Internet ovlivnil řadu podnikatelských oborů a zasáhl také do trhu s uměním. Nedá se říci, že by ho zcela změnil, umělci, galeristé, starožitníci a nakonec i kupci s ním však každopádně počítají a mění díky němu své návyky.
E-commerce v klasickém slova smyslu se však podle Jana Skřivánka, autora publikace Trh s uměním. Studie o sociálně-ekonomickém potenciálu kulturních a kreativních průmyslů v České republice (kterou v roce 2010 vydal Institut umění – Divadelní ústav), v oblasti trhu s uměním příliš nerozšířil. Mezi hlavní důvody patří fakt, že cennější umění či starožitnosti prostě chtějí zákazníci před koupí fyzicky vidět.
Tradiční aukční síně a galerie investovaly do rozšíření a zkvalitnění svých online služeb. Tento vývoj odpovídá situaci na mezinárodním trhu. Kvalitní internetová prezentace je dnes naprostou nezbytností, původní očekávání o přesunu podstatného segmentu trhu s uměním na internet se však nenaplnila,
rekapituluje Skřivánek vliv internetu na trh s uměním.
Prodávat online je drahé, zisk mít musíme
Z pohledu Luboše Jelínka, galeristy, který stojí za Galerií ART v Chrudimi a věnuje se online prodeji uměleckých děl, má internet velkou výhodu – dostal umělecké předměty mezi lidi, které by nenapadlo vejít do kamenné galerie. To, že osloví více lidí, vidí jako hlavní výhodu internetu, za nevýhodu při prodeji ale považuje to, že se přes internet nedají předat skutečně kvalitní informace o uměleckém díle. Internet však také může zjednodušit prodej současného českého umění do zahraničí.
Čtěte také: Navštívili jsme starožitníky. Jak funguje jejich byznys?
Na internetu podle Jelínkových zkušenosti nakupuje umění především vzdělaná střední vrstva. Sám přitom při prodeji vsází na kvalitu nabízených artefaktů, solidní jednání a záruky. Je ale prodej umění přes internet skutečně byznys, kterým lze vydělat, nebo jen záliba? Vzhledem k velkým nákladům na provozování internetové galerie musíte samozřejmě zisk vytvářet. Uspějete vždy a všude pokud vás práce baví, máte nápady a nemyslíte jenom na zisk,
tvrdí galerista. A díry na trhu? Vždycky existují, záleží, kdo je objeví první,
doplňuje.
Své umění nechtěl zabalit. Proto začal prodávat přes internet
Petr Foltera je umělec, který tvoří digitální grafiky a obrazy. Chtěl, aby ho jeho práce také živila. Proto si na internetu otevřel prodejní virtuální galerii Foltera Art.
Proč jste svou práci začal prodávat přes internet?
Chtěl jsem dělat to, co mě baví a zároveň za to dostávat peníze. A na tomto jednoduchém základě vznikla moje internetová galerie Foltera Art. Hodně umělců přesně stejnou věc, tedy jak své věci také prodat, hned po škole řeší. Jsou talentovaní, ale umění zabalili, protože nenašli cestu, jak se jím živit. Nutilo mě to přemýšlet, kudy by mohla vést cesta. A jak o sobě dát vědět nejen v Česku, ale také v zahraničí.
Čím jste se ve svém internetovém projektu inspiroval?
Klasickými e-shopy, které prodávají spotřební zboží. Ale musím upřímně přiznat, že se současnou podobou svého e-shopu nejsem moc spokojený. S odstupem času si myslím, že by měl mít avantgardnější atmosféru. Lidé, kteří na web přijdou, by měli cítit, že jsou v trochu jiném světě, než je například obchod s elektronikou nebo čistě komerční obchod s digitální grafikou, kterou v dnešní době můžete koupit třeba i v Ikea.
Kdo jsou vaši zákazníci a jak vás najdou?
Mohlo by to fungovat líp. Hodně zatím prodávám lidem, kteří patří do širšího okruhu mých známých. Ale jsou samozřejmě zákazníci, kteří můj web na internetu našli sami. Potíž je, že vše dělám sám, což není dobré, protože mi nezbývá moc času na propagaci. Do budoucna musím na projektu spolupracovat s dalšími profesionály, kteří by se věnovali PR nebo samotnému webu.
A dá se takovým uměleckým e-shopem uživit?
Pokud bude prodávat jen obrazy, tak ne. Plánuji proto z Foltera Art udělat novou značku, která bude propojovat umění, módu a design. Musím se přizpůsobovat změnám a zkoušet nové věci, nechci zkamenět na jednom místě.
Internet hlavně pro levnější předměty
Trh s uměním a se starožitnostmi se zásadně nezměnil tím, že se začaly provozovat internetové aukce. Určitě se však celosvětově obchoduje s těmito komoditami poměrně hodně i v rámci internetu, avšak většinou jde o předměty nižší kvality a tím i nižší cenové hladiny,
uvádí Mária Gálová, ředitelka aukční sítě Dorotheum, jež patří mezi pětici největších na českém trhu.
Gálová se ze zkušenosti domnívá, že prodej přes internet má smysl hlavně tam, kde umění nebo starožitnosti nabízejí přímo jejich majitelé, nikoliv obchodníci. U levnějších položek je asi zbytečné, aby je nabízel prostředník. V takovém případě jsou i rizika minimální a je vhodné při prodeji oslovit co nejširší (neodbornou) veřejnost,
říká. U významnějších uměleckých předmětů už to ale podle ní tak jednoduché není. Aukční síň, nebo obecněji zkušený galerista, předmět odborně popíše, ohodnotí, garantuje svůj odborný názor, aktivně oslovuje nabídkou cílenou skupinu zákazníků nebo vede mediální kampaň.
Čtěte také: Víme, jak se dostat se svým výrobkem do televize. Miliony nepotřebujete
Inovovaný marketing
To, že internet nijak zásadně trh nezměnil, potvrzuje také Simona Šustková z Asociace starožitníků. Co však změnil, je oblast marketingu. Internet silně zasáhl do způsobu prezentace zboží a reklamy, obchody i aukční domy se musely oblibě internetu přizpůsobit a umístit katalogy a nabídku zboží na internet, aby měli klienti možnost přes internet vybírat,
uvádí Šustková. Internet se podle ní také silně etabloval v oblasti drobných sběratelských předmětů, které si dřív zákazníci vybírali hlavně na burzách nebo v antikbazarech.
Příkladem takového prodeje mohou být známé portály pro internetové aukce Aukro nebo eBay. Jak zdůrazňuje Jan Skřivánek, tyto portály také pro obchodníky na druhou stranu fungují jako zdroj zboží. Jejich prostřednictvím mohou zkušení obchodníci pořídit kvalitní díla, která následně dokážou se ziskem prodat dál. Týká se to hlavně drobnějších věci, grafiky a užitého umění,
uvádí.
Čtěte také: 5 novinek, které e-shopům přinese nová směrnice EU
Simona Šustková se ještě vrací k otázce, kdo na internetu (v tomto případě) starožitnosti nakupuje. Jsou to podle ní především zkušení lidé, kteří už podle fotografie poznají, o jaké umělecké dílo nebo starožitnost se jedná. Starožitnosti nejsou sériově vyráběné pračky či televize, jde o originální jednotlivé kusy. Má zkušenost je taková, že internet je skvělý pro reklamu a představení zboží, ale stejně si pak zákazník většinou zajde do obchodu, o starožitnosti si promluví a prohlédne si ji, než ji koupí,
uzavírá.
Trh blokují zákony
Internet také prodej umění zasazuje do mezinárodního kontextu. Internet nemá hranice a tak lze jeho prostřednictvím oslovit zákazníky v podstatě po celém světě. Nové umění také není problém do zahraničí prodávat, se starožitnostmi je to samozřejmě složitější. Právě omezení týkající se dovozů a vývozů uměleckých děl jsou podle Skřivánka jednou z hlavních překážek rozvoje trhu s uměním.
ČLÁNKY DO MAILU