V rovnosti lezeme šnečím tempem a není jisté, zda dopředu. Co vyžaduje změnu?

1. Ošetřovné: OSVČ už zase mají smůlu

S červencem se celkem v tichosti opět změnily podmínky pro přiznání ošetřovného. Změna spočívá v tom, že se vrátily k „normálu“, tedy k situaci před vypuknutím pandemie a před vyhlášením nouzového stavu. Zatímco v krizi byla nerovnost, na níž je v podstatě ošetřovné postavené, neúnosná, při běžném fungování, zdá se, tolik nevadí.

Ošetřovné, dávka vyplácená ze systému nemocenského pojištění, je už zase určené pouze pro zaměstnankyně a zaměstnance, nikoliv pro osoby samostatně výdělečně činné, které si platí pojištění. Stojí přitom za to zopakovat, jaký základ tato podmínka má. Rozhoduje jen pracovní doba, kterou mají zaměstnanci pevně stanovenou, zatímco OSVČ ji pevně stanovenou nemá. Oficiální vysvětlení od Ministerstva práce a sociálních věcí ČR si přečtěte v článku:Proč nemá OSVČ nárok na ošetřovné? Klíčovým argumentem státu je pracovní doba.

Teoreticky si tedy OSVČ údajně může pracovní dobu jakkoliv přizpůsobit, pokud potřebuje doma pečovat o nemocného člena domácnosti. V praxi to zřejmě znamená možnost pracovat v noci, večer nebo během víkendu, anebo třeba kdykoliv, když nemocný spí. Případně dočasně zavřít.

Dostupná dávka i mimo krize?

Podle expertek ze Sociologického ústavu Akadamie věd ČR je přitom aktuální nastavení ošetřovného problémem českého sociálního systému, který dopadá především na ženy, neboť jsou to ony, kdo ve zvýšené míře nese v české společnosti břemeno péče. Proto by si ženy – OSVČ, ale samozřejmě ani muži, neměli nechat ošetřovné znovu vzít. A spíš napnout síly k tomu, aby se ošetřovné pro ně stalo dostupným řešením i mimo mimořádné krize, které dopadají na celou společnost, a situaci pečujících tak dočasně nemilosrdně odhalí.

2. Hluboké nerovnosti v Česku přetrvávají

Ve chvíli, kdy děti hromadně zůstaly ze školek a škol doma a rodiče přešli na home office, sociální izolace domácností přitáhla podle vědkyň ze Sociologického ústavu AV ČR pozornost k péči, která jinak zůstává neviditelná. Protože péče je vykonávána převážně ženami – například o děti pečují v českých domácnostech ženy v 87 % případů –, dopadá současně situace především na ně, dodaly výzkumnice ve své zprávě, kterou zveřejnily už zkraje dubna. Připomněly i další data: v 68 % rodin jsou to ženy, kdo pomáhá dětem s přípravou do školy, v 92 % případů ženy perou, v 76 % uklízí a v 79 % vaří, o seniory a seniorky pečují z 80 % ženy, v případě stálé péče opouští zaměstnání ten, kdo má nižší příjem, většinou je to žena. Za nejhůř postiženou skupinu zároveň označily matky samoživitelky.

Evropě se zdárně vzdalujeme

Bude zajímavé sledovat, jak se všechny okolnosti z prvního letošního pololetí odrazí v Indexu rovnosti žen a mužů pro tento rok (vydává ho European Institute for Gender Equality). Ani vloni v něm Česko nepatřilo k premiantům, právě naopak. S 55,7 bodu ze sta se v Evropské unii umístilo na 21. místě. Česko dosahuje pokroku v oblasti rovnosti žen a mužů pomalejším tempem než jiné členské státy EU. V celkovém pořadí kleslo od roku 2005 o čtyři příčky, zní nelichotivý loňský verdikt, doplněný konstatováním, že se Česko svým tempem také vzdaluje od evropského průměru.

Čím víc moci a peněz, tím méně rozhodují ženy

Špatně je na tom Česko například v oblasti moci, kde se zkoumá rovnost žen a mužů ve vysokých rozhodovacích pozicích v politice i byznysu (respektive v tomto případě nerovnost v neprospěch žen) – ukazatel se zhoršuje. Zatímco ve Švédsku, které obsadilo v indexu rovnosti celkově první příčku, je i tento ukazatel nejlepší z celé EU. Švédských 83,4 bodů stojí versus 26,1 pro Česko. Dále zkoumaná oblast času také potvrzuje, že ženy v Česku vykonávají více povinností souvisejících s péčí o rodinu. Například podle Indexu zhruba 67 % žen v Česku každý den alespoň jednu hodinu vaří a vykonává domácí práce. Zároveň to samé platí jen pro 16 % mužů. U žen a mužů v páru a s dětmi je rozdíl ještě výraznější: 86 % žen oproti 12 % mužů.

Perspektivu rozšiřují i data obecně prospěšné společnosti Fórum 50 % z letošního června. Jedinou oblastí, kde se trvale zvyšuje poměr žen mezi nominovanými i mezi zvolenými zastupitelkami, jsou podle nich místní samosprávy. Bohužel podíl žen v zastupitelstvech měst a obcí stoupá stále pomaleji – vyrovnaného zastoupení bychom se podobným tempem mohli dočkat až někdy za 50 let, dodává však ředitelka Fóra 50 % Veronika Šprincová. Nejvíce starostek je přitom podle ní ve vedení malých obcí do 1000 obyvatel, nejméně ve vedení velkých měst nad 100 000 obyvatel. Stále platí nepřímá úměra: čím více financí a moci, tím méně žen o nich rozhoduje, upozorňuje.

Podnikatelky však zesílily svůj hlas

Čím méně ženy v Česku na nejvyšších pozicích rozhodují, tím bedlivěji během koronakrize sledovaly, jak se restriktivní opatření přijímají a jaké mají dopady – a upozorňovaly na to, a to i vládu. Pokud tedy krize něco pozitivního přinesla, zdá se, že je to i silnější aktivizace organizací, které se ženám v podnikání věnují a jsou také členskými organizacemi České ženské lobby. Lze doufat, že svůj hlas budou ještě více posilovat i zostřovat a zvýší naději na změnu. Více k tématu čtěte také v článku Podnikatelky vědí, co jejich byznys potřebuje. Vyslyší však vláda jejich hlas?

3. Jak zohlednit perspektivu žen a mužů v politice i v byznysu

Jestli by také tyto organizace, ale i podnikatelky mimo ně, měly na něco soustavně tlačit, je to snaha, aby se v Česku konečně důsledně rozhodovalo podle principů genderového mainstreamingu, ne podle neznalosti, podle dojmů, nebo dokonce stereotypních představ a klišé. Jedná se o přístup, kdy je ve všech koncepčních, rozhodovacích a vyhodnocovacích procesech zohledňováno hledisko rovnosti žen a mužů, vysvětluje Metodika hodnocení dopadů na rovnost žen a mužů pro materiály předkládané vládě ČR od Pavly Špondrové, Evy Hejzlarové, Czeslawa Waleka a Kláry Čmolíkové Cozlové. Metodika je veřejně k dispozici s hlavičkou Úřadu vlády ČR.

Zohledňování genderového hlediska při přípravě a rozpracování vládních politik ještě předtím, než se promítnou do konkrétních dokumentů, je podle metodiky jeden z nejvýznamnějších aspektů genderového mainstreamingu. Ve svém důsledku pak dopadá také na podnikatelky a podnikatele. A jeho respektování se netýká jen vládní úrovně, ale i dalších orgánů státní správy a místní samosprávy, vysokých škol, podniků, profesních organizací, neziskovek a dalších subjektů, které by si měly tuto perspektivu osvojit a praktikovat.