Za devatero horami, za devatero řekami…
… bylo malé království, kterému vládl sultán Václav. Sultán Václav měl harém a v něm spoustu princezen. Některé byly krásné, některé méně, některé byly malé, některé velké, některé stály hodně peněz (hodně jedly, pily a vyžadovaly dárky) a některé byly méně náročné, některé usínaly brzo a některé chodily spát pozdě.
Sultán Václav žil vcelku spokojeným životem. Až jednoho dne zavítala do království sultána Václava delegace ze sousední země. Vyslanec Václava uctivě pozdravil a uklonil se. Poté odhalil obraz nádherné princezny. Václav se do ní ihned zamiloval, řekl si, že ta kráska je přesně to, co mu chybí ke štěstí. Logicky tak chtěl vědět, o koho jde. Vyslanec se ale zachoval tajemně a jméno odmítl sdělit. Jinak byl ale sdílný. Princezna nejen že je krásná, ale také má široký rozhled, není vůbec náročná na peníze, vstává brzo a chodí spát pozdě, takže si s ní Václav může dlouho povídat, a navíc se chce vdávat. Václav byl zkušený politik a věděl, že nic není zadarmo. Proto se optal, v čem je problém, že tam přece nějaký problém být musí. Na to se dozvěděl, že princeznu zaklel zlý čaroděj a proměnil ji v Žabku a že cesta, jak jí vrátit její krásu, je políbit ji. Princezna se prý nachází v severním království v čarodějově obydlí. Václav neváhal a okamžítě vyrazil princeznu osvobodit.
Pro strastiplné cestě se mu podařilo dorazit do chýše zlého čaroděje. V rohu místnosti uviděl zlatou klec a v ní Žabku. Už už chtěl otevřít klec, když se před ním náhle objevila postava čaroděje. Václav se ale nedal a řekl, že se do princezny zamiloval a že přesně taková mu chybí v jeho harému ke štěstí. Čaroděj odvětil, že mu Žabku vydá, nejprve však musí splnit několik administrativních úkolů. Václav byl ale zkušený byrokrat a čarodějova přání splnil bez problémů. Čaroděj tak s velkou zlostí předal Václavovi klec.
Sultán se domu vrátil s velkou pompou a ihned uspořádal velkou slavnost, na které chtěl políbit Žabku. Měl přání, aby u proměny v nádhernou princeznu bylo co nejvíce lidí. Skutečně se na nádvoří hradu sešlo mnoho dvořanů. Král pustil Žabku z klece a přede všemi jí políbil. Z Žabky se v tu chvíli stala skutečně princezna, ovšem k té krásce z obrazu měla hodně, ale opravdu hodně daleko. Václav zůstal trochu zaražen. Ne, nebyla ošklivá, připadala mu však podobná ostatním princeznám. Jeho domněnky se během několika dní potvrdily. Princezna patřila mezi náročnější, sice chodila spát pozdě a vstávalo celkem brzo, ale ani škálou vědomostí oproti některým jiným kráskám z harému neoplývala. Byla prostě normální princeznou, jen trochu odlišnou od jiných. Sultána Václava šťastnějším neudělala. Království žilo dál svým životem a pokud hlavní hrdinové neumřeli, žijí v něm i doteď.
ČLÁNKY DO MAILU