Většina podnikatelů využívá v rámci své ekonomické činnosti dlouhodobý majetek. Pokud na něj ale nemá aktuálně peníze, má z několika možností výběru, jak pořízení majetku financovat a využije tak dluhové financování. V tomto článku se zaměříme na pořízení automobilu, a to formou leasingu nebo úvěru. V čem spočívá rozdíl a jak se toto zachytí v účetnictví?
Při volbě, jaký typ úvěru nebo leasingu si podnikatelé vyberou, musí zvažovat dopad do účetní a daňové oblasti. Zatímco při pořízení majetku na úvěr jsou splátky daňově neúčinné, při leasingovém financování budou splátky daňově uznatelným nákladem.
Operativní leasing
Operativní leasing představuje nájem. V případě operativního leasingu si tak podnikatel vozidlo pronajme, a v rámci nájemního vztahu, který je uzavřen mezi nájemcem a pronajímatelem, vozidlo běžně užívá. Během nájemního vztahu a ani po jeho skončení nepřechází vlastnictví na nájemce.
V rámci operativního leasingu je většinou v ceně nájmu zahrnuto zákonné pojištění, havarijní pojištění, servis vozidla a příp. další sjednané služby. Uživatel předmětu nájmu tak nemusí „nic řešit“ a vozidlo běžně užívá. Operativní leasing se běžně sjednává na předem definovanou dobu užívání, a to nejčastěji v intervalech od 12 měsíců do 48 měsíců. Pozor však na najeté kilometry – v rámci smlouvy o operativním leasingu jsou stanovené hranice počtu ujetých kilometrů za dobu trvání nájemního vztahu.
V rámci smluvního vztahu se nájemce zavazuje měsíčně hradit smluvené nájemné. Toto nájemné je daňově účinným nákladem účetní jednotky. Hodnota majetku se neprojeví v aktivech účetní jednotky.
Finanční leasing
Finanční leasing spočívá stejně tak jako operativní leasing v pravidelném splácení leasingových splátek s tím rozdílem, že po ukončení sjednané doby leasingu přechází vlastnické právo na uživatele předmětu leasingu. Nejedná se tedy o klasický nájem jako v případě operativního leasingu.
Definice finančního leasingu je zakotvena v zákoně o daních z příjmů. Zákon o daních z příjmů definuje, že se finančním leasingem pro účely daně z příjmů rozumí přenechání hmotného majetku vlastníkem k užití uživateli za úplatu. Musí být ale zároveň splněny další podmínky.
V okamžiku vzniku smlouvy musí platit, že po uplynutí sjednané doby převede vlastník předmětu finančního leasingu vlastnické právo k němu za kupní cenu nebo bezúplatně na uživatele leasingu. Toto právo na převod musí být ujednáno. Na uživatele také musí být převedeny užívací práva k předmětu leasingu, povinnosti spojené s péčí o předmět leasingu a rizika spojená s užíváním leasingu.
Zároveň musí platit, že ke dni převodu vlastnického práva nebude kupní cena vyšší, než by byla zůstatková cena vypočtená ze vstupní ceny evidované u vlastníka, kdyby ho rovnoměrně odpisoval.
Poslední podmínkou, aby byl leasing klasifikován jako finanční leasing, je minimální doba finančního leasingu. Minimální doba finančního leasingu se rovná minimální době odpisování hmotného majetku podle zákona o daních z příjmů. U vozidel je to například pět let. Za určitých podmínek lze tuto dobu zkrátit o šest měsíců. Tato doba se počítá ode dne, kdy byl předmět leasingu přenechán uživateli ve stavu způsobilém k užívání.
Pokud by některé z těchto podmínek nebyly splněny, nejedná se o finanční leasing, ale o nájem. Zákon o daních z příjmů pak stanoví, že se finanční leasing považuje za nájem, pokud je finanční leasing ukončen před uplynutím minimální doby finančního leasingu nebo nedojde k převodu vlastnického práva.
Zákon o daních z příjmů dále definuje, že daňově uznatelným nákladem je leasingová splátka, pakliže bude předmět leasingu po jeho skončení zařazen do obchodního majetku. Zákon o účetnictví však stanovuje povinnost časového rozlišení a náklady na leasingové splátky tak musí být rovnoměrně účtovány do nákladů po dobu trvání leasingové smlouvy dle věcné a časové souvislosti.
Pokyn Generálního finančního ředitelství D-22 potom upřesňuje, za jakých podmínek je splátka finančního leasingu daňovým nákladem. Pokyn stanoví, že „u poplatníků, kteří vedou účetnictví, se úplata u finančního leasingu časově rozliší podle právních předpisů upravujících účetnictví.“ To ovšem neplatí pro podnikatele, kteří vedou daňovou evidenci. Poplatníkovi vedoucí daňovou evidenci „se poměrná výše úplaty u finančního leasingu připadající ze sjednané doby na příslušné zdaňovací období podle § 24 odst. 2 písm. h) zákona stanoví s přesností maximálně na kalendářní měsíce, a to i za každý započatý měsíc.“
Úvěrové financování
Při nákupu vozidla na úvěr jsou podmínky zcela jiné než při leasingovém financování. Pokud podnikatel zakoupí vozidlo formou úvěru, může přejít vlastnictví na uživatele předmětu úvěrového financování okamžitě. Pořízený majetek se tak stává obchodním majetkem účetní jednotky, je zařazen do účetnictví a tento majetek se bude vykazovat v aktivech účetní jednotky. Zároveň se účetně zachytí výše poskytnutého úvěru v pasivech účetní jednotky.
Splátka úvěru se většinou skládá ze splátky jistiny, úroku a příp. sjednaného pojištění. Nákladem účetní jednotky je tak pouze úrok a příp. sjednané pojištění. Vzhledem k tomu, že je majetek zařazen do obchodního majetku, vytvoří se k němu odpisový plán a nákladem také může být odpis tohoto majetku.
Pozor však na smluvní podmínky. Ve smlouvách o úvěr bývá sjednán zajišťovací převod práva. Zajišťovací převod práva je ochranou věřitele pro případ, kdy dlužník nebude plnit, a spočívá v tom, že vlastnictví předmětu úvěru bude převedeno až po úplném zaplacení úvěru. V takovém případě musí být pro umožnění odpisování majetku sjednána smlouva o výpůjčce, jinak není možné majetek odpisovat.
V případě úvěrového financování je zapotřebí platit další náklady, které souvisí s užíváním vozidla, jako je zákonné pojištění, havarijní pojištění nebo servis vozidla.
ČLÁNKY DO MAILU