může se proaktivně vzdát práva na uplatnění daňové ztráty. V případě, že bude chtít poplatník vzdání se ztráty využít, musí o tomto rozhodnutí informovat správce daně v termínu pro podání daňového přiznání
Pozor na prodloužení lhůty pro kontrolu správcem daně
Vykázání daňové ztráty s sebou však přináší i svá negativa, a to formou prohloubení doby pro případnou kontrolu ze strany správce daně, konkrétně potom na lhůty pro doměření daně.
Zatímco obecná lhůta pro stanovení daně je tříletá, v případě vykázání daňové ztráty se lhůta automaticky prodlouží o dalších pět let. Nezáleží přitom ani na tom, zda byla nebo nebyla daňová ztráta v rámci daňového přiznání uplatněna jako položka odčitatelná od základu daně.
ČLÁNKY DO MAILU