Ten titulek je zmatečný. Nejvyšší soud pouze konstatoval, že podle jeho názoru je v tomto jednom případě věc sporná, tak by měli najmout znalce.
- Z toho nevyplývá, že musí najímat znalce pokaždé.
- Znalce mohli najmout i dosud, nic se nemění.
- Když posudek znalce firma neuzná, bude soud jako dosud.
- Dva soudy měly názor shodný s finančním úřadem, jeden soud se neshodl, ale ani on neřekl že v podstatě věci neměl pravdu.
- Nejvyšší soud nijak nespecifikoval, co je sporný případ a co ne. Pouze se jim tam zdálo, v oboru laikům, že sporný je, a tak to posoudili jinak, nežli odborníci se zkušenostmi.
Zkrátka pro lidi z finančáku byla věc křišťálově jasná, pro dva soudy také, ale Nejvyšší soud řekl, že tam kde by mohla firma s rozhodnutím finančního úřadu nesouhlasit, což je pokaždé, má, a tedy vlastně pokaždé, najímat znalce. Daňový poplatník, co to všechno platí, opět zapláče.
Ono je to celé zmatečné už co se týče žaloby.Spor byl ne o vlastní rozhodnutí, ale o to, zda "Úřad (ne)mohl spolehlivě vyvrátit závěr stěžovatele". Potom nutně vznikají takové nesmysly. Zajímavé, že si to nejvyšší soud neuvědomil, na hru přistoupil, a vydal z podstaty věci nesmyslný výrok.
Takže od teď když bude úřad posuzovat i triviality, jestli je to kolečko, nebo čtvereček, bude povinen pokaždé najímat znalce.