Ministerstvo změny hájí tím, že chce jen sjednotit systém úroků a že podnikatel stále bude moct požádat o náhradu škody. Jak však upozorňují odborníci, tato změna způsobí, že podnikatelé budou nuceni přešlapy finanční správy řešit skrze další zdlouhavé a nákladné soudní řízení.
Čtěte také: Změní se lhůta pro elektronické podání přiznání a také pro vrácení přeplatků
Za nezákonnou exekuci se nyní platí 32% úrok
Novela daňového řádu, která legislativně ukotvuje online finanční úřad, mění termíny pro podání přiznání a přeplatků na dani a vratek DPH, přináší i revizi sankčního systému. Zatímco některé navrhované novinky jsou pro podnikatele příznivé, jiné naopak zhorší jejich stávající postavení. Mezi negativní změny patří výrazné snížení úroků z neoprávněného jednání správce daně a zrušení úroků z nezákonného vymáhání daně.
Nyní se vyplácí dva druhy úroků v případě, které spadají pod úrok z neoprávněného jednání správce daně, kdy se ukáže, že byla daň finančním úřadem nesprávně stanovena:
Úrok za nesprávné stanovení daně (odst. 1 § 254 daňového řádu)
Správce daně jej vyplatí v případě, že se v odvolacím nebo soudním řízení zjistí, že daň byla nesprávně stanovena, a platí se v případě, kdy daňový subjekt nesprávně stanovenou daň dobrovolně uhradí. Úrok je ve výši REPO sazby + 14 %, momentálně tedy 16 %.
Úrok za nezákonné vymáhání (odst. 1 § 254 daňového řádu)
Správce daně jej vyplatí v případě, že se v odvolacím nebo soudním řízení zjistí, že daň byla nesprávně stanovena, a platí se v případě, kdy daňový subjekt nesprávně stanovenou daň dobrovolně neuhradí a ta je na něm poté exekučně vymáhána (typickým příkladem jsou zajišťovací příkazy a následné exekuce). Pokud se ukáže, že zajišťovací příkazy byly nezákonné nebo byly sice zákonné, ale exekuce neměla proběhnout (např. mělo stačit zřízení zástavního práva), platí se úrok ve dvojnásobné výši, aktuálně tedy 32 %.
Pokud je soudem přiznána náhrada škody, tak se již vyplacený úrok na náhradu započte a ministerstvo doplatí jen zbytek. Pokud je ten úrok vyšší, než je vysouzená náhrada, tak se vracet nemusí. Nezřídka se stává, že podnikatel je s úrokem spokojen a o náhradu škody se ani nesoudí. Výhodou těchto úroků rovněž je, že se podnikatel dostane k finančním prostředkům dříve.
Čtěte také: Podpásovka pro podnikatele, lhůta na vratky DPH se má prodloužit na 45 dní
Úrok ze přešlap berňáku má výrazně klesnout
Stávající úrok z neoprávněného jednání správce daně však chce ministerstvo nahradit úrokem z nesprávně stanovené daně. Má tak dojít ke zrušení úroku za nezákonné vymáhání. Samotný úrok z nesprávně stanovené daně má klesnout na na REPO sazbu + 8 %, aktuálně tedy 10 %.
Ministerstvo změny hájí tím, že chce sjednotit systém úroků tak, aby vykazoval celkovou přehlednost a logiku. Snahou je přitom nevytvářet nesystémové výjimky a nezakládat jiné podmínky pro daňové subjekty a pro správce daně. Úrok hrazený daňovým subjektem i úrok hrazený správcem daně by měl vyjadřovat tzv. cenu peněz, jejíž výše je v principu dána úrokem z prodlení podle občanského zákoníku. Tato paušální „cena peněz“ by měla být logicky stejná bez ohledu na to, který subjekt ji z důvodu svého pochybení platí, tedy bez ohledu na to, zda se jedná o daňový subjekt nebo stát,
píše na svém webu ministerstvo financí.
Pokud je finančním úřadem způsobena škoda, která tuto cenu peněz přesahuje (což se v typických případech zpravidla neděje), nelze ji podle ministerstva řešit paušálním úrokem. Úroky za pozdní vrácení přeplatku či nesprávné stanovení daně vznikají automaticky bez toho, aby se zkoumalo zavinění ze strany úředníka nebo vznik případné škody. K jejich vyplacení tak dojde i tehdy, když reálná škoda vůbec nevznikla,
dodává ministerstvo.
Podle ministerstva mají podnikatelé v takovém případě využít obecný institut náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem orgánu veřejné moci podle zákona o náhradě škody (č. 82/1998 Sb.). Ten cílí na pokrytí skutečné škody, která se může případ od případu lišit. Zmíněný institut dopadá na všechny orgány veřejné moci, nejen na správce daně. A díky tomu, že o výši škody ve finále rozhoduje soud, je tento nástroj zárukou jednotného přístupu bez ohledu na to, jaký orgán veřejné moci škodu způsobil. Na jeho základě pak může být požadována náhrada přímo po konkrétní osobě, která škodu způsobila (tzv. regresní úhrada). Z pohledu motivace úředníků je přitom hrozba možné regresní úhrady větším „strašákem“ než vyplacení úroku podle daňového řádu, u něhož se nezkoumá zavinění ani vazba na konkrétní osobu, která pochybila,
tvrdí ministerstvo na svých stránkách.
Podnikatelé se dostanou k penězům později, varují odborníci
Jak však upozorňují odborníci, oba stávající typy úroku jsou judikaturou chápány jako jednoduchá a rychlá paušální náhrada škody. Vyplácí se do 15 dnů od zjištění nezákonnosti rozhodnutí, a teprve pokud s jejich výší není podnikatel spokojen, může postupovat podle zákona o odpovědnosti státu za škodu, způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.
Snížení úroků tak způsobí, že podnikatelé budou nuceni přešlapy finanční správy řešit skrze zdlouhavou a nákladnou náhradu škody. Namísto rychlé a jednoduché náhrady škody ministerstvo navrhuje pomalou a složitou soudní cestu. Spor o daně obvykle u těch závažných případů trvá několik let, a pokud návrh ministerstva projde, bude muset podnikatel po vyhraném sporu místo nynějších 15 dní opět projít další několikaletou soudní anabázi o náhradu škody. Nejdříve se totiž musí podat výzva k náhradě škody ministerstvu financí, které má na odpověď šest měsíců. Vzhledem k tomu, že ministerstvo standardně výzvy zamítá, musí podnikatel zpravidla podat žalobu a absolvovat celé soudní kolečko, včetně případných odvolání a dovolání, nanovo.
Kritika návrhu se objevuje i v připomínkách podnikatelských asociací k návrhu novely. Jak Komora daňových poradců ČR, tak Hospodářská komora ČR upozorňuje, že jde o nepřijatelné změny a že nepřipadá v úvahu, aby jedinou kompenzací za přešlapy finanční správy byla úhrada ceny peněz. Navrhované řešení podle nich vnáší do daňového řízení významnou neodůvodněnou nerovnost. V případě pochybení daňového subjektu je daňový subjekt povinen kromě úroku platit také penále. Při pochybení správce daně, a to i v případě nezákonné exekuce, má správce daně platit pouze úrok, jakožto cenu peněz. To je nepřijatelné především např. v návaznosti na nezákonně prováděnou daňovou exekuci. Zde i ustálená judikatura NSS jednoznačně potvrzuje, že provedení daňové exekuce je obecně nevratný proces, který významně negativním způsobem ovlivňuje daňový subjekt a ve většině případů vede k jeho významným ekonomickým potížím trvalého charakteru a v mnoha případech i k jeho ekonomickému zániku,
varuje Komora daňových poradců ČR.
Podobně se pro server Podnikatel.cz vyjádřil i daňový expert Michal Hanych, vlastník společnosti SimpleTax, který se specializuje na spory s finančními úřady. Také on se snížením úroků nesouhlasí. Chápu argument, že úroky by měly být symetrické pro případy porušení povinností jak na straně daňových subjektů, tak i na straně správce daně. Na druhou stranu je zřejmé, že postižení daňového subjektu neoprávněnou exekucí je mnohem závažnější, může vést i k znemožnění dalšího podnikání, a to byl i důvod současné úpravy. Zároveň v současné praxi je nefunkční nahrazení škody způsobené státem při neoprávněných exekucích, jak se projevilo například u likvidačních zajišťovacích příkazů,
uzavřel Hanych.
Informace, jak se má změnit celý sankční systém, přineseme v dalším článku.
ČLÁNKY DO MAILU