Koukám, že tady každý nadává na svou práci jak je těžká, co zkusí, ale kdo ho nutí ji dělat? Paní prodavačka že kdysi byla paní prodavačka: Nemáme, to já nevím to tu nevedeme... to jsem slýchával dost často. Já jsem dělal v energetice na tři směny a těšil se na Štědrý den, když na mně vyšla odpolední... Ne kvůli tomu, že jsem nebyl doma s dětmi, ale na pořádný balík za odpolední a volno si nebral nikdo (samozřejmě něco jiného jsou ženy). Můj zeť dělá v penzionu svého otce - to jsou (sice na telefonu) čtyřiadvacítky. Také by mohl utéct. Každý má právo si vybrat jak povolání, tak i nic nedělat.