Každý podnik potřebuje pro svou činnost různé prostředky, se kterými hospodaří. Má obchodní majetek, který můžeme označit účetně jako aktiva. Na straně druhé podnik vykazuje zdroje, z kterých byl majetek pořízen. Zdroje krytí majetku můžeme označit jako kapitál. V účetnictví hovoříme o zdrojích krytí jako o pasivech podniku. Tyto zdroje můžeme rozlišit na vlastní a cizí.
Cizí zdroje využívá většina podniků od těch nejmenších až po velké společnosti. Možná se to na první pohled nezdá, ale cizí kapitál je dokonce mnohdy levnější a výhodnější než další vlastní zdroje. To, že má podnik úvěr nebo půjčku, nemusí být znakem slabosti podniku, ale naopak dobrého finančního managementu. Samozřejmě, pokud se jedná o přiměřenou výši úvěru. U podniku se hodnotí tzv. stabilita, která je dána poměrem vlastního a cizího kapitálu.
Mezi oblíbené cizí zdroje patří úvěry a půjčky. Veřejnost se často domnívá, že rozdíl mezi úvěrem a půjčkou je v tom, že úvěr poskytne banka a půjčku jiný subjekt. Rozdíl je však v právní normě, která závazkový vztah upravuje.
Smlouvu o půjčce i smlouvu o úvěru mohou mezi sebou uzavírat podnikatelské subjekty, ale i ostatní fyzické osoby, které nepodnikají. V čem je tedy rozdíl?
Smlouva o půjčce
Na základě smlouvy o půjčce přenechá věřitel dlužníkovi věci, nejčastěji peníze. Dlužník se ve smlouvě zavazuje, že po uplynutí dohodnuté doby vrátí zapůjčené věci stejného druhu. Předmětem půjčky tedy nemusí být vždy jen peníze, ale jakýkoli majetek. Ve smlouvě o půjčce si sjednají smluvní strany odměnu za půjčku. U peněžité půjčky lze dohodnout úroky. U půjčky, která nemá peněžitý charakter, můžeme sjednat, že dlužník např. navýší množství, nebo zlepší jakost poskytnutého majetku.
Smlouva o úvěru
Předmětem smlouvy o úvěru jsou peněžní prostředky. Věřitel se ve smlouvě zaváže, že na požádání dlužníka poskytne ve prospěch dlužníka peníze do určité částky. Dlužník se ve smlouvě o úvěru zaváže, že peněžní prostředky vrátí. Čtěte více: Začínáte podnikat? Máte šanci získat bankovní úvěr?
Peněžní prostředky mohou být poskytnuty různým způsobem. Obvykle je úvěr poskytnut:
- převodem na účet dlužníka,
- převodem na účet dlužníkových věřitelů,
- výplatou v hotovosti.
Převod na účet dlužníka je velmi častý způsob poskytnutí úvěru. Ve smlouvě je uveden název a číslo účtu dlužníka, kam jsou peníze zaslány. Některé peněžní ústavy si podmiňují poskytnutí úvěru tím, že budou správcem bankovního účtu dlužníka.
Převod na účet dlužníka je často realizován tak, že dlužníku (podnikateli) je poskytnut úvěr formou úvěrového rámce, tzn. že je vytvořen limit úvěru, který může dlužník čerpat. Dlužník postupně odčerpává peněžní prostředky až do povolené výše formou úhrady svých závazků. Není povinné odčerpat úvěr v plné výši. Tento způsob se používá především u účelových úvěrů.
Čerpání úvěru výplatou v hotovosti se dnes používá jen málo a to jen u drobnějších úvěrů.
Hlavní rozdíly mezi půjčkou a úvěrem:
- Smlouva o úvěru je tzv. konsenzuální. Smlouva může vzniknout bez ohledu na to, zda jsou peněžní prostředky skutečně poskytnuty.
- Smlouva o půjčce je tzv. reálná. Ke vzniku smlouvy nemůže dojít bez přenechání věcí, které jsou předmětem půjčky.
- Předmětem smlouvy o půjčce nemusí být pouze peněžní prostředky.
Úvěry v účetnictví
Z hlediska účetního lze úvěry dělit na krátkodobé a dlouhodobé. Rozhodující je doba splatnosti. Při rozhodování, na jaký účet budeme úvěr účtovat, bereme v úvahu dobu splatnosti od jeho vzniku. Pokud je doba splatnosti kratší než jeden rok, jedná se o krátkodobý úvěr.
Podnikatel.cz doporučuje Praktického průvodce českými účetními standardy pro podnikatele
Podle směrné účtové osnovy účtujeme bankovní úvěry na účty skupin:
- 23 – Krátkodobé bankovní úvěry
- 46 – Dlouhodobé bankovní úvěry
Pro větší přehlednost se doporučuje účty bankovních úvěrů vést v analytické evidenci. Analytické členění je vhodné doplnit podle jednotlivých účtů úvěrů, pokud jich má subjekt více.
V účtové skupině 23 se jedná obvykle o účty:
- 231 Krátkodobé bankovní úvěry
- 232 Eskontní úvěry
Eskontním úvěrem je úvěr, u něhož jsou zajišťovacím prostředkem směnky k inkasu.
V účtové skupině 46 je to účet:- 461 Bankovní úvěry
Účet se použije na veškeré dlouhodobé bankovní úvěry a to i eskontní.
Úvěry v rozvaze
Rozvaha je základní účetní výkaz, který poskytuje informace o majetku a zdrojích krytí. Výkaz se sestavuje v plném nebo zkráceném rozsahu. V rozvaze uvádíme krátkodobé závazky, které k okamžiku, kdy je sestavena účetní závěrka, mají splatnost maximálně 1 rok a dlouhodobé závazky, které mají splatnost delší než 1 rok. Na rozdíl od účetnictví, kdy musíme rozhodnout, který konkrétní účet se použije, se při sestavování rozvahy posuzuje splatnost úvěru od rozvahového dne.
Příklad:Podnik má bankovní úvěr od roku 2007. Poslední splátka bude zaplacena v lednu 2009. Při účtování o úvěru jednoznačně použiji účet skupiny 46 Dlouhodobé bankovní úvěry, protože od vzniku úvěru je doba splatnosti delší než 1 rok (2007 – 2009).
Pokud však budu uvádět úvěr v rozvaze k 31.prosinci 2008, úvěr začlením mezi krátkodobé závazky, protože splatnost od rozvahového dne je již jen 1 měsíc (leden 2009).
Úvěr v daňové evidenci
Úvěr, ať krátkodobý nebo dlouhodobý, zapíšeme do peněžního deníku mezi příjmy, které neovlivňují základ daně. Logicky, podnikatel peníze nevydělal, nejsou jeho, tak z nich nemůže odvádět daň z příjmů. Rovněž splátka úvěru bude výdajem, který nesnižuje základ daně. Úroky, které podnik z úvěru zaplatí, jsou cenou úvěru a budou patřit mezi výdaje ovlivňující základ daně.
Úroky
Jak už jsme zmínili, úrok je cena, která se platí za úvěr. V účetnictví se úroky zachycují ve finančních nákladech, účetní skupina 56, konkrétně účet 562 Úroky. Tento účet se používá pro účtování úroků z bankovních úvěrů, ale také úroků z prodlení, které se platí při pozdní úhradě závazků. Úroky jsou náklady, které je nutno zásadně účtovat do období, se kterým časově i věcně souvisí. Často se tedy při účtování úroků setkáváme s časovým rozlišením.
ČLÁNKY DO MAILU