Uran: Energie budoucnosti a symbol 21.století?

Ropa je stále dražší, protože se pomalu, ale jistě stává nedostatkovým zbožím. K neklidné situaci přispívá i fakt, že se nejčastěji těží v politicky nestabilních oblastech, a tak je její širší užití v budoucnu diskutabilní. I když ropě de facto patřilo celé 20.století, postupně sestupuje z nejvyšší pozice a její úlohu začíná přebírat uran. Hnacím motorem vzrůstající poptávky po této komoditě je především systém celosvětové výstavby elektráren, které ke své činnosti uranový koncentrát potřebují. Ceny uranu tak rapidně rostou a společnosti, které se specializují na vyhledávání, těžbu nebo obchod s uranovou rudou se stávají pro tisíce akcionářů výhodnou a ziskovou investicí.

Energetické zlato

To, co dělá uran tolik žádaným, je především jeho tisícinásobný energetický potenciál oproti běžným fosilním palivům, jako jsou právě ropa, uhlí a zemní plyn. Růst poptávky po uranu v současnosti překonává nabídku, dnešní světová produkce je schopna uspokojit pouze necelých šedesát procent spotřeby. Ta podle Světové nukleární asociace (WNA) byla za minulý rok okolo 65 tisíc tun uranové rudy. Podle předpovědí by při současné spotřebě měl uran vystačit na dalších 85 let. Pro porovnání: uhlí by mělo vystačit na zhruba 155 let, ropa na 40 a zemní plyn na 60 let.

„Uvedená čísla ovšem neznamenají, že je žádoucí vybrat zdroj, který vydrží nejdéle, tj. uhlí. Pokud bychom to udělali, znamenalo by to enormní emise oxidu uhličitého – na jednotku vyrobené energie ve srovnání se zemním plynem zhruba dvojnásobné – a výrazné urychlení globální změny klimatu,” uvádí mluvčí Greenpeace Karel Dolejší. Právě obavy z postupného globálního oteplování vedou vlády mnoha zemí k zamyšlení, jakým způsobem vyřešit problém s rostoucí potřebou elektrické energie na straně jedné a nutností zachovat co nejšetrnější postup vzhledem k životnímu prostředí při její výrobě na straně druhé.

Těžba v české kotlině

Bývalé uranové doly na českém území se nacházejí v blízkosti Jáchymova. Těžba v nich probíhala v letech 1939 až 1962. V současnosti je jediným otevřeným dolem v České republice a zároveň i v celé EU důl Rožná na Ždársku. Podle Richarda Vaculy ze státního podniku Diamo s.p., který se těžbou a zpracováním uranové rudy zabývá, bude společnost těžit do doby, do které se jí to bude ekonomicky vyplácet. Záměrem je vytěžit ekonomicky dostupné zásoby z dosud rozfárané oblasti dolu (tj. do úrovně 24.patra dolu), což může být po dobu 3 až 5ti let a současně udělat geologický průzkum zásob v hloubce pod 24.patrem.

Nejvýznamnějším odběratelem tohoto hlubinného dolu je skupina ČEZ, a.s., poslední rok se tato surovina dodává také do zahraničí. V případě Českých energetických závodů je uranový koncentrát odvážen do zahraničních konverzních závodů. Jak ale uvádí Vacula, ne pro účely prodeje. „Uran se vrací do ČR ve formě jaderného paliva, protože uranový koncentrát je jen poloproduktem pro výrobu paliva. V konverzních závodech probíhá chemické zpracování uranového koncentrátu, jehož výsledkem je fluorid uraničitý, reprezentující další stupeň celého procesu, na jehož konci je jaderné palivo,” uvádí Vacula.

I když měl být důl Rožná několikrát uzavřen, kvůli rostoucí ceně suroviny na komoditních trzích se ukončení těžby uranu již několikrát posunulo. Navíc se objevuje stále více zahraničních firem, které mají o český uranový průmysl eminentní zájem. Spolu s australskou společností Uran Ltd. se o podíl na těžbě podzemních zásob perspektivní suroviny snaží i ruská korporace Tvel, která zpracovává český uran na palivo následně dodáváné elektrárně v Dukovanech.

Investice do uranu – zlatý důl?

Uranová těžba není zajímavá jen z pohledu výdělku těžebních společností, ale také těch, kteří se na jejich vlastnictví podílí nebo mají zájem podílet. Každého, kdo by chtěl na současné „uranové horečce” vydělat, zajímá, který ze způsobů investice v této oblasti je nejvýdělečnější a současně nejjistější – investovat do specializovaných fondů, nakoupit akcie těžařských společností nebo si pořídit finanční deriváty, které se vztahují na cenu uranu? „ Z hlediska poměru výnosu k riziku bude asi nejlepší investovat do společností zabývajících se těžbou a zpracovaním uranu,” radí Boris Tomčiak, analytik společnosti Colosseum a.s. Podle něj je na trhu dostatečné množství titulů, ze kterých si investor může vybrat. Má na výběr jak velké diverzifikované společnosti, které kromě uranu těží i jiné komodity (např. Cameco, Rio Tinto, BHP Biliton), tak i menší společnosti, které se zaměřují hlavně na těžbu uranu (např. Uranium One, Denison Mining, Strathmore Minerals).

Nejen nákupem akcií ale lze na této komoditě vydělat. Objevuje se stále více případů, kdy lidé, často do té doby netknutí znalostmi o investicích nebo obchodech na burze, nakupují pozemky v místech, kde existuje určitá pravděpodobnost nálezu tohoto stříbrobílého lesklého kovu. To, co je vedlo k těmto krokům, byl raketový růst ceny uranu. Extremní růst ceny uranu se podle Borise Tomčiaka datujeme už přibližně od roku 2004. V tu dobu totiž začaly k investorům proudit informace o zvyšující se předpokládané spotřebě této suroviny. Cena vzrostla až na úroveň 140 USD za libru, z krátkodobého hlediska to bylo označováno za malou bublinu. „Proto i za poslední měsíc cena spadla z rekordních výšin o 35 % níže až na úroveň 90 USD,” říká Tomčiak a dodává, že jasným důvodem růstu ceny byly obavy z nedostatku komodity.

Jaký další postup by měl tedy zvolit potencionální investor, když by se rozhodl zúročit své peněžní prostředky tímto způsobem? „Doporučili bychom investovat do cenných papírů těžebních společností. Záleží na osobní rizikové preferenci investora. Zda si vybere velké diverzifikované společnosti a nebo si zvolí menší, výhradně na těžbu uranu zaměřené společnosti, které mají velký potenciál růstu, ale je s nimi spojené i vyšší riziko,” radí Tomčiak. Jako další možnost uvádí nákup akcií fondu Nufcor Uranium, společnosti, která přímo investuje do fyzického uranu nebo pořízení futures kontraktů na burze Nymex v New Yorku.

Zda bude uran opravdu surovinou číslo jedna na komoditních trzích tohoto století, nelze nyní s dostatečnou jistotou tvrdit. Poptávka po jeho zásobách a dodatečné těžbě se samozřejmě bude odvíjet od trendu výstavby jaderných elektráren a síle prosazování ekologických hledisek. O čem se ale v současnosti nemusí pochybovat, je stále ještě vysoká cena uranu a dobrá možnost na aktuálním dění uváženou investicí profitovat.