Vzdělání pro konkurenceschopnost – to není pouze název jednoho z operačních programů z fondů Evropské Unie, ale také konstatování prostého faktu, že nebudete-li pečovat o znalosti a rozvoj kvalifikace svých zaměstnanců a sebe, nebudete patrně příliš úspěšní. Ještě před docela nedávnou dobou bylo firemní vzdělávání spíše než čímkoli jiným položkou na seznamu zaměstnaneckých benefitů, a je třeba říct, že položkou řazenou mezi ty cenné. V současnosti na něj stále více firem pohlíží ne jako na benefit a přidanou hodnotu pro své zaměstnance, ale jako na jádro a jeden ze základních předpokladů pro úspěšné podnikání. Rozvoj znalostí a dovedností v různých oblastech od faktických a technických záležitostí, přes kombinované dovednosti po softskills se stal ne přidanou hodnotou, ale nutností.
Na trhu působí velké množství firem, které poskytují služby v oblasti vzdělávání. Od skutečně velkých a univerzálních, přes menší, po nezávislé odborníky a lektory, kteří se obvykle specializují na konkrétní oblasti, jež jsou v jejich kompetenci. Tím vzniká velice široká a pro někoho nepřehledná nabídka, v níž není snadné získat za své peníze optimální přidanou hodnotu. Přesto náklady na vzdělávání je možné poměrně snadno optimalizovat. Podívejme se na to, jak.
Co potřebujeme a kdo to zaplatí?
Každá firma má své individuální potřeby a s nimi související nároky na vzdělávání svých pracovníků. Aby se firemní vzdělávání vyplatilo, znamená to především, že je potřeba nasměrovat je tak, aby pokrývalo skutečné potřeby, které firma má. Proto není špatné, je-li prvním krokem k vzdělávání zaměstnanců především analýza současného stavu a potřeb společnosti. I když takové analýzy samozřejmě nabízejí vzdělávací a poradenské firmy, není od věci realizovat ji vlastními silami, respektive za pomocí nezávislých profesionálů. Pokud se totiž následně rozhodneme svůj další rozvoj realizovat pomocí firem, které poskytují komplexní služby, získáme touto cestou jednak lepší kontrolu nad potřebností jednotlivých kurzů nebo školení, jednak potřebný nestranný nadhled na věc.
Zdaleka nejlepší cestou, jak zafinancovat firemní vzdělávání, je využít některé z možností jeho placení z fondů EU. Vzdělávací společnosti, které umí podávat projekty do těchto fondů, nám mohou významně pomoci s jejich administrací. Půvabnou vlastností vzdělávání je, že touto cestou ho můžeme pořídit skutečně velmi lacino. Nevýhodou pak, že právě takto někdy vznikají neoptimální vzdělávací programy, které vzdělávají naše zaměstnance (v jejich pracovním čase) ve věcech, které bezprostředně nepotřebujeme. Kromě toho projekty fungují nárazově a jakmile jsou jednou podány a schváleny, jsou málo flexibilní.
Rozhodneme-li se vzdělávání zaměstnanců financovat sami, máme potřebnou flexibilitu, širší možnosti výběru dodavatele respektive dodavatelů a také vyšší náklady při velmi malé byrokratické zátěži. Reálně je tak řešení otázky co potřebujeme a kdo to zaplatí vždy na každé konkrétní firmě. Jedna věc v oblasti nákladů ale platí vždy: vzdělávání je nejdražší tam, kde není konkurence.
Velcí a malí
Jak bylo řečeno, na trhu působí celá řada vzdělávacích firem a jednotlivých profesionálů. Služeb velkých hráčů využijeme především tehdy, když chceme vypracovat a následně zrealizovat celou vzdělávací strategii. Velké firmy mají lektory a konzultanty pro jednotlivé oblasti rozvoje firem, kterých mohou využívat podle aktuální potřeby a podle nastavení vzdělávací strategie. Mají také specialisty na metodiku a řízení vzdělávacích procesů. Využití jejich služeb je sázka na jistotu, nicméně například v případě, že potřebujeme rozvíjet pouze jednu konkrétní kompetenci, nebo poradit v konkrétní oblasti, jsou jejich služby drahé. Kromě toho pro některé firmy, které zakládají své podnikání na maximální přidané hodnotě a na synergických efektech je poměrně obtížné nabídnout konkrétní školení či kurz.
Menší firmy a také nezávislí specialisté a poradci (abychom předešli možným kolizím, autor tohoto článku je jedním z nich) mohou ve svých oborech nabídnout srovnatelnou kvalitu práce i znalostí jako velcí hráči (ostatně ti si je často najímají jako reálné dodavatele služeb), avšak laciněji. Kvalitní profesionál může v oborech, ve kterých pracuje, za přípravu a realizaci semináře nabídnout ve srovnání se vzdělávací společností o 50–70 % nižší cenu, a také, zvláště v případě dlouhodobější spolupráce, osobní přístup, který u komplexních dodavatelů většinou nelze zajistit. Na druhé straně volbě takového poradce či lektora musíme věnovat náležitou pozornost a věnovat čas zjišťování, zda je skutečně odborníkem. Vodítkem, kromě referencí, je zejména publikační a pedagogická činnost a také serióznost komunikace, která u některých poradců není samozřejmou.
Štíhlý princip
Firemní vzdělávání je nutnost, ale neměli bychom je brát jako něco, co musí mít z principu robustní konstrukci. Základem úspěšného a přitom finančně dostupného vzdělání je mít jasnou představu o kompetencích, které po jednotlivých typech zaměstnanců požadujeme a na základě toho o kurzech a seminářích, které jim chceme dopřát. Stejně jako v managementu firemních procesů i zde platí, že není od věci budovat vzdělávací strategii na štíhlém principu; tzn. je správně plánovat vzdělávání tak, aby poskytovalo efektivní minimum rozvoje požadovaných dovedností zaměstnanců, ale ne takové, které nepotřebujeme, nebo které s kompetenčními profily bezprostředně nesouvisí.
Při prosazování štíhlého principu firemního vzdělávání můžete někdy narazit na problém spočívající v tom, že různé kompetence spolu obsahově sousedí. Někdy tak můžeme být konfrontováni s tím, že aby naši zaměstnanci porozuměli problematice X, musí nejdříve porozumět Y. Takto může vzniknout takřka nekonečný řetězec který zvyšuje finanční i časovou náročnost vzdělávání. Jeho efektivní rozpoznání a rozetnutí je možné prakticky jen tehdy, máme-li přesnou představu o své strategii.
Zdroje
Velkým faktorem vytvoření laciné a přitom efektivní vzdělávací strategie pro firmu je dobrá znalost dodavatelů a jejich možností. Žádnou z cest, které zde byly naznačeny, bychom neměli a priori zavrhovat a naopak není dobré brát nic jako všespásné řešení. Představa „budeme si vzdělávat zaměstnance sami“, kterou se vydávají zvláště menší firmy, je sice laciná, ale nejen že neefektivní, ale i nebezpečná. Stejně tak koncepce „naprostého outsourcingu“ se nám nemusí vyplatit, vydáme-li se jí s naprostou důvěrou k jedinému dodavateli.
Na českém internetu najdeme celou řadu specializovaných serverů věnujících se vzdělávání a poradenství, katalogů vzdělávacích institutů (takto se často označují firmy které realizují firemní vzdělávání, protože to působí důvěryhodně) a nezávislých profesionálů. Porovnání jejich nabídek i možností je prvním krokem k efektivnímu vzdělávání – stejně, jako střízlivý, štíhlý a věcný přístup k němu.
ČLÁNKY DO MAILU