Když zrovna tohle je dost těžké. Vy byste musel uchazeči prokázat, že nemá zájem.
Jenže on ho má. Tak moc chce pracovat, že koktá. Je rozrušený a nezvládá ani jednoduchý test. Už na první den potřebuje změnu pracovní doby, protože má nemocné dítě nebo rodiče, o kterého se musí starat, případně potřebuje odložit nástup o dva týdny, protože je zrovna na nemocenské se zádama.
A teď vážně: tihle lidí, co pracovat nechtějí a jdou si jen pro razítko, ví jak na to. Pokud vám tam napochodoval borec a na rovinu vám řekl, že chce jen razítko, tak je to hlupák. Ale on se brzy poučí, takže napříště to neřekne na rovinu, ale jen bude budit dojem někoho, koho vážně nechcete. Metod je plno, například budit dojem lenochoda nebo rovnou autisty, dělat že čtení činí velké potíže a psaní ještě větší, nezvládnutý vstupní test, nesmyslné otázky na školení bezpečnosti práce, upustit všechno na co se sáhne, panák rumu vylitý za košili (to aby byl cítit alkoholem, ale zároveň byl střízlivý).
Praxe tedy je, že se to do papírů nepíše. A i když to tam napíšete, tak úředník na to až tak moc zřetel nebere. Pokud totiž dotyčný podobné divadlo hraje i na úředníka, tak ten obvykle spíše věří uchazeči. Pro úředníka je to snadnější jak administrativně, tak lidsky. A že někteří "chronicky nezaměstnatelní" umí být výborní herci! A když se tím chlubí, tak je okolí spíš obdivuje, jak v tom umí chodit a nenechají se ožebračovat státem. Já osobně bych tyhle "copak já můžu za to, že vždycky když mě chtějí vyhodit, tak mě rozbolí záda" nebo "vydělám si dost, ale na černo, protože nechci krmit stát daněma a ještě mi takhle od něj něco kápne z podpory" raději bral prknem po hubě. Ale to se nesmí.