Úroky jako takové reflektují odměnu za poskytnutí finančních prostředků, které inkasuje věřitel od dlužníka. Existují ale i úroky, které se používají jako sankce – například úroky z prodlení při pozdní úhradě. Úroky z prodlení pak mohou vzniknout například z titulu pozdní úhrady dodavatelské faktury – tzv. smluvní úroky anebo úroky z prodlení za pozdní úhradu daně nebo jiných povinných odvodů do státního rozpočtu.
Co se dozvíte v článku
Úroky z prodlení z titulu opožděných plateb
Zákonná úprava úroků z prodlení je obsažena v občanském zákoníku. Občanský zákoník pak stanovuje, že „po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný“.
Daňovou uznatelností smluvních úroků z prodlení a obecně smluvních sankcí, kterými může být i například penále nebo pokuta, se zabývá zákon o daních z příjmů. V případě, že byly smluvní sankce do konce zdaňovacího období uhrazeny, považují se tyto smluvní sankce za daňově uznatelný náklad. Pokud by však k úhradě nedošlo, musí se tyto náklady vyloučit jako daňově neuznatelný náklad v daňovém přiznání.
Smluvní sankce od státních subjektů
Úroky z prodlení, které vzniknou vůči správci daně, jsou obecně považovány za nedaňový náklad a musí se vyloučit v daňovém přiznání jako nedaňový náklad. Zákon o daních z příjmů totiž definuje, že za výdaje (náklady) vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů pro daňové účely nelze uznat penále, úroky z prodlení a pokuty s výjimkou uvedenou v § 24 odst. 2 písm. zi), přirážky k pojistnému na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a k pojistnému na veřejné zdravotní pojištění a náklady spojené s trestem uveřejnění rozsudku podle zvláštního právního předpisu.
Obecně lze tedy veškeré sankce plynoucí ze strany správce daně, příp. jiných státních orgánů, označit za daňově neuznatelné výdaje.
Pozor na úroky od spojených osob
Zákon o daních z příjmů definuje spojené osoby. Za spojené osoby se pak považují kapitálově spojené osoby a jinak spojené osoby. Kapitálově spojenými osobami se rozumí takové osoby v případě:
- že se přímo podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech druhé osoby anebo se jedna osoba přímo podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech více osob; a přitom tento podíl představuje alespoň 25 % základního kapitálu nebo 25 % hlasovacích práv těchto osob, jsou všechny tyto osoby vzájemně osobami přímo kapitálově spojenými,
- jestliže se jedna osoba nepřímo podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech druhé osoby anebo se jedna osoba přímo nebo nepřímo podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech více osob; a přitom tento podíl představuje alespoň 25 % základního kapitálu nebo 25 % hlasovacích práv těchto osob, jsou všechny tyto osoby vzájemně osobami kapitálově spojenými.
Druhou skupinou spojených osob jsou takové osoby za situace, kdy se:
- jedna osoba podílí na vedení nebo kontrole jiné osoby
- shodné osoby nebo osoby blízké se podílejí na vedení nebo kontrole jiných osob a tyto osoby jsou vzájemně osobami jinak spojenými
- jsou ovládající a ovládaná osoba a také osoby ovládané stejnou osobou
Dále se za jinak spojené osoby považují osoby blízké a osoby, které by vytvořily právní vztah za účelem snížení základu daně nebo snížení daňové ztráty. Za jinak spojené osoby se však nepovažují osoby, kdy je jedna osoba členem dozorčích rad obou osob.
V případě, že jsou úroky stanoveny mezi spojenými osobami, je zapotřebí kontrolovat sjednanou cenu. Zákon o daních z příjmů totiž definuje tzv. ceny obvyklé, kdy v případě, že se stanovené ceny liší od cen, které by byly sjednány mezi osobami, které nejsou vzájemně spojené, musí se o tento rozdíl upravit základ daně, pokud není rozdíl uspokojivě doložen. Pokud jsou tedy úvěry a zápůjčky poskytovány mezi spojenými osobami, je zapotřebí přihlížet k obvyklým cenám na trhu.
Pokud se jedná o úroky placené spojené osobě, je zapotřebí také testovat vlastní kapitál na tzv. test nízké kapitalizace. Při testu nízké kapitalizace se testuje výše vlastního kapitálu v poměru k úvěrům a zápůjčkám od spojených osob. Pozor na případy, kdy společnost vykazuje záporný vlastní kapitál – v takovém případě jsou všechny finanční náklady související s úvěry a zápůjčkami považované za daňově neuznatelný výdaj.
Kdy nejsou úroky od fyzické osoby daňově uznatelné?
Zákon o daních z příjmů omezuje daňovou uznatelnost úroků v případě, že úvěr nebo zápůjčku poskytla fyzická osoba, která nevede účetnictví. Za výdaje (náklady) vynaložené na zajištění, udržení a dosažení příjmů se považují smluvní pokuty, úroky z prodlení, poplatky z prodlení, penále a jiné sankce ze závazkových vztahů, jen pokud byly zaplaceny; a dále úroky ze zápůjček a úroky z úvěrů v případě, kdy věřitelem je poplatník uvedený v § 2, který nevede účetnictví, jen pokud byly zaplaceny.
Pokud je tedy příjemcem úroků fyzická osoba, která nevede účetnictví, zdaní přijaté úroky až v okamžiku jejich skutečného obdržení. Ustanovení zákona platí jak pro tuzemské, tak i pro zahraniční fyzické osoby.
Úroky jako součást ocenění dlouhodobého majetku
Specifický příklad tvoří úroky, které vznikají z úvěru na financování majetku. V takovém případě má účetní jednotka možnost volby, zda úroky zahrne do pořizovací ceny majetku anebo se stanou součástí nákladů. Jak bude k těmto úrokům účetní jednotka přistupovat, se upraví v interních směrnicích účetní jednotky.
Pakliže se účetní jednotka rozhodne, že úroky budou tvořit součást pořizovací ceny majetku, zvýší hodnota úroků pořizovací cenu majetku, pouze však do okamžiku zařazení majetku do užívání. Úroky, které vzniknou v souvislosti s pořízením majetku po době, kdy byl majetek zařazen do užívání, se stanou součástí nákladů za období, se kterým věcně a časově souvisí.
ČLÁNKY DO MAILU