Po mailu a sociálních sítích se začal šířit text nazvaný „Pohádka pro asociální demokraty“. Nejde sice o žádnou novinku, jelikož stejný text koloval již před předchozími volbami, avšak obsažené myšlenky zůstávají aktuální i nadále. Neporovnatelnost absolutních a relativních čísel navíc může sloužit jako memento nejen pro média ale též pro jejich čtenáře. Sami posuďte. Čtěte také: Bitva politických stran probíhá i na daňovém poli.
Pohádka pro asociální demokraty:
Žilo bylo 10 pánů, kteří spolu chodili každý den do restaurace na oběd. Za oběd měli pokaždé zaplatit dohromady přesně 1000 korun. Pánové se dohodli na tom, ze se na té tisícovce budou podílet tak, jak platí daně. Takže první čtyři, ti nejchudší, neplatili nic. Pátý zaplatil 10 korun, šestý 30 korun, sedmý 70 korun, osmý 120 korun, devátý 180 korun a desátý, ten nejbohatší, 590 korun. Takhle to šlo celé roky a nikdo si nestěžoval.
Až jednou hostinský přišel s tím, že jim dá slevu a bude po nich chtít každý den za oběd jen 800 korun místo 1000, protože jsou to stálí zákazníci. To bylo od něho moc hezké. Jak si ale rozdělit těch ušetřených 200 korun? Kdyby každý z deseti pánu platil o 20 korun méně, prvních pět pánů by dokonce dostávalo peníze za to, ze chodí na oběd. Hostinský jim navrhl se o úsporu podělit tak, v jakém poměru platí za oběd. Vzal si papír a tužku a začal počítat. Vyšlo mu toto: Pátý pán už nebude muset platit nic, stejně jako první čtyři, takže 100 % úspora. Šestý bude platit 20 korun, místo 30, ušetří 33 %. Sedmý bude platit 50 místo 70 korun, ušetří 28 %. Osmý pán zaplatí 90 místo 120 korun a ušetří 25 %. Devátý zaplatí 140 místo 180 korun, takže ušetří 22 %. Desátý pán, nejbohatší, bude platit 490 místo 590 korun. Úspora 16 %. Každý z těch šesti na tom bude lépe než předtím, a ti první čtyři mohou i nadále jíst zadarmo.
Jak se ale vzápětí ukázalo, velké nadšení ten návrh nevyvolal. „Takže já z těch 200 korun dostanu jen 10?“, křičel šestý pán, ukázal na desátého, nejbohatšího, a pokračoval: „A tenhleten dostane hned 100!“ „To je pravda!“, křičel pátý pán, „Já ušetřím jen 10 korun, ale on desetkrát víc!“. „Opravdu!“, přidal se sedmý, „takže jemu stovku a mně jen dvacku?!“. Rozkřičeli se i první čtyři pánové: „A my nedostaneme vůbec nic? Jak k tomu přijdeme? Zase jsou na tom nejhůř ti nejchudší, jako vždycky!“ A všech devět se vrhlo na toho desátého a ztloukli ho.
Příštího dne se desátý pán u oběda neobjevil. Nijak jim to nevadilo, prostě si sedli a jedli bez něho. Když ale došlo k placení, zjistili zajímavou věc: Všichni dohromady neměli ani na polovinu sumy, kterou zrovna projedli. A pokud mezitím neumřeli hlady, tak se tomu diví dodnes.
A takhle, milé děti, funguje dnešní český daňový systém. Pokud dojde k daňové úlevě, mají z toho nejvíc ti nejbohatší. Pokud by ale museli platit příliš, může se stát, že se příští den u našeho stolu neobjeví. Ve Švýcarsku, v Karibiku a i jinde na světě je spousta pěkných restaurací.
V současnosti v Česku existuje kočkopes v podobě superhrubé mzdy a rádoby rovné daně. Vzhledem k volebním programům většiny stran se však dá předpokládat, že po volbách se výpočet daní z příjmů fyzických osob radikálně změní. Současně musí Češi také očekávat, že do tuzemské daňové soustavy se vrátí progresivní zdanění. Pro jsou totiž kromě sociálních demokratů a komunistů například i lidovci či strana Věci veřejné. Čtěte více: Věci veřejné: Prosadíme zdanění prostituce a hazardu.
Opravdu se dá ale progresivní zdanění považovat za spravedlivé? V čem je spravedlivější, aby lidé s příjmy 100 000 korun platili 30 % a lidé s platem 20 000 korun platili 10 %? Stejně tak může někomu připadat spravedlivé, aby všichni platili stejnou částku. Právě tento koncept ekonomická teorie považuje za opravdovou rovnou daň. Stejná procentní sazba pro všechny proto může tvořit rozumný kompromis. Ne však v absurdní podobě, jako platí dnes. Čtěte také: „Kočkopsa“ superhrubou mzdu čeká nový smysl života.
ČLÁNKY DO MAILU